Kto sa bojí Virginie Woolfovej?

Štyria herci podávajúci oscarové výkony, jedna naozaj búrlivá noc a minimalistická výprava, dlhé zábery a postupne odhaľované tajomstvo spolu s do maximálneho šialenstva stupňovanou atmosférou - a jeden z najlepších debutov v histórii Hollywoodu. Dnes sa už nepíšu takú dialógy, dnes sa už málokedy vidia také sústredené herecké výkony, dnes už málokto urobí taký sústredený, intenzívny a časom overený debut. Bravó. (16.08.2011)

Výborné drama (thriller, proč?). Emocionálně silné dílo stojí hlavně na skvělých hereckých výkonech obou hlavních představitelů a pak na dobře napsaných dialozích. Narozdíl od Války Roseových tento snímek hraje na o dost vážnější notu a moc dobrý pocit jsem po zhlédnutí filmu neměl. K udělení plného počtu mi však brání občasná nuda (hlavně zezačátku) a pak taky závěrečná pointa; možná jsem ji prostě jen nepochopil (nepopírám), ale pokud ano, tak mi vůbec nepřipadala překvapující nebo snad dokonce šokující a došla mi vcelku brzo. (31.03.2010)

Jak vlastně tenhle film vystihnout? Slova nenacházím ani po třiceti minutách otevřeno okna a stále dumám nad tím, co jsem vlastně viděl. - Brilantní film, to rozhodně, ale hlavně ten scénář je jak z jiného světa, spousta zábavných ale i srdcervoujích scén. Nejlepší byl jednoznačně Burton, zastínil i Taylor, která si myslím to ani nemusela hrát... :-) (27.10.2008)

Kdo se bojí Virginie Woolfové? Když jsem psal u filmu Na dotek, že se jedná o hodinu a půl trvající rozhovor, tak v případě Virginie jde o dvě hodiny trvající hádku. Popravdě jsem ještě nikdy neviděl snímek, ve kterém by se lidé hádali bez přestání celý film. Elizabeth Taylor v roli řvoucí Marty je neskutečně přesvědčivá. Tahle ženská když zařve tak padají omítky ! Na druhou stranu její choť v podání Richarda Burtona mi lezl neskutečně na mozek. Takhle slizkou postavu jsem už dlouho neviděl a nebyla scéna, ve které bych mu nejraději jednu nenatáhnul. Bohužel pro mě až moc dlouhý film....80% (07.02.2008)

Hluboká sonda do duší dvou středostavovsky klidných a spokojených duší bere dech. Číst o filmech, jejichž největší přednost spočívá v ryze obrazovém sdělení a vidět divadlo přenesené na stříbrné plátno nejvyšší formou řeči obrazů - filmovou řečí - bere dech v čase, který vyžaduje nastolený děšj. Ryzoryzí klasika ukazuje skutečný herecký rozměr osobností, které často hrály i ve velmi plytkých dílech mladších režisérských a hlavně scénaristických generací. Když ty kaskády hněvu a zla odeznějí, objeví se dva lidé středních let, lidé ani zlí, ani dobří, v mnohém prolnutí neuspokojenou ctižádostí a nenaplněnými životy, jimž byly osudem upřeny rodičovské radosti. Filmu byla věnována neobvyklá péče, propracovanost dialogů i scén je jedinečná stejně jako výkony protagonistů Taylorové a Burtona. Film, který mrazí - obnaženým lidstvím, v němž se vedle zloby a záští skrývá i křehkost, zranitelnost a tragická nenaplněná touha. (09.01.2015)