The Graduate
The Graduate
Réžia:
Mike NicholsKamera:
Robert SurteesHudba:
Dave GrusinHrajú:
Anne Bancroft, Dustin Hoffman, Katharine Ross, William Daniels, Murray Hamilton, Elizabeth Wilson, Buck Henry, Brian Avery, Walter Brooke, Norman Fell (viac)Obsahy(1)
Po úspešnom ukončení štúdia usporiadajú Benovi rodičia znamenitý večierok, na ktorý pozvú i blízkych priateľov Robinsonovcov. Neskoro v noci poprosí atraktívna pani Robinsonová Bena, aby ju odprevadil domov a rafinovane ho zvedie. Keď sa však mladý muž zaľúbi do jej pôvabnej dcéry, zmení sa na pomstychtivú fúriu. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (924)
Dustin Hoffman by si za tenhle film zasloužil všechny možný ceny za hereckej výkon, který existujou. Díky jemu není moje hodnocení pouze 3*, protože únos z kostela mi vůbec neseděl a druhá půlka filmu ztratila tempo a kvalitu té první. Hudba sice krásná jak tady všichni píšou, ale když už hrála po třetí za sebou stejná skladba, trochu mě to iritovalo. ()
Po šíleném finále začne hrát Simon a Garfunkel a vy se budete ptát, zda-li by se měl film hodnotit v dobových souvislostech nebo těch dnešních...ale čtyři hvězdy jsou dobré i na dnešek ne?:) ()
Má to pořád velkou sílu. Krásně komponované záběry plné významů, které z nich ale netrčí ve stylu: "Podívejte jaký jsem umělec a jak to umím se symboly" ale naopak účelně ozvláštňují a posouvají děj. Stejně tak symbolika generační revolty nijak nebije do očí, je nenásilně vpletená do působivé love story takže nic nebrání tomu nechat se příběhem pohltit a prožívat ho s postavami. O skvělých hercích se není třeba rozepisovat stejně jako o hudbě, která úžasně podtrhuje atmosféru. A slavné kostelní finále ať je jak chce idealistické, je prostě strhující. Krásný film. ()
Potom, ako sa podívate na tento film, určite si položíte otázku: prečo to bol tak dobrý resp. prečo je to vlastne kultový? Na túto otázku v tomto prípade sa dá jednoducho odpovedať. Film predsa reprezentuje udalosť a nekonečnú radu situácií, ktoré sa kdekoľvek a kedykoľvek môžu stať. Vždy bude na svete človek typu Bena (Hoffman) a bude jedna pani Robinsonová (Anne Bancroft), ktorá vás „zavedie do skutočného života“ :). A samozrejme nakoniec sa objaví aj tá krásna a inteligentná mladá dáma (Katharine Ross), s ktorou chcete prežiť zvyšok svojho života. K tomu samozrejme ešte pridáme rodičov a ich niekedy trošinku prehnanú lásku. Réžia (Mike Nichols) je vynikajúca, koniec filmu skvelý – Oscar v dobrých rukách :). Trojica hercov (Hoffman, Bancroft, Ross) podali nadštandardné výkony. Skvelý debut Dustina Hoffmana. Hudba: absolútne parádna. Osobné hodnotenie: 89% (****) ()
Mladická nerozvážnost, postupné zrání a nakonec boj o to, co má v životě největší cenu - láska. Zabaleno do moderního hávu s božími písněmi od Simona a Garfunkela. ()
Věřili byste tomu,že mě tento film míjel celých 44let od jeho natočení?Je to tak,až letos (2011) jsem to viděl.Že je tento snímek kultovní mě nepřekvapuje.Dustin Hoffman zde exceluje,je milý,ale i protivný až nesnesitelný.Každopádně není spokojený se svým životem.Po "zaučení" starší ženou,přítelkyni rodiny,se Ben zamiluje do její dcery.Je to jasné starší žena,zhrzená a odkopnutá se mstí a zakazuje mladému páru se stýkat.Závěr je dramatický a Benjamin ukazuje,jak se má bojovat o svou vyvolenou.Skvělý film. ()
Mě tam šíleně vadili ty dlouhé pasáže, kdy hráli celé písně od Simon & Garfunkel vůbec se to dle mého názoru tam nehodilo a to mám Simon & Garfunkel hodně rád. Bohužel ani hlavní postava mě nepřesvědčila Dustin Hoffman mě tam nesedl, ale pravý opak je Anne Bancroft, které to sedlo jako prdel na hrnec. Sečteno podtženo bez ,,klipů,, Simon & Garfunkel a Dustina Hoffmana by to bylo na pět hvězd ()
* za Simona, * za Garfunkela, * za Mrs. Robinson, * za pavilon opic a * za zběsilý útěk ze svatby. Sečteno a podtrženo pět hvězdiček jako vyšitých. Velmi dynamický děj nenechá diváka na chvíli vydechnout, když k tomu přičteme fantastické výkony Anne Bancroft a Dustina Hoffmana a vynásobíme mnoha opakováními The Sound of Silence nemůže z toho vzejít nic jiného než absolutní špička žánru. Díky za tento klenot!!! ()
Nádhera, opravdu nádhera... A ta hudba, no prostě nádhera! ()
Skvostně uchopený, naprosto "běžný", příběh. Panic je překloněn na onu "druhou" stranu. Tím pádem pro něj spousta věcí skončí a jakoby začíná nový život. Pak se vše ale trochu proplétá. No a jak je vidět, všechno to je jenom nerozvážnost. Mladická nerozvážnost, která táhne mladíka do zkázy. Do zkázy jménem "láska". SPOILER: Nakonec se zdá, že vše končí dobře. Ale. Už ve finální scéně jakoby byly vidět tiky ve tváři nevěsty, že kdo ví, co je vlastně správně. Kdo ví. Odpověď samozřejmě neexistuje. A to je to, o čem vlastně v životě a v lásce jde. Vše je plovoucí a nejisté. Vše. No a hudba. Bože. Celým filmem nás provázejí skvostné písně Simona a Garfunkela, bez kterých by byl film poloviční. ()
Parádní pecička :) skvěle zahráno ()
Pro mě nejlepší romantický film, opravdu silný. Skvělá hudba a božský Dustin Hoffman. ()
Absolvent se nedá škatulkovat. Není to "jen" drama, není to "jen romantická komedie". Je to prostě vše a ještě více, je to osobité, zábavné, je to dojemné a notně snové. S postavou mladého Hoffmana jsem se velmi sžil, stejně jako on jsem totiž i já společenské "dřevo". Jeho postupná proměna z mrtvého brouka na člověka, který je pro lásku schopen udělat cokoliv, je jednou z nejlepších transformací charakteru ve filmu vůbec a ke konci mu fakt přejete jen to nejlepší. Myslel jsem, že dám silné 4*, ale kvůli závěrečné scéně v autobusu, kdy znovu a naposled začne hrát The Sounds of Silence, moment, kdy do sebe vlastně vše zapadne, kdy si divák uvědomí, že ten konec není až tak úplně šťastný, jak se na první konec zdá, si to ultimátní hodnocení prostě zaslouží. ()
Ze začátku divné, pak vtipné, pak nudné, pak debilní. Nechápu toho povyku pro nic ... Z tohoto snímku rozhodně nevychází Dustin jako pan herec ... ()
Asi každý by chtěl zažít mládí jako Dustin. Vášnivost, zuřivost a dravost. Další z filmů, který jsem si musel najít spíš já sám, jelikož je tak trochu o 30 let mladší. Člověk by se měl kulturně vzdělávat a kultura jsou filmy. Takže pokud se se mnou chcete bavit musíte vidět filmy z mojí top 10 a tenhle určitě mezi prvními třemi. ;) 90% ()
Viděno v kině v rámci Projektu 100. Už jsem film mírně pozapomněl, ale vím, že se mi líbil a Dustin Hoffman hrál výborně. ()
Rok po dokonalém filmu "Kdo se bojí Virginie Woolfové" se Nichols rozhodl, že udělá úplně něco jiného, mladý kluk nebudě vědět, co se sebou má dělat, je po škole, láska žádná, rodiče milí, ale prokletě přízemní. Ten film je balzámem na duši, je skleničkou vynikajícího vína, která oblaží a pohladí, přestože jeho chuť je místy trpká. Nejspíš je to nejlépe zpracované téma - "a co vlastně teď...", skvěle zachycené to plácání se kolkolem vlasní osy a hledání, včetně nechuti hledat. Nicholsovi se tak vlastně nepovedlo, samozřejmě pokud tomu doopravdy tak chtěl, natočit něco jiného, protože Absolvent je stejně emoční a opravdově "nízký" jako Kdo se bojí. Jsem z obou nadšený. ()
Pět hvězdiček na filmovém nebi si Absolvent navždy vydobyde svou nápaditou střihovou sekvencí - bazén-hotel zasmyčkovanou v neuvěřitelných obměnách (viz. např. první obléknutí košile na mokré tělo, když Ben vychází v bazénu - střih - svlékání košile v hotelovém pokoji... a ta vtipná rybička na lehátko - střih - rybička na paní R.)... Nádhera!... A ještě jeden vtipný kousek - ty prostřihy nahých prsou a pasu, téměř nepostřehnutelné, když paní Robinsonová stojí před chudákem Benem nahá. Proklikáte-li si tuto část kousek po kousku, skýtají se tu nezvyklá překvápka :).... a mnohem více pikantérií v tomhle nenápadném snímku... Absolvent je prostě filmový rošťák.... ()
Kultovní film, výborné scény a režie plus výborná hudba Paula Simona a Arta Garfunkela (Mr. Robinson a Sound of Silence, která je pro mě jedna z nejlepších soundtracků pro film) a k tomu skvělé herecké výkony jako Anne Bancroft, Dustin Hoffman a Katherine Ross. Takovéhle filmy nejsou vůbec žádné, a v dnešní době už vůbec ne. Tento mistrovský kousek se prostě výjimečný! ()
Súvisiace novinky
Zemřel režisér Mike Nichols
Ve věku 83 let nás opustil Mike Nichols, režisér Absolventa, Kdo se bojí Virginie Woolfové? nebo Hlavy 22. Berlínský rodák se dostal do Ameriky v roce 1938 a po čase zjistil, že jej láká dramatické… (viac)
Tentokrát bez koně Kevine!
Kevin Costner přesedlá ze hřbetu westernu na hřbet komediální. Konkrétně půjde o film RUMOR HAS IT zkušeného režiséra Roba Reinera (Misery). Kevin spolu s další hollywoodskou star Jennifer Aniston… (viac)
Rozbor výrazových prostředku ve filmu - vizuální podání a pohyb kamery: "Toto je Benjamin. Má trochu starosti o svou budoucnost." Hned v první minutě nás zaujme naprosto brilantní záběr, kdy jede Benjamin po pohyblivém chodníku, který poslouží jako místo pro úvodní titulky. Jízda sledující hlavní postavu musela být neuvěřitelně dlouhá a záběr vypadá velmi působivě. Hned po něm následuje záběr na jedoucí zavazadlo, ze kterého pomocí transfokace přejdeme opět na hlavní postavu. Právě transfokace je technika, kterou kameraman Robert Surtees ve filmu používá velmi hojně a přece naprosto účelově. Následující scéna z večírku na oslavu jeho vystudování stojí opět za zmínku z kamerového hlediska. Kamera používá dlouhé ohnisko a postavy jsou zabírány z velkého detailu, nevidíme žádné celky. Dostává se nám tak pocitu stísněnosti, zbrklosti a nepříjemnosti z velkého množství lidí na malém prostoru - přesně tak se cítí hlavní postava. Je odrazem jeho pocitů a stavu. Záběr má několik minut a sledujeme v něm několik situací a rozhovorů mezi Benem a hosty v jejich domě. Již v tuto chvíli přibližně víme, jak se bude kamera v celém filmu chovat. Dlouhé záběry, většinou kamerou z ruky, které však mají vždy své opodstatnění jsou velkou zvláštností, hlavně pro film z této doby a jsou velmi působivé. Práce kameramana je naprosto brilantní. Dalším zajímavým příkladem pohybu kamery je scéna, kdy je Benjamin poprve s paní Robinsonovou doma, těsně před tím, než se vrátí její manžel. Ben vrací peněženku do pokoje a paní Robinsonová zatím vklouzne do pokoje a zabouchna za sebou dveře. Ve chvíli kdy se Benjamin otočí, pomocí několikanásobného střihu je docíleno zvláštního efektu ztrojení Benovy otočky. Na diváka to musí působit silně šokujícím dojmem, přesně tak šokujícím, jako působí pohled samotného Benjamina na nahou paní Robinsonovou. Ve chvíli kdy Ben s panem Robinsonem mluví, následně se zvedají a pan Robinson mu radí aby si v létě našel dívku, kamera si jich najednou najednou přestane všímat, zvedne se, přiblíží a zaostří na poslouchající paní Robinsonovou. Divák tak podvědomně vnímá, že se hovoří o něčem co je pro paní Robinsonovou důležité a je to něco co ji šokuje, čeho se bojí, co ji působí nervózní. I přesto že by se divák chtěl soustředit pouze na rozhovor, vizuální ztvárnění mu to nedovoluje a nutí ho přemýšlet, co si myslí paní Robinsonová. Neméně zajímavým případem je i scéna, kdy Benjamin dostane dárek k narozeninám - potápěčský oblek a je nucen se v něm ukázat všem rodinným známým. Chvíle kdy vyjde z domu je snímána z Benova subjektivního pohledu, skrze potapěčské brýle. Je to cesta, jak umocnit jeho pocity a ukázat situaci v tom nejkomičtějším vyznění. Velmi mě také zaujal záběr, kdy Benjamin poprvé čeká v hotelovém lobby na paní Robinsonovou. Vidíme záběr na Benův odraz ve skleněném stole, jak si dopřává skleničky alkoholu. Ve chvíli, kdy se v odrazu objeví i paní Robinsonová, kamera změní rakurs a začne zabírat pár v normálním pohledu. Později, když jsou spolu v hotelovém pokoji, začne se paní Robinsonová svlékat. Je velmi zvláštní, jak se v jedné chvíli kamera natočí, do velmi nepřirozené polohy ve které zůstane několik následujících minut. Je to přesně ve chvíli, kdy Benjamin sáhne paní Robinsonové na prso. Je jasné, že natočení pohledu kamery je přímým odrazem na nervozitu kterou Benjamin cítí. Na diváka je to velmi silný emotivní efekt a tato situace ho nutí se podvedomě stydět také. Vynikající je také následná montáž, s hudebním podkresem, kdy se nám ve zrychleném sledu ukazuje, Benův následující život. Kombinace přechodů míst a času pomocí střídání detailů s celky je velmi inovátorský způsob zrychlení filmového času. Zajímavým záběrem se pro mě také stal neskutečně dlouhý švenk, kdy Benjamin poprve veme Elaine do společnosti, poté co vystoupí z auta a míří do baru. Měl bezpochyb za účel zdůraznit to, jak se k ní chová a jak za ním Elaine jen běží a on si jí nevšímá. Další ukázkou využití transfokace je například moment v poslední třetině filmu, kdy se Ben rozhodne jet za Elaine ji najít na škole v Berkley. Kamera sleduje Bena dlouhým ohniskem jak kráčí, až v následujícím momentu rychle odtransfokuje a vidíme jak je Benjamin malý oproti obrovským pozemkům univerzity. Když Elaine konečně vyjde ze dveří, kamera opět velmi rychle natransfokuje a přiblíží její postavu. Zajímavý pro mne byl například ihned následující moment, kdy Ben kráčí po schodech se správcem domu, ve kterém si chce následně pronajmout pokoj. Kamera se na ramenu postupně zvedá společně s postavami, které kráčejí nahoru a současně rotuje, protože schodiště je v podstatě kruhové. Muselo se jednat o velmi složitě postavenou kulisu která dovolovala kameře se volně otáčet a zároveň stoupat podél schodiště a tak se jednalo dle mého názoru o jeden z nejsložitějších záběrů. Vtipná je následující montáž kdy sledujeme v Zoo dva šimpanze jak spolu laškují a naproti nim osamoceného gorilího samce - jedná se o jasnou paralelu na aktuálně osamoceného Bena v kontrastu s právě odcházející Elaine s jiným mužem. Další z věcí, které mě upoutaly byly záběry na jízdu v Benově autě. Pro tuto dobu velmi neobvykle byly záběry reálné, natáčené za skutečné jízdy. V kombinaci s použitím anamorfických širokouhlých objektivů se pro mě průjezd pod, ještě na červeno nenatřeným Golden Gate Bridge, za hudby v té době ještě nedokončené písně Mrs. Robinson, stala jedním z nejsilnějších audiovizuálních filmových zážitků. Nakonec nesmím opomenout poslední scénu, která začíná právě výše popsaným legendárním průjezdem pod Golden Gate Bridge. Následuje detailní záběr na prázdný ukazatel benzinové nádrže, křik obsluhy benzinové pumpy, v té chvíli již za odjíždějícím autem, jestli nepotřebuje natankovat benzín. Pokračujeme dokonalým záběrem dlouhým ohniskem na přijíždějící auto, kterému dochází benzín. Hudba jakoby se zadrhla stějně jako písty motoru Benova auta. Fakt, že je příjezd auta, následné vystoupení a Benův běh v jednom záběru, je opět úžasná ukázka kameramanské práce. Teleobjektiv je v tuto chvíli naprosto perfektně zvolenou možností, neboť právě dlouhé ohnisko, má tu vlastnost, že zkresluje vzdálenosti. I přesto, že auto jede obrovskou rychlostí, stějně tak o záběr později i Ben běží poměrně rychle, díky dlouhému ohnisku se nám zdá že se přibližuje velmi pomalu. To působí na diváka ve chvíli, kdy jde doopravdy o sekundy, velmi stísňujícím dojmem. Následné doběhnutí ke kostelu, kdy kamera opět odtransfokuje z velkého detailu na přibíhajícího Bena na obrovská kostel, vůči kterému najednou v sekundě vypadá Benjamin tak malý, je dalším prvkem, jak znervoznět diváka. Následující scéna uvnitř kostela je natolik legendární, že dle mého názoru nepotřebuje hlubší rozebírání. Každé přiblížení, oddálení, detail i švenk má svůj naprosto nepostradatelný význam a hluboký důvod. Sled záběrů vyvolá v divákovi tak silné emoce, že se pořádně uklidní až ve chvíli, kdy vidí v dáli odjíždět žlutý autobus s Elaine a Benjaminem na palubě za tónů písně Sound of silence. () (menej) (viac)