Adam

To, že něco neskončí hepáčem, ještě neznamená, že z toho automaticky bude skvělá pecka s hustym koncem. On by to v zásadě byl i celkem průměrnej až příjemnej romantickej film, nebejt teda toho obrovskýho množství všech různejch klišé, stereotypů a nezajímavý předvídatelnosti. Vysloveně skvělej je pro změnu Hugh Dancy i jeho role (a kterej byl ostatně důvod /společně s Rose Byrne/, proč jsem se na film vůbec koukal) - ten mě opravdu a upřímně celej film bavil, zaujaly mě taky ještě asi ty tři jeho poznámky ohledně vesmíru a taky celkem povedenej soundtrack, díky kterýmu jsem přišel na Joshuu Radina, ten celej zbytek ale byl vysloveně podprůměrnej - tim myslim scénář, zápletky, vykreslení dalších postav atd... Takže za mě je to celkem obyčejnej vztahovej film se skvělym Dancym, kterej do podprůměru strhává nálož zbytečností a divností. WTF moments: I v roce 2009 už byl google - takže celá scéna, kdy se Beth jde za ředitelkou do ředitelny ptát na to, co to vlastně ten Asperger je, a jestli s někym takovym má mít vztah, je WTF až na půdu - a scén tohodle typu tam bohužel bylo víc: Vyprávění pohádky ve školce, pokus o humor v "postelový scéně", kdy to asi má bejt vtipný proto, že si nejspíš máme myslet, že mluvěj o sexu, ale ono ne (hahaha!) - jde jen o trénink na pohovor (hahaha!!!). K tomu nálož dalších klišé (třeba vztah Beth s jejím odzačátku jasnym badass otcem), konflikt Adam vs. otec - a ze slušnejch 3* se tak pro mě nevyhnutelně stávaj už míň slušný 2*. (13.03.2018)

To, že je autismus a Aspergerův syndrom velice neoriginální téma, to se tu píše v mnoha komentářích. Nebudu se tomu tedy již věnovat. K filmu mám hodně různých výtek. Tak například, film jsem pustila, a po devíti minutách jsem měla pocit, že sleduju nejnudnější film na světě. Pak mi ale došlo, že jsem už viděla i Archipelago (2010), takže místo nejnudnějšího filmu je už obsazené. Tak teda sleduju dál. Po devatenácti minutách jsem věděla přesně co se bude dít, jak to dopadne, a bylo mi jasné, že na konci Beth napíše dětskou knížku jménem Adam. Kolem dvaadvacáté minuty jsem se zamyslela nad tím, že to přeci jenom Dancy docela slušně hraje, a za to taky jedna hvězda. Dál mne to ale vůbec nebavilo. Nudila jsem se i po šestapadesáti minutách, i po hodině a jedenácti minutách. Hlavní ženská postava mi byla čím dál méně sympatická, a jenom se tam odehrávalo přesně to, co bylo už od začátku jasné. Ke konci potom ještě začala znít velice nevkusná písnička, která podtrhla celý ten patos, který se z celého filmu valí. A krom toho mi připadal velice špatný i český dabing. Docela často odvádí čeští dabéři velice dobrou práci, ale v tomto případě tedy Matouš Ruml spolu s Kateřinou Lojdovou celému filmu velice přihoršili. (22.08.2012)

Asi by se z podobného tématu dalo vytěžit více, i když možná je to jen můj subjektivní názor a někdo to zase vidí jinak. Zkrátka pro mě určitě zklamání, i když ztráta času to nebyla. /Myslela jsem, že vztah Adama s Beth se vyvine jinak. Od Beth to neberu jako oběť, když do toho vztahu šla, nikdo ji nenutil. Vadilo mi jaké věci ji na Adamovi vadily a taky to jak je byla schopna-spíše neschopna řešit. Postupem času se mi zdálo, že ten vztah byl pro ni jen jakýsi rozmar, ale možná taky ne, jen nechtěla uvěřit tomu, že by to tak mělo zůstat a tak se probudila a svému snu nedala šanci. (08.04.2010)

Kromě všeobecně mnou uznávaného karamelu ve filmu - i když slušně upraveného do patřičných mezí - mě štvala konečná otázka, která se mi drala na povrch: "Kde je ten pořádný happyend?". Ano uznávám, že Hughovi role sedla a spolu s Rose Byrne mi dokázali, že jsou perfektními herci( i když v tomhle souboji spíše více bojovala Rose, protože u Hugha už jsem to věděla předem). Je zajímavé kolik existuje ještě námětů na filmy a kolik podobnosti člověk může najít v takovémto příjemném pokoukání s jinými díly věhlasných či méně věhlasných režisérů. Jednoduše řečeno - děkuji za příjemné pokoukání, ale příště chci přeslazený happyend :D. (16.02.2013)

Tak pokud někoho neurazí těžká neoriginalita tématu, zpracování to určitě nebude. Hlavně Rose se mi líbila ještě víc než rozklepaný a nechápavý Hugh Dancy. Taky to je tím, že je dost kost. Každopádně nejenom díky ní těch pár desítek minut příjemně uteklo. Výš ale hodnotit nemůžu hlavně díky škatulkové přecpanosti, a to i dost kultovnějšími kousky. A aspergera máme občas asi všichni.. (03.03.2010)