Love, Death & Robots

Od archeologů utíkajících před mýtickým monstrem, přes vzbouřené roboty útočící na babču, až po skupinu buranských mariňáků válčící se super-robo-medvědem. Od astronauta přežívajícího v umělých představách ufona, přes nesmrtelné lidstvo se zákazem mít děti, až po námořníky dělající autobus mořskému netvorovi. Každý díl je o něčem jiném a každý díl je jiný. V tom tkví největší síla a největší slabost Love, Death & Robots. Stejně jako zástupce nižší vrstvy měšťanstva či snad vesnické persony v galerii výtvarných umění i zde zažíváte pocity poznání a objevování nových věcí. Pomalu procházíte výstavištěm a pozorujete jeden obraz za druhým, některé se vám nemusí vůbec líbit, některé naopak nepochopíte, nad pár z nich budete jen nevěřícně stát a ptát se "Kdo takovou blbost vymyslel?!", jiné zase budou přesně vaše nota a pár vás překvapí, možná i donutí cítit věci, které jste předtím necítily. Stejné je to i s jednotlivými epizodami. S ohromným rozpětím témat, žánrů, tónů a vizuálu je skoro až nemožné nenajít epizodu, která by nebyla přímo pro vás. Ve výsledku i záleží, co hledáte v tomto seriálu a čemu jste otevřeni. Podobně jako ztracený zálesák můžete zkoušet neznámé bobulky v křoví a buď najdete borůvku, rulík či zaječí bobek, ale i tak posunete hranice poznání. Já sám vnímám celou premisu Love, Death & Robots jako jeden velký experiment, experiment můj, experiment tvůrců, experiment všech. K mým nejoblíbenějším dílům patří ty, které se snaží o něco nového, ať příběhově, či vizuálně. Retrospektivně, když dumám nad poutí, jež jsem během sledování zažil, nelituji promarněné minuty, ani v případě dílů, které se mi nelíbily a v budoucnu při opětovném sledování je přeskočím. (Zažil jsem pětihvězdičkový experiment, nutno dodat, že ne všechny díly stály za pět hvězd, ba dokonce považovat je za čtyřhvězdičkový zážitek by bylo příliš mírné, ale co by to bylo za experiment, který by se obešel bez omylů a zaškobrtnutí?) (19.07.2022)

Kdo se nerad točí v kruhu? Děti milují kolotoče, dospělí milují kolotoče, psi se honí za svými ocasy a had Uroboros požírá svůj vlastní ocas. Nekonečná cesta bez konce, ze které není nikdy úniku, je snad lepší paralela pro život samotný? Je až vtipné, že bez posledních pár sekund dílu by byl celý úplně o něčem jiném a úplně o ničem zároveň, to je zkrátka kouzlo závěru. Co mě ovšem rozptylovalo, byla podivná erotika extravagantně vměstnaná. Ne že bych byl hluboce zakořeněný puritán a vadil by mi pohled na odhalený ženský kotníček, někdy zvládnu pohled i na nahou klíční kost, ale jsem ze starých dobrých časů, kdy byl každý prvek užitý z nějakého důvodu. Jaký je důvod nevěstince pochybných mravů v příběhu, kde ženština prchá před domnělým mordýřem? Přesto obdařím tento díl 10 kruhy z 10 protože kdo se nerad točí v kruhu... (23.07.2022)

Vizuální zpracování tohoto dílu je nádherné, originální a hlavně atmosférické. Přestože příběh je velmi primitivní a jednoduchý, skrývá neobyčejnou hloubku a tajemnost, ale tak to i má být. Děj začíná nevinnou a poklidnou atmosférou, ale postupně přechází k napětí a tajemnosti, závěr je potom čistokrevný horor. Jedná se o naprosto ideální short bez přehnaně komplikovaného příběhu, nepotřebného natahování a rádoby komiky. Nevím, co dál k tomu říct, tento díl je přesně důvodem, proč sledovat Love, Death & Robots, skvělý vizuál, atmosféra a tajemnost/horor. (12.06.2022)

Každá série Love, Death & Robots má své vrcholy, které se zaryjí do mysli diváků hlouběji než trauma z dětství, buď za to může neotřelé, umělecké, nebo až realistické grafické vyobrazení jednotlivých dílů, fabulózně strhující příběh, či nové oči otevírající myšlenky - ty nejlepší díly ze všech vznikají snoubením dříve uvedených i dalších faktorů v magnificentní celek. Tým zabijáků však není takovým výsostným vrcholem, ne každý díl může být nejlepší, ale tento se ani nesnaží. Animace je průměrná a ničím neoslní. Humor se drží stylu stereotypních amerických red-neck burano-vojáků z Alabamy ("Bůh žehnej Americe", "Miluju vůni napalmu po ránu", "Žádný zatracený libtard mi nesebere mou zbraň, mám na ni podle druhého dodatku ústavy právo" atd.), vtipy se snaží být přehnané, ale nedaří se jim překročit touženou hranici, kdy se tento typ humoru stává skutečně humorným a ne jen cringe hláškováním. U pár hlášek se možná lehce pousmějete, ale to je  nanejvýš vše. Příběh taky nenadchne, takže ve výsledku máte nemasnou neslanou akční desetiminutovku, jejíž jediným hříchem je, že na ni zapomenete dřív, než skončí závěrečné titulky. (12.06.2022)

V klenutých sálech málem pohřbený v zapomnění... Co dodat k dílu, který je táhnut jen a pouze svojí druhou polovinou, bez ní by byl pouze dalším Týmem zabijáků tentokrát ve 3D vizuálu. První polonina je typický tolikrát viděný příběh: Skupina vtipy ostřílených a humorem překapávajících hrdinů se vydává na rutinní misi, ale zjistí, že až tak rutinní není, vše končí masakrem. Příběh opakovaný tolikrát a tolikrát dokola a ne jenom v kinematografii všeobecně, ale také v Love, Death & Robots už nejednou použitý (Požírač duší, Tým zabijáků, Měňavci a Tajná válka). První polovina se proto zdá jako nějaké podivně povědomé deja vu rádoby vtipných postav a nudné akce, kterou budete sledovat s kamenným obličejem plného nezájmu, a ani vizuál není schopen tuto potápějící se loď zachránit před katastrofálním mořským dnem podprůměru. To si alespoň můžete myslet, než přijde druhá polovina. Zde jsou hříchy předešlé vykoupeny, nevtipný humor skončil, nudné postavy skončily, neakční akce skončila, skoro vše špatné skončilo, zachována je jen pachuť předchozí poloviny. Celý díl se rapidně změní k lepšímu, nejen kvalitou příběhu a tónem, ale i tématem. Vždy, když si vzpomenu na tento díl, vybavím si jenom jeho konec, protože ten je jediný, co stojí za zapamatování, části, které k němu vedly, s radostí vypustím z paměti. Moje hodnocení je tedy kombinace 2 hvězdiček za první generickou polovinu a 5 hvězdiček za grandiózní finále. Naštěstí po shlédnutí bude uchváceni koncem natolik, že zapomenete na špatný začátek, proto na díl budete vzpomínat většinou v dobrém, i díky tomuto faktoru se moje hodnocení přehouplo na pozitivnější stranu. (V klenutých sálech pohřbené 4 hvězdy) (16.07.2022)

Jsem zmatený... Nevím, jestli se mi tento díl líbil, jestli se mi hnusil, či jestli se mi všechno jenom nezdálo v nějakém pokřiveném, omamném snu způsobeného nehumánním vedrem. Všechny vtípečky a srandičky stranou, vážně nevím, co si mám myslet. Vždy, když mě napadne aspekt, který mi dělal dobře na bubáka, objevuje se v jeho provedení tah, který mě vytrhnul z rauše. Vizuál byl perfektní a radost pohledět ve většině částí, dokud na scénu nepřijde střih jak od epileptického editora, sám si nejsem jistý, zda jsem v průběhu sledování nezkolaboval a nedostal se do kómatu při pádu ze židle, mnoho věcí by to však vysvětlovalo. Zvuk zde hraje velkou roli a stejně jako všechno ostatní v tomto dílu a stejně jako výstava postmoderního pseudoumění korejského malíře, fotografa i řezníka s nevyslovitelným jménem je to rozporuplné a místy možná i znepokojivé. Některé části jsou skvělé, některé jsou strašné, na některé raději úplně zapomenete. Ve výsledku víte, jaká byla celková myšlenka, a víte, o co se pokoušeli tvůrci, ale stejně jako v případě našeho postmoderního korejského pseudoumělce lomeno řezníka je výsledek rozporuplný, zvláštní, místy morbidní a znepokojivý. Sám však oceňuji pokus o experiment a snahu o něco nového, proto také Love, Death & Robots sleduji, chci vidět experimenty, chci vidět něco nového... Tyto vlastnosti pro mě tento díl zachraňují (Ve výsledku proto uděluji 4 postmoderní obrazy z 5, které ještě v Koreji nezakázali) (21.06.2022)