Zapomenuté světlo

Počet vážných rolí, ve kterých jsem dosud viděl Bolka Polívku bych spočítal na prstech jedné ruky a ještě by mi dobré tři prsty zbyly. Snímek točící se kolem náboženství a víry a přitom je více o mezilidských vztazích. Režisér prokázal mimořádný cit a vytvořil nesmírně citlivý film plný lidskosti a přirozenosti. Obsazení Bolka Polívky do hlavní role byl v mých očích velice odvážný čin, nicméně evidentně věděl, co dělá, neboť Bolek byl v této roli naprosto dokonalý a tento výkon bych zařadil velmi vysoko v rámci jeho bohaté filmové kariéry a jednoznačně ukázal, že dokáže utáhnout v hlavní roli i velmi dramatický film a není zdaleka jen tím skvělým komikem, jako kterého ho má většina národa zafixovaného. Veroniku Žilkovou jsem doposud viděl jen v několika málo filmech a až do teď jsem nevěřil, že je dobrá herečka. Zde byla ovšem naprosto fantastická. A vůbec k hereckým výkonům takových těch výraznějších rolí nemůže mít snad nikdo z diváků jakékoli výhrady. Příběh mě do sebe pohltil a nechyběly ani velmi úsměvné momenty. Především lapálie se zapomenutou tetou. [77 %] (15.05.2021)

Je zde velmi dobře vyobrazen vztah představitelů státu a kněží v 80. letech, jinak mě ale film ničím výrazněji nezaujal. Polívkův farář je jednou z nejlépe ztvárněných kněžských rolí v českém porevolučním filmu, ale i tak má do věrohodného zobrazení člověka žijícího v křesťanských ideálech pořád dost daleko - udivující je např. s jakou nevírou řekne tento muž modlitby větu "Já se můžu tak akorát pomodlit". Přemíra zbytečné hudby a nesjednocený herecký projev herců a neherců. Nápaditá, ale ne zrovna precizní režie. (13.02.2011)

Kvalitní herec se pozná jednoduše a jasně - musí umět hrát očima a to Bolek umí znaměnitě. Pro něho nezvyklá role zahraná s naprostým přesvědčením. Je velká škoda, že tento charismatický herec před kamerou nedostává více dramatických příležitostí, stejně jako Veronika Žilková, kterou jinak moc nemusím, ale tady klobouk dolů. Vynikající film doplňuje přesně pasující hudba Radima Hladíka a Michala Dvořáka, stejně jako výborná kamera a krásné obrazy Jizerských hor. Tady už Vladimír Michálek režíruje s obrovskou jistotou a je to sakra vidět. Moc pěkný film zobrazující dobu konce osmdesátých let, kdy Bolševici ještě mohli všechno. Neskutečně silná scéna, když Bolek dá facku jednomu funkcionáři, ten Bolkův pohled ve tváři, to je prostě mazec. (23.03.2011)

"O co vám jde, pane faráři? Kostel se sice zavře, ale plat vám pořád bude chodit, ne. Tak to berte jako dlouhou dovolenou, no."   Až místy poetické, ale spíš jen pomalejší a zamyšlené vyprávění z nepoeticky prázdné doby pozdního socialismu. Vůbec není příběhem o útlaku církve či věřících, jak jsem se tu někde dočetl a dokonce ani patetickým vyprávěním o nenaplněné lásce. Michálek tu vypráví prachobyčejný lidský příběh člověka, který té všudypřítomné prázdnotě nepodlehl a ve svém konání pořád viděl smysl. Není příliš vyhrocený, byť facka opravdu sedla, ale přesně takový byl/je život.  Plyne.   A motiv s Marjánkou pak vše krásně intimně doplnil a vůbec k tomu nepotřeboval doslovnost. (17.11.2023)

Líbivou iluzi pochmurného dramatu z českého prdelákova dokonale roztříští legrační akční scéna se psem, slepicí a hrdinským Bolkem. Chápu, že tam dramaturgicky byla správně, v souvislosti s výstavbou děje naschvál a prostě přesně podle scénáře, ale bohužel: po ní už jsem si to jen nervózně odseděl a děsil se toho, co přijde nakonec... (02.10.2016)