Zapomenuté světlo

Geniální dramatický výkon Bolka Polívky v roli vesnického faráře v socialistickém Československu. Michálkovo zpracování scénáře podle knižní předlohy Jakuba Demla je nezapomenutelné nejenom celkovým pojetím - lidské a duchovní hodnoty versus realita socialistického Československa, výborná kamera a skvěle příběh dokreslující hudba znásobená výbornými hereckými výkony Polívky, jeho dlouholetého kamaráda z "Provázku" Jiřího Pechy (také "překvapivě" v roli nikoliv komické), Veroniky Žilkové (asi v její životní roli) i hraběte Kinského v roli sama sebe, daly vzniknout jednomu z nejlepších filmů novodobé české historie, který musí hluboce zasáhnout jak pamětníky oné hodně "divné" doby, tak i přesvědčené (i nepřesvědčené) ateisty. (20.08.2017)

Líbivou iluzi pochmurného dramatu z českého prdelákova dokonale roztříští legrační akční scéna se psem, slepicí a hrdinským Bolkem. Chápu, že tam dramaturgicky byla správně, v souvislosti s výstavbou děje naschvál a prostě přesně podle scénáře, ale bohužel: po ní už jsem si to jen nervózně odseděl a děsil se toho, co přijde nakonec... (02.10.2016)

Z nábožensko-mystického textu Jakuba Demla vytvoril Vladimír Michálek film, ktorý viac ako o náboženstve hovorí o ľuďoch, o ich statočnosti, o viere, ktorá pomáha prekonávať defétizmus pri boji s chorobou alebo byrokraciou, ale tiež o ľuďoch šíriacich zlobu, ktorá sa v nich nahromadila. Filmy Vladimíra Michálka mám rád a štyri hviezdičky "kak minimum" sú toho dôkazom. Dobrým ťahom bolo aj obsadenie dvoch komikov do hlavných postáv, pretože každý komik túži hrať dramatickú úlohu a tomu, kto mu to umožní, sa odvďačí perfektným výkonom. Tak tomu bolo aj v tomto prípade. A keď si k tomu prirátame krásne obrazy, dobre vybranú hudbu a civilné, uveriteľné výkony ostatných hercov, výsledkom Zapomenutého světla je Nezapomenutelný zážitek. (03.06.2011)

Nějak nechápu, co to má společného s Demlovou "předlohou". Ta kniha je v podstatě esej o tom, jak geniálního básníka Jakuba Demla nikdo nemá rád a nechápe ho, a proto musí on, ač génius, dělat faráře v nějakém zapadákově a udělovat poslední pomazání tuberákům. Ve filmu jsem odhalil jeden citit z knihy, a jeden k nepoznání přetvořený motiv. To je všechno. Je to příběh o tom, jak Polívkův farář Holý (mírně obšlehnutý z Guareschiho) bojuje proti komunistům o záchranu kostela. Setkává se s nepochopením úřadů, kolaborantských kněží z neblaze proslulého Pacem in Terris i běžných lidí, nakonec je ale zachráněn. Herecký koncert Bolka Polívky kazí málo zajímavý a poněkud inkoherentní scénář a příšerná hudba. Přesto jde o zajímavý a dobrý film o osmdesátých letech, jedno z těch lepších děl české porevoluční kinematografie. A zase budu kladný hrdina a zase budu mučedník a zase mě všichni budou nenávidět... (17.04.2009)

Měl jsem tuto ve své době oceňovanou záležitost zaškatulkovanou jako povedenou záležitost, kterou je potřeba vidět a doplnit si filmové vzdělání. Očekávání tedy logicky nějaká byla. Jaké to nepříjemné zjištění pro mě bylo, když je mě předkládán příběh, který by mohl být zajímavý, který by mohl být správně osudový, který by mohl být silný, ale ani jedno se nekoná. Místo toho Žilková předvádí možná svůj nejlepší výkon kariéry, ale to u herečky, která toho na plátně nikdy mnoho nepředvedla, přeci tohle automaticky neznamená skvělý výsledek. Bolek mě, v této pro sebe atypické roli, rovněž nenadchnul. Jeho farář se sice modlí ke svému kostelu, evidentně je zamilovaný do Žílkové, ale rovněž se ve filmu 4x opije. Vzhledem ke svému zdejšímu hodnocení se pro mě jedná o zbytečně nadhodnocený snímek. 50% (02.04.2021)