Réžia:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, Václav Neckář, Jitka Zelenohorská, Jaroslav Satoranský, Vladimír Šmeral, Ferdinand Krůta, František Řehák (viac)Obsahy(1)
Skřivánky na niti natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965). Dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože odkrýval skutečnosti padesátých let, jež měly zůstat skryty. Jeho děj se odehrává v kladenských ocelárnách, kam byli posíláni na brigádu "političtí provinilci" (živnostníci, intelektuálové i lidi pevní v náboženské víře). Vedle nich pracují na šrotišti i ženy a dívky, uvězněné za pokus o útěk za hranice, tzv. "kopečkářky". Celý film je jediným pásmem paradoxních, někdy groteskních, jindy lyrických situací. Adekvátně zachycuje Hrabalovu snahu přenést na čtenáře - a nyní i na diváka - vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života, překonávajícího i ty nejhorší překážky v době bezohledné a prolhané diktatury, kterou současně zdánlivě nenápadně, leč rozhodně odsuzuje. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (394)
Krásný film, o krásných lidech tak jak to umí natočit pouze Jiří Menzel!!! ()
A chleba bude. A máslo bude. I smetana bude... ()
Hrabalovská atmosféra se převedla do filmu dost precizně, což je až trochu na škodu...nejsem žádnej pábitel a tak mě dost situací z filmu opravdu neoslovilo. Každopádně pochvala za narážky na komunisty a místy povedenou poetiku. ()
Moc pěkný filmeček. Jen té srandy a nadsázky nebylo ve skutečnosti tolik a lidé nebyli ani nebudou jen jedni zlí a druzí dobří, holt bohémský pohled se nezapře. Je škoda, že polistopadové generaci nic neříká ať je to z důvodu, že téměř nečte, nebo proto, že nechápe, proč jsme nešli do jiného obchodu, když v tom našem jsme museli stát frontu :-) ()
Jednoznačně nejvyšší možný rating. Krásný film z odporného prostředí. Vynikající počin. Poděkování Bohumilu Hrabalovi, potlesk Jiřímu Menzelovi. ()
Jeden z posledních československých trezorových filmů popisující nucenou převýchovu nespolehlivých společenských tříd v kladenské ocelárně na počátku 50.let. Satirickými narážkami na tehdejší režim se to jen hemží a proto režisér zřejmě očekávaje nepříznivé přijetí filmu symbolicky snímek ukončil záběrem na propadání do temné hlubiny, čili do stejného místa, kde film na dvacet let skončil. Jak už bývá u Menzelových adaptací Hrabalových románů či povídek dobrým zvykem, vystupuje zde spousta zajímavých postav, jejichž dialogy či samostatné promluvy jsou vskutku lahůdkové. Jako nejvýraznější se mi jevil znamenitý R. Hrušínský v roli odborového předáka, jenž až příliš pečlivě pečuje o hygienu a jenž se bezvýsledně snaží motivovat vyvržence režimu k vyššímu úsilí budovat socialismus. Na každého, kdo si dovolil nesouhlasit s ústřední politickou linií státu či vyslovil nahlas nepřijatelnu otázku, ihned čekal černý vůz, jenž nešťastníka 'uklidil' do vězení. Kromě stěžejního tematu práce na obrovské skládce šrotu se filmem line i vedlejší tragikomický příběh strážného Anděla (J. Satoranský) a jeho romské manželky, zejména scéna z romské svatby mi utkvěla v paměti díky svižné rytmické hudbě a půvabné tváři novomanželky. Velmi zajímavě na mě působily též intelektuální rozhovory profesora V. Brodského a bývalého prokurátora L. Suchařípy. Skřivánky na niti rozhodně lze hodnotit jako jeden z nejpovedenějších Menzelových snímků, jenž však slavnému režisérovi přinesl nejeden problém a na 5 let pozastavil jeho filmovou tvorbu. ()
Neckářova svatba , to je originál. "Maminko, tak jsem se oženil. A kde máš nevěstu? V kriminále. " 80% ()
"Jak se máte, pane doktore ?" "Děkuji. Od té doby, co mne vyhodili ze zaměstnání, vystěhovali z bytu a div nezavřeli, tak je to čím dál lepší. Věřil by jste, že i revma jsem ztratil." "Tak to, aby jste jim poslal děkovný dopis." Jeden z nejlepších poetických filmů z našich lesů, vod a strání a živoucí důkaz, že i vážné věci se dají natočit s humorem a nadhledem. Pro mne nejlepší (a dozajista nejodvážnější) film z režisérské dílny Jířího Menzla. ()
Tragičnost doby proplétající se jako jedovatý had kolem osudu dvou milenců, kteří si za celý film prohodí všehovšudy pár slov... "A vy opravdu nic nechcete?" Nejvíc na mě snímek dolehl svatbou bez přítomnosti nevěsty. V té jednoduché studené hnusné bezcitné scéně najdeme vše, co Skřivánky na niti charakterizuje. "Kluci ukradli nám pravdu, kurvy! Kde ta pravda je?" Bože, scénář hubeňoučký, ale pokud se mluví, tak to stojí za to. "Kam se poděly ty starý zlatý časy, kdy si jeden druhýho vážil a kdy se lidé měli rádi." 8/10. ()
"Vás mám rád, vy jste nedal do stoupy Schopenauera." Jak již jsem párkrát řekl, nejlepší filmy o bolševickém režimu se točily v šedesátých letech. Čest výjimkám. Ale každý, kdo viděl Ucho, Všechny dobré rodáky, Bílou paní, Žert nebo O slavnosti a hostech mi musí dát za pravdu. Všechny tyhle filmy pracují s tématem totality po svém, ale všechny jsou trefné a přesně vystavěné. Skřivánci jsou asi nejpoetičtější, přesto je to film mrazivý. Lidé se přetavují na ingoty nebo mizí... Herecky obsazené tak, že žádný scénář nemůže zklamat (a tenhle je navíc hodně dobrý) .... squadra Brodský, Řehák, Suchařípa, Jegorov a Šmeral jsou sehranná skupinka, která si výborně nahrává. A atmosféra šrotiště, toť rajská hudba milovníku idustriálu. PS: je to k neuvěření, ale Nadě Urbánkové to tady neskutečně sekne. Když jsem to viděl prvně, nevěřil jsem, že to je opravdu ta normalizační příšera s brejlema. ()
To je ta oslava člověka, vidí samé ideje a klopýtne o kde jaké hovno, vítězství se stává ze samých průseru :) ()
3* za to, jak dlouho ten film musel ležet v trezoru. Ale jinak z Menzelových filmů pro mně nejslabší a Neckář? Tradičně tragédie - toho člověka měli tehdy nechat jen zpívat a za cokoli jinýho ho okamžitě strčit do lágru... a někdy před 30 lety mu měli vlastně i ten zpěv zakázat... prej umakart :-) prej půlnoční... no ty vole, FUJ! ()
Jako odstrašující příklad, jaký režim tu byl, to je nesporně poučné, ale jako filmový zážitek - děj, památné věty, herecké výkony apod. - si nemyslím, že si z toho budu něco zvlášť pamatovat. Kromě toho se držím zásady, že je-li film podle skutečných událostí, tak to samo o sobě není žádný důvod k automatickému navýšení hodnocení. ()
Ve své době jistě odvážný film, který měl co říci. Pro dnešního diváka, který onu dobu nezažil (jako já), je to spíše nudný film s pár zdařilými scénami, především od p. Brodského. Některé momenty jsem moc nepochopila (dozorce a jeho žena, mytí cikánků....), a na nervy mi celý film lezla postava Neckáře a jeho věta "slečno, a pro sebe nic nechcete". Nejsilněji na mě zapůsobil závěr filmu v klesajícím výtahu. ()
Po letech jsem viděl film celý a v klidu. Je výborný! A nemyslete, ty fráze se v různých úpravách melou i dneska. ()
Oblíbení herci p. Menzela. A k tomu záznam o těžkém průmyslu v Čechách. ()
Zhlédnutý film s odstupem času nabývá na autenticitě a přesvědčivosti zpodobené doby. Právě díky té věrnosti hrabalovské pábitelské poezii. ()
No vida, keď sa to chce a vie, tak aj úsmevný film môže vyznieť ako realistický obraz tragických pomerov v komunistickej ríši zla. ()
Unikátní v tom vidím to, že ačkoliv jde o dobový film s příslušnou atmosférou, stylem tvorby atd., je pravdivý. Ano, přiznávám, neměl sem rozhodně šanci zažít tuto dobu. Od filmu tohoto typu by člověk čekal známé budovatelské kecy a mozek zatemněný mírem a láskou k práci. Ale ve chvíli, kdy začne Hrušinský představovat hlavní hrdiny, divákovi dojde, že to bude trochu jinak. A je to nesmírně příjemné překvapení. ()
Příběh se odehrává v kladenských ocelárnách padesátých let, proplétají se v něm osudy party novodobých uvědomělých dělníků ( prokurátor, profesor, živnostníci) a trestankyň odsouzených za pokus o opuštění republiky. Hlavní linií se stává láska mezi vyhozeným kuchařem a potrestanou dívkou. Velice pěkně vykreslené postavy, pointy dotažené do konce, hravé motivy hudby, svoboda slova "odměněná" odvozem neznámo kam - do oblasti jsem horník kdo je víc, hygiena uplatňovaná jen na pěkných děvčátkách v rozpuku ženství, humor a nadhled v každém záběru. ()
Reklama