Kleopatra

Symbolické ukončenie desaťročnej éry hollywoodskeho monumentalizmu. Kleopatra už nedokáže držať tak vysokú látku ako jej historickí predchodcovia, sem-tam sa nevyhne kŕčovitejšiemu prejavu, ale stále si zaslúži divácku pozornosť. Recenzia : http://madsbendermovieblog.blogspot.sk/2014/05/kleopatra-produkcia-velkabritania-usa.html#more (22.05.2014)

Uvažovala jsem sice o pěti hvězdičkách, ale vzhledem např. ke Quo vadis (1951), které se mi více vrylo do srdce (a do paměti), jsem to nakonec neudělala. K výpravě netřeba dalších slov, snad jen, že možná i díky ní a penězům určených pro film, tady dostala historie pěkně za uši, takže po historické stránce byla ta televizní Kleopatra s Zanem, Daltonem a Leonor Varela, mnohem lepší. Elizabeth Talor sice už není tak krásná jako v Ivanhoe (1952), ale je pořád kočka a její herecký výkon je zde lepší, než byl v něm (z ozdoby se stal hlavní tahák). Richardu Burtonovi (což je sice s podivem, vzhledem k jeho způsobu života, ale je to tak) těch 10 let od filmu Roucho (1953) prospělo, jelikož tam mě nezaujal vůbec ale vůbec ničím, (a vzhledem už vůbec ne), tady se dá říci, že zestárl do krásy... :-)) a jejich vzájemný vztah, který se promítal i na plátno, jsem opravdu sledovala se zájmem. Co se týče Rexe Harrisona v roli Caesara, líbil se mi mnohem více než třeba Timothy Dalton a chci se zeptat, jakou že angličtinou, by podle toho, kdo to kritizoval (jo, Oskar), měl Caesar vlastně mluvit? O své latině (pravděpodobně té v Zápiscích z války galské – mimochodem velmi nudné, ale z hlediska místopisu, místních zvyků, etc. velmi poučné) se vyjadřoval sám, že je kritizována jako „vulgární“ (tj nespisovná, podle mě byl ale celkem slušný stylizátor :-)) ), takže i když byl aristokrat, asi by nějaký přízvuk nevadil (rozhodně ne jeho legiím). Kdysi jsem z filmu byla nadšená, dnes mi nejvíc v paměti utkvěly jen vztahy mezi výše jmenovanými a ten triumfální vjezd Kleopatry do Říma, který mi ale připadal příliš dlouhý a pompézní, snad proto, že ve skutečnosti měl být oslavován spíše Caesarův triumf nad Egyptem (Arsinoe a Ptolemaios), Pontem (Farnax II.) a Numidií (Iuba I.). Z druhého dílu potom (krom milostného vztahu Kleopatry a Marca Antonia) Kleopatřina zlatá loď u Tarsu, zpackaná bitva u Actia (vést námořní bitvu jako pozemní chm, chm, chm, mrkev v zimě... aneb jak je důležité míti Agrippu, či spíše - můj milý Marcu, moudrý člověk se může zamilovat jako blázen, ale ne jako hňup), nehynoucí láska až za hrob a věčný chlad Gaia Iulia Caesara Octaviana. (12.03.2012)

V téhle fázi historie jsem na dost nebezpečné a nejisté půdě. Miluju Egypt, nemusím Kleopatru (Řekyni), i když ji obdivuju. Mám rád Julia Caesara, ale už ne Marca Antonia. Více fandím Octavianovi. A teď co s tím? První polovina, tedy část s Juliem, ta je na hodně silné čtyři hvězdy. Herecké výkony dost dobré, kulisy okázalé a jejich věrnost je dostatečná, Taylorová je moc pěkná (CO? JAK?) ženská a její Kleopatra má styl. Celkově to člověka i dnes zaskočí svou výpravou, koncepcí a stylem. Miluju třeba příjezd Egypťanů do Říma. Ale jak snímek pokračuje, všechno tak nějak zevšedňuje, dvojice Markus Antonius-Kleopatra mi dvakrát zamilovaná nepřijde, ani to mezi nimi moc nejiskří. Taylorová má sice pořád styl a hraje fakt dobře, ale Burton to všechno jen kazí, podle mě je to pořádný prkno. Z Octaviana tady navíc udělali takový zrzavý děcko, který ale později nabývá na charismatu. No, prostě se v druhé polovině každou chvíli díváte na hodinky a čekáte, kdy už konečně ta ženská přiloží kobru k svému prsu a umře. Tuplem od bitvy u Actia se člověk na tu chvíli těší s každou minutou víc a víc. Nakonec přijde nejdřív zklamání a pak ještě k tomu rozmrzelost. Zklamání, že se nechala kousnout do prstu a rozmrzelost, možná až naštvanost, že se tam na podlaze plazila jakási malá hadička spíš podobná zmiji. Což o to, stejně je Kleopatřina smrt vybásněná. Ale je vybásněná dokonale a nádherně, tak proč to měnit? Druhá polovina na 3*. Celkově přesně mezi, ale nakonec se přikláním k vyššímu hodnocení. (28.02.2011)

"YOU, A DESCENDANT OF GENERATIONS OF INBRED, INCESTUOUS, MENTAL DEFECTIVES!" -------------------------- Kleopatra je takmer 5 hodinový historický veľkofilm, ktorý svojou majestátnosťou instantne prekonáva všetko doposiaľ natočené, no zároveň stále neprekonáva (ale je sakramentsky blízko) božskú Griffithovu Intoleranciu z roku 1916. Kleopatra je filmom so zaujímavým príbehom svojej produkcie, filmom, ktorý doslova zničil režiséra a takmer zničil 20th Century Fox. Taktiež sa jedná o jediný film kinematografie, ktorý zarobil v prvý rok vydania zo všetkých najviac, no zároveň bol stratovým pre štúdio. Som za takéto snímky veľmi rád. Ich sledovanie je pre mňa vždy o čosi viac, než sledovanie bežného 90 min filmu. Nielenže ukazujú možnosti a búrajú limity filmárskeho umenia (najmä v dobe vzniku), skúšajú aj možnosti samotného (dnešného) diváka, ale hlavne ponúkajú iný a intenzívnejší pocit vžitia sa do daného diela tak, ako to (minimálne mne) nedokáže poskytnúť dvojhodinový film. Pevne verím, že sa tie dodatočné dve stratené hodiny niekedy nájdu a bude tak možnosť zhliadnuť pôvodnú Mankiewiczovu víziu, trvajúcu úctyhodných 320 minút. Kleopatre by som mohol s čistým svedomím nadeliť 5 hviezd, tie si však už pre seba uchmatol D. W. Griffith, takže aspoň nesmierne silné 4. (03.11.2018)