Leonard Tolstoy Shamroy se narodil 16. července 1901 v New Yorku. Patřil k nejvýznamnějším, a spolu s Charlesem Langem na Oskara za hlavní kameru nejnominovanějším, kameramanům. Studoval inženýrství na Columbijské univerzitě, a praxi začínal v laboratoři. První léta strávil v Paramountu, avšak svého největšího uznání dosáhl později u 20th Century Fox jako tvůrce širokoúhlých, barevných snímků s přesný osvětlením a s citem využívaných filtrů pro navození správné nálady a atmosféry.
Filmy natáčel od 20. let a práce to byla velmi plodná, jelikož toho za svou čtyřicetiletou kariéru stihl vyprodukovat opravdu dost. Černobílé snímky z jeho začátků nejsou nikterak významné. Pro Leona se vše začalo měnit s příchodem barvy. V roce 1942 vyhrál Oskara za barevnou kameru na dobrodružném snímku Black Swan. Nevídaným kouskem se mu ještě podařilo proměnit své další dvě nadcházející nominace (Wilson, Smrtelný hřích). Nesmírně si užíval práci ve studiu, kde vymýšlel stále nové a nové triky pro to správné osvětlení. Byl členem ASC (americká asociace kameramanů), a v letech 1947-1948 dokonce jejím prezidentem. Jako první kameraman měl možnost natáčet budoucí hvězdu Marilyn Monroe, pro níž dělal její kamerové zkoušky.
Léta plynula a filmy přibývaly, ačkoliv komerčně úspěšné a divácky oblíbené snímky se mu spíše vyhýbaly. Snad za to mohla i jeho popudlivá a drsná povaha, pro kterou byl znám. Snímky jako Prince of Foxes, Sněhy Kilimandžára, Roucho, nebo Egypťan Sinuhet, nejsou příliš populární, nejsou však ani špatná. Největším hitem 50. let se tak pro Leona stal výpravný muzikál Král a já s Deborah Kerr a Yul Brynnerem.
Nátáčení, svého času nejdražšího filmu, historické Kleopatry, nebylo jistě z nejlehčích, ale spolu s kostýmy a výpravou se postaral o monstrózní podívanou, za kterou byl odměněn. I pro hlavní hvězdu Elizabeth Taylor měl zásadní vliv na její kariéru, který smazal vše, co doposud tato herečka představovala. Nedlouho nato následovala další historická produkce Ve službách papeže, tentokrát s Charltonem Hestonem. A dnes již kultovní sci-fi Planeta Opic, z konce jeho kariéry, se zařadila k tomu nejznámějšímu, co jeho filmografie může nabídnout.
Pečlivý řemeslník se směsí umění a reality, což uplatňoval hlavně ve studiu, odešel do kameramanského důchodu, z důvodu postupující nemoci, v roce 1970. Byl třikrát ženatý, a měl čtyři děti. Jako jeden z mála kameramanů má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.
Mirokukii
