Mŕtvi neumierajú

Přesně TAKHLE to dopadne, když chce intoš dělat komedii a ještě ke všemu v kombinaci se žánrem, který jde úplně mimo jeho filmografii. Je několik stupňů nevtipnosti. Ten nejmírnější vídáme často např. u Troškových Kameňáků či Babovřesek, kde úplně jasně vidíte vtip, ale přijde vám trapný a nevtipný. Tohle je ovšem level Wese Andersona (viz koment k Taková zvláštní rodinka), kdy jede nějaký libovolný děj a to už jako má být vtipné, protože rejža to prostě jako komedii prezentuje. Žádné pomrkávání, žádné náznak odklonu od normálu, jednoduše scény, které ve většině případů vypadají a jsou podány úplně STEJNĚ jako v jiných filmech, které ale komediemi nejsou. Fakt by mě zajímala sonda do myšlenkových pochodů, povah, koníčků, sexuálního života, celkově detailní charakteristiky lidí, kteří se u tohoto řehtali. Jako vážně - udělat nějaký seminář a do posledního šroubku se snažit ty údajné vtipy rozebrat a oargumentovat, CO PŘESNĚ tam mělo být vtipného. Úplně mi to připomíná, když třeba jedete v autobuse a někde kousek od vás sedí dvě puberťačky, baví se normální zážitky ze školy a každé druhé větě se hihňají. Jedna řekne třeba něco ve stylu:" Já jsem ten diktát málem nestihla dopsat a obě:"Ha Ha Ha". Ne, že by za tím doplnila, že ho nestihla dopsat, protože... a to by byl zdroj toho vtipu, prostě ona ho nedopsala a to je strašně srandovní. A přesě tohle je ten film. Už když se první dva zombíci v kavárně napili kafe a řekli: kofeeee - jsem věděl, že bude zle a zavrtával se hluboko do křesla. Studem samozřejmě. Aby jste mě špatně nechápali, zas nejsem takový degen, abych to vyloženě předem nečekal, protože už z traileru a filmografie Jarmushe bylo jasné, že tohle žádné bingo ve vtipnosti už z principu nebude. Jenže i tak se tam našlo docela dost situací, které vtipně udělat šly (minimálně aspoň tím vtipem, kterému se nemusíte zasmát, ale vidíte ho tam). Příklad: Adam Driver s Billem Murrayem projíždí městem a po cestě se motá pár zombíků. Adam zbystří (jakoby jednoho zombíka znal), řekne Billovi, ať zpomalí, vysouká se z okna auta a usekne zombíkovi hlavu. V tu chvíli jsem čekal, že Bill se na něj nechápavě podívá a Adam řekne něco vy stylu:" Kdysi mi plivnul na auto". Nebo ještě lépe: Na začátku filmu by jsme byli svědky nějakého konfliktu Adama s daným zombíkem (tehdy ještě jako člověkem) a po useknutí hlavy by se jen mlčky posadil zpět do sedadla. Bill by nic nechápal a já bych se smál. Ne. Celé je to jen o tom, že Adam si chtěl ověřit, jestli je jde vážně tím useknutím hlavy zabít. Normální situace v běžném hororu. A to mě přivádí, vrátit se zpátky ke scéně s kafem. Že šlo o cameo Iggiho Popa mi moc vtipné nepřišlo, protože jsem nebyl bombardován vtipy, které by mě naladily a já se tak zasmál i takové drobnosti. Ptám se tedy: Co na tom bylo vtipného? Někdo může říct - tam šlo o to, že jak zombíci říkají "mozkyyy", tak oni zase řekli "kafééé" a já bych na to mohl odpovědět, že mnohem údernější by bylo to, že vtrhnou 3 zombíci do kavárny, jeden řekne "mozkyy", vrhne se na oběť, druhý řekne "mozkyy", vrhne se na oběť a třetí řekne "kafee" a vrhne se na džbán kafe a byl by z toho vtip. Jedno, jestli špatný nebo dorbý, ale vtip. Jenže on to tady v podstatě žádný vtip není. Jednoduše proto, že to odkazuje na něco, co jakože zombíci dělali ještě za svého života a to jsme viděli ve vážném hororu Země mrtvých od Romera. Je tam např. scéna jak v altánku postává zombie "kapela", jeden ze zombíků drží trumpetu, snaží se do ní foukat a z ní vychází jen takové pazvuky. Tak trochu strašidelně groteskní, ale na zasmání určitě ne. A to je přesně ono! Zkuste tuhle scénu s trumpetou dát do Mrtví neumírají a úplně si dovedu představit, že intoši si budou namlouvat, že se tomu řehtali, protože přece Jarmush řekl, že to je komedie, tak je to tím pádem legrační scéna. A stejně tak vemte scénu z kafem a vložte ji do Zěmě mrtvých. Nic vtipného na tom nebude. Chápete? Oblbnutí na úkor nějakého nám vsugerovaného podnětu. Jenže vtip musí fungovat SÁM O SOBĚ v jakémkoliv žánru, NE, protože že to někdo řekl a distributoři nějak označili. Proboha i v té Zemi mrtvých řekl Leguizamo vtipnou hlášku, které jsem se řehtal nahlas a to je vážný horor! Tady jsem napočítal těch viditelných (byť pro mě nefunkčních) vtipů asi 5 a to je na komedii málo i ve vážných hororech jich bývá víc. Stejné je to s tím flegmoušstvím postav. Nejen, že i tu flegmatičnost musí člověk umět zahrát (tady vypadalo, že Jarmush herce vůbec nijak nevedl, prostě jen odříkávají text), ale ještě ke všemu jsou tu téměř všechny postavy takové, takže se úplně vytratí ta údernost/vtipnost kontrastu, kdy by se všichni chovali a reagovali normálně emočně a mezi nima vyčníval JEDEN flegmouš. Ve výsledku to vyzní, jako by byl film plný neherců, kteří jen jako Driver, Murray, Swinton atd. vypadají a ještě jsou nadopovaní uklidňujícími prášky. Mimochodem postava Swinton absolutní WTF, zbytečnost přítomnosti omladiny z ústavu WTF na druhou. Kamenujte mě, ale Jarmush prostě neumí analyzovat vtip a jeho smysl. Ani jeho mantinely, páč celý film jede na vlně toho, že vtip musíte hledat pomalu mikroskopem, aby se to na konci utrhlo ze řetězu zmínkou o scénáři a UFO talířem, což by fungovalo maximálně u nějakého Deadpoola, protože to je úleťárna od začátku do konce. A když už mě potěšilo poctivé vylézání z hrobu, pro které mám slabost a které se v dnešních zombíkárnách už nevidí, tak je to zase zabité úplným nesmyslem v absenci masek. Když vám ze hřbitova vylezou zombíci, tak není možné, aby byli všichni "čerství", to jako půlka města umřela/ byla pohřbená ve stejný den? Tímto zdravím geniální Návrat živé smrti, kde zombíci vylezlí z hrobu disponovali různým stupněm rozkladu od čerstvých, přes hubky až po úplného kostlivce. Jedinou hvězdičku dávám za docela originální efekt zabíjení zombíků - nestříká z nich krev, ale práší popel. Pro ty, co to dočetli až sem - shrnuto, podtrženo - tohle NENÍ komedie. A ne proto, že se tomu nějaký zaprděný Sabrewulf z CSFD nesmál, ale jednoduše ze stejného důvodu jako banán není zelenina a cibule není ovoce. Zlaté pořekadlo: Ševče, drž se svého kopyta. (12.03.2022) (menej) (viac)

NEVIDĚT ZLO NESLYŠET ZLO, ani když to říká Jarmusch. ***** Je to odvážný film, ironický a ani ne nijak složitě metaforický, a silně beznadějný. Jenom cynický není. A není ani absurdní ani mystický ani surreálný, a i proto to není žádný prvoplánový žánrový film o zombiech (a nedává smysl ho do té kategorie strkat a pokoušet ho s béčkovými horory a jejich postupy, jak budují překvapení a napětí, srovnávat - tenhle film si z nich dělá srandu, využívá je prakticky, alegoricky, nepokrytě, k nepřekvapivému, lakonickému vykreslení naší vlastní tísnivé situace ve světě, ke společenské kritice - a k ukázání toho, jak lhostejně se s ní smiřujeme, přes alarmující zprávy, které by nás měl zvedat ze židlí - a extrapoluje, kam nás takový přístup dovede už za pár měsíců. A zřejmě bez nadsázky. ***** Stejně jako nebyl žánrový film o zombiech Úsvit mrtvých (1978), i tohle je prostě hořce nemilosrdná společenská kritika, navazující a posunutá do dnešního alarmujícího stavu, kritika nesmyslného a děsivého propadnutí konzumu, která v posunu do aktuální reality světa bohužel dosti věcně a přiměřeně reálně zhodnocuje a vykresluje naši bezprostředně očekávatelnou budoucnost. Jarmusch natočil dno beznaděje, kam se už dneska společně hromadně propadáme, abychom si to mohli zblízka osahat, jak se budeme cítit, jak budeme reagovat, jak nebudeme moci uniknout, až přijde na věc a za pár let překročíme horizont poslední naděje na záchranu biodiverzity a udržitelného života na téhle planetě, a co to s námi a našimi hodnotami udělá dál - a ono už to z lidí dělá hyeny dnes, když se nechtějí dostatečně měnit, když nechtějí zachraňovat a pomáhat, ale pokrytecky si namlouvají, že se to všechno nějak samo srovná i bez jejich přispění, i navzdory jim a jejich ignoranci a krátkozrakému sobectví. ***** Jarmusch natočil i moje od roku 2008 dlouhodobě sílící beznadějné pocity z lidí kolem mě, z jejich nezájmu, nevole, nedůslednosti a pokryteckého starání se jen o sebe, vlastní sebezáchovu, kariéru a "rodinu", za kterou se považuje jen několik vybraných jedinců, natočil dost jednoznačnou vizi, jak to tady mezi námi bude brzy vypadat zblízka úplně všude, pokud lidi budou vytrvale dál nadřazovat konzum a vlastní pohodlí trvalým hodnotám a nezištné lásce a dobrotě a veřejnému a vespolnému prospívání všeho dohromady, života v souladu s prostředím. ****** Na jednu stranu je dost těžké pochopit, že to poselství, které z filmu neustále řve obrazem i slovem, všichni diváci vytěsňují, viz i komentáře na ČSFD a recenze - a to i přes ten závěrečný monolog poustevníka Boba, který musí pochopit i nejnatvrdlejší kořen, na druhou stranu je to typická neracionální reakce lidí, kteří se stydí za vznešené myšlenky, protože by jim komplikovaly život, kdyby se podle nich měli sami umravnit. Protože Jarmusch tím filmem ryje do každého, kdo staví hmotný prospěch a vlastní zájmy a obyčejné pohodlí nebo sebezáchovu nad alarmující stav světa, který už na nás přitom dávno dopadá. Nikdo s nikým nemluví dostatečně otevřeně a upřímně, dostatečný počet lidí nespolupracuje na prospěšných věcech, aniž by měli vlastní sobecké motivace, nepěstují se v dostatečné míře jiné než pragmatické a povrchní vztahy, nepečujeme dost o vzájemné porozumění ani o porozumění důsledkům našich činností, včetně těch pracovních, aby nás to měnilo, ale jakmile nám někdo platí, ochotně a zaslepeně děláme věci, které ničí hodnoty, smysl samotné práce, morální společnost i zdraví planety - jsme koupení, a tak nepečujeme, ale ničíme - a odnášejí to už nejen staří lidé, malé děti, příroda, vzájemná komunikace, bezpečné a důvěrné vztahy, mezilidské závazky, naše zdraví duševní i fyzické, naše schopnosti mít svědomí a zdravý úsudek, ale nakonec my všichni jako celek, celá společnost, kvalitou a prognózou dalšího života, jako bumerangem do týla. Ale nikdo se nechce změnit, ne tak vážně, ne tak moc, aby měl čisté svědomí, tak proč o Jarmuschovi raději pohodlně pokrytecky nenapsat, že natočil bláznivý letní biják pro legraci a bez vážnějších myšlenek. Nic není dál od pravdy. To, že tu strašlivou zkázu, do které se řítíme, natočil ironicky, neznamená, že ve svém posledním varování nemyslí každé slovo i scénu úplně vážně. Ukazuje nám reálně, jak nevěřícně budeme reagovat, až půjdeme doopravdy do kopru a nebudou zdroje, léky, jídlo, nebude na koho se obrátit, nebude kam před tím utéct. Bude to všude bezprostředně: zkáza, bolest, vědomí marnosti, bídného zanikání bez záchrany, bez pomoci, za možností nápravy, nesmyslnost a absurdita a beznaděj jako sklízené plody našeho vytrvale zaslepeného zrůdného setí jedovatých semen a nezodpovědného ničení. ***** Pro mě to je navíc zcela v řádu jeho filmů: od filmu o nedozírné moci soustředěného zušlechtěného asketického jednotlivce a od svědomí oproštěné klinické nedozírné moci nadnárodních koncernů ovlivňujících stav a osud světa, kdy ukazuje zcela doslovně "hranice ovládání", v novodobém samurajském filmu jogína proti organizacím sbíhajícím se k pomyslnému hlavnímu magnátovi (ale přitom nevíme jistě, na čí straně onen bojovník je, jestli univerzálního duchovního dobra, nebo jen jiného organizovaného zla), přes další už vyloženě nekrypticky metaforický snímek Přežijí jen milenci o trvalých hodnotách, které má smysl v čase pěstovat celá staletí kontinuálně, a na rozdíl od konzumu budou člověka zušlechťovat donekonečna, neboť donekonečna je možné hodnotně ladit vztahy mezi živými bytostmi a smysluplně prohlubovat láskyplné, soustředěné porozumění živému světu až po tenhle film, který varuje před tím krátkým koncem, kam nás zavede ta opačná cesta konzumu a pošlapávání hodnot. ***** Žijeme v době, kdy jako na běžícím páse vycházejí po celém světě takovéhle alarmující, děsivými fakty podložené články - a každý, kdo se trochu pohybuje v dokumentaristice nebo se věnuje sociálním a klimatickým otázkám, stejně jako odborníci v mnoha dalších pomáhacích oblastech a vědních oborech, kam podobné alarmující informace prosakují v konkrétních jevech, protože už je to skrze spojitosti patrné všude, ví, že nejsou nijak přehnané ani přitažené za vlasy: https://a2larm.cz/2019/06/pohled-do-propasti/ - takže komentáře, které píší o letním rozverném bijáku, vypadají v reálných souvislostech dětinsky alibisticky, a pokud mám z něčeho husí kůži, protože to má nádech hororu, tak jsou to právě ony, a ne snímek samotný - z něj na mě naopak dýchla nepatrná naděje, že ještě někdo chytrý a slavný vidí reálný stav věcí, připouští to veřejně a stojí mu za to pokoušet se nás varovat, zburcovat. I když možná už je to jen hořký výsměch z přetlaku zoufalství, příprava na horor budoucnosti z nevíry v lidi kolem sebe, že by se to právě s nimi ještě dalo odvrátit - a ty pokrytecké reakce a vytěsňování, s nimiž jeho snímek není přijat ve své obnažené výpovědi, tomu bohužel dávají za pravdu. Je mi právě takhle smutno a zle. *~ (17.07.2019) (menej) (viac)