Za hrsť dolárov

Clint opět s kolty proklatě nízko u pasu pase po dolarech, spřádá intriky, vypořádává se s přismaženými padouchy a dokonce i nějaký ten dobrý skutek udělá. Pod dojmem zdejšího hodnocení a komentářů jsem čekala o něco víc, než poměrně tradiční western, který párkrát zaškytá v logice a zvláštním ho dělá pouze Morriconeho soundtrack. Pokud scéna, kdy má pořádně mrazit (postřílení vojáků), vyvolala u mé maličkosti záchvat chechtání a vrtění hlavou, pak prostě něco není v rychtyku. Ještě bych pochopila, že se tehdy šetřilo kečupem a tak se chlapi, "rozervaní" kulometnou palbou hroutí, aniž by byla ke spatření kapička krve... Ovšem jak si ten proud kulek selektivně nacházel jezdce a míjel koně (pokud ho jezdec se značným úsilím nestrhnul na zem), to bylo zajímavé. A vůbec nejvíc se mi líbily ty umírací ochotnické výkony - konečně vím, odkud své herecké manýry překopírovala česká fotbalová (j)elita. Pozdější Leoneho filmy mají lepší grády a tak si odpustím časté dilema "3 nebo 4, kurňa" a vystřílím sem úhledných, leč nenadšených 69%. (07.09.2011)

Tenhle kultovní western vznikl prakticky v téže době jako můj vysoce oblíbený snímek Limonádový Joe a ten si utahuje přesně z toho, na čem naopak Leone programově staví. To znamená na zdůrazňovaných žánrových klišé, naivitě děje a nerealistickém vidění historických událostí a dějů. V případě Leoneho snímku u mě ani trochu nefunguje nostalgie, která v některých případech ovlivňuje, konec konců nejen můj, poměr k hodnoceným filmům, protože jsem tenhle kousek během dospívání neviděl. Samozřejmě Pro hrst dolarů stojí na počátku subžánru spagetti westernů, je to uznávaná klasika a pochopitelně tam bez větší námahy nalézám prakticky všechno, co zapříčinilo úspěch Leoneho tvorby. Výborná práce s kamerou, scény vystavěné tak, aby maximalizovaly ty nejzásadnější lidské emoce, ostrý protiklad kladných a záporných postav, prostřihy na zpocené zarostlé tváře a divoký svit v očích, vůbec smysl pro filmový detail a skvělý casting, který mimo jiné pomohl do sedla Clintu Eastwoodovi a udělal z něj hvězdu světového formátu. Jenže co naplat, k westernu - a to jsem psal ve svých komentářích už víckrát - mám opravdu vlažný vztah, a tak nemůžu přehlédnout spoustu nedodělků. On se v tomhle filmovém žárnu Leone teprve hledal a piloval svůj režijní rukopis. A zatímco v jiných zábavných žánrech, které jsou mi blíž, žánrová klišé odpustím mnohem radši, tady jsem k nim nesmiřitelný. Například klíčové scény typu přepadení vojenské kolony nebo likvidace baxterovského doupěte jsou natočené opravdu špatně a přímo volají po parodii. Jen si povšimněte těch desítek mužských postav, které se po zásahu do hrudi napnou, chytí za srdce a s typickým pohybem se pomalu klátí k zemi. Scénář je celkově naivní a člověk u téhle produkce prostě nemůže používat mozek. Ve svých pozdějších filmech Leone přidával mnohem větší myšlenkovou hloubku, nové motivy a i Morricone se vzepjal k mnohem emotivnějším výkonům. Pokud už western mám raději realističtější styl, který například předvedli Coeni ve svém novém zpracování Opravdové kuráže. Tomuhle filmu schází spousta toho, co ve filmové tvorbě uznávám, tzn. realističnost, syrovost, řekněme vnitřní logika příběhu, a naopak přečnívá všechno, co mě od tohoto žánru odpuzuje. Celkový dojem: 40 %. (11.09.2011)

Westernový remake Kurosawovy Tělesné stráže aneb film, který napsal pravidla spaghetti westernu. Zcela evropský, neamerický, pohled na westernový žánr - trochu komiksový, syrový a zábavně upřímný. Sergio Leone se stal režisérskou star (i když je film na jeho vkus zatím příliš svižný), Ennio Morricone se vyšplhal na žebříček nejžádanějších hudebních skladatelů a Clint Eastwood se stal přes noc hvězdou. Nízkorozpočtová řežba, která i po tolika letech dokáže oslovit. 93%. (08.02.2005)

Jeden ze 100 nejlepších westernů - 100 Greatest Western Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Vynikající italská Leoneho režie s krásnými Morriconeho mexickými hudebními motivy uvedla mezi herecké hvězdy amerického drsňáka Clinta Eastwooda ve westernovém remaku o tři roky staršího japonského Kurosawova samurajského snímku Yojimbo. Po Toshirô Mifunovi (a před Bruce Willisem v pozdějším "gangsterském" remaku Yojimba - Poslední zůstává) přichází i Clint Eastwood do městečka ovládaného dvěma bandami a hraje to za peníze a později kvůli krásné dívce na obě strany. Zde se zrodily základy pro nejlepší Leoneho a tím i světové westerny, zde se zrodil první kvalitní spaghetti western. Trailer: http://www.sms.cz/film/pro_hrst_dolaru_pro_par_dolaru/ukazka (02.01.2010)

Když hrajete na dvě strany, je nezbytné stát na hraně. Menší bratříček Tenkrát na Západě a Hodný, zlý a ošklivý se Kurosawově předloze přinejmenším vyrovná. Mifune je sice o něco charismatičtější než Clint, ovšem druhé straně přináší body těžké váhy Leone/Morricone a více mazácký závěr. Znáte sebevědomější pistolnickou hlášku než: „Připrav tři rakve.“?. To trumfne snad jen Harmonika a jeho: „You brought two too many.“ (29.08.2008)