Yojimbo - osobný strážca

Je to sice klasika, ale mne to prostě moc nebere ... Kurosawu jsem nikdy moc neuznával, u jeho filmů se nebavím. Téma tohoto filmu možná je naprosto tradiční až základní pro mnoho dalších filmů s "anti-hrdiny", kteří štvou dvě bandy šmejdů proti sobě, ale i když je to taková klasika, jak říkám, mne film příliš nebavil. Příliš dlouhý, málo akční, málo vtipu, vtip spíš naivní ... souboje výborné, ale jsou snad jen tři ... Spousta výborných herců ... ale prostě ... bohužel tohle jde mimo mne... (14.04.2010)

Špičkové drama z japonského prostředí 19. století, které je vykresleno opět naprosto perfektně (on to Kurosawa snad ani jinak neuměl). Snímek, ze kterého čerpal první Leonův western Pro hrst dolarů. Bůh ví, kde by byl Leone, kdyby Kurosawa tenhle snímek nenatočil :). Toshirô Mifune stejně jako Clint Eastwood v "dolarové triologii" mají oba obrovské charisma, díky kterému s přehledem utáhnou celý snímek a ani na moment od nich neodtrhnete zrak. Samozřejmě, že na někoho může tenhle snímek působit zastarale, ale černobílá kamera, prostředí starého Japonska, Kurosawova režie a hlavně Toshirô Mifune jsou důvody proč nemůžu dát jinak než pět hvězdiček. Další ze snímků, který by si neměl nechat ujít žádný milovník filmů........ (01.07.2008)

Tak teď si, přátelé, svorně zachrochtejme blahem. Obecně mám problém s asijskými filmy i s Kurosavou jako takovým - uznávám ho jako überzdatného filmaře, ale některé podivnosti ve scénářích a hlavně japonská herecká škola mi často kazí zážitek z jinak velmi povedených snímků. "Ochránce" je první film, u kterého odhazuji všechna "ale" - ukázkově napsaný scénář, mistrně rozehraná zápletka, Toshiro Mifune v roli mlčenlivého bohatýra a mstitele, širokoúhlé záběry soubojů na prašných ulicích zametaných větrem. Napínavý útěk pochroumaného samuraje a závěrečný souboj si budu v myšlenkách přehrávat ještě hodně dlouho. Chro. (21.02.2010)

Nyní už chápu, proč je Leoneho Pro hrst dolarů tak mnohem slabší než obě jeho následující eastwoodovky. Vždyť všechno, co mi tam připadá béčkové, je zcela adekvátně přítomno už v jeho předloze. Leone tedy Tělesnou stráž obšlehl opravdu i s chlupama. Jeho však omlouvá, že je teprve na začátku a svá vrcholná díla má před sebou, naopak Kurosawa má např. geniálních Sedum samurajů už za sebou. Dojem je dokonce až takový, jako by to bylo přesně opačně: že Tělesná stráž (osmý viděný Kurosawa, první zklamání) obšlehává Pro hrst dolarů (ačkoli různé motivy, jako třeba celá záležitost s prohranou manželkou, vyznívají v původní japonské verzi mnohem přirozeněji a působivěji než u Leoneho). Zklamání je o to silnější, že z volného pokračování (Odvážní mužové, jinak Sanjuro), dřív a opakovaně viděného, jsem byl svého času tak nadšen, že jsem ho neváhal zařadit do své topky. Nevylučuji ovšem, že vina Tělesné stráže je na mé straně: že prostě nedokážu přijmout, aby Kurosavův osobní samuraj Mifune taky někdy nezvládal situaci, že nejsem ochoten vidět ho poraženého, bezradného a závislého na štěstíčku a nelogičnosti např. závěrečné scény s bambitkou. V Odvážných mužích je Sanjuro sice taky takový týpek, také mu scénář pomáhá hloupostí protivníků, také se štěstím vyvázne z prekérní situace, ale celé je to úplně někde jinde, včetně jeho postupně se vyjevujcí osobnosti. (06.08.2014)

Zen a meka toho co by dobrá samurajárna měla být, nebo alespoň toho, co pod tím pojmem představuju já, nehodná ploutev. Vlastně ani nevím, proč jsem těch Kurosawů viděl zatím tak nemnoho, obzvlášť když jsem si plně vědom nezměrných schopností páně tvůrce, ale což, pomalu, ale jistě to napravím, minimálně u chanbar... Děj je sice prostší, jenže k tomuhle tématu to sedí, obzvlášť když se nikde nemusí tasit se zbytečnou deus-ex-machinálností, je tu výborná atmosféra, překvapivě fungující humor, svížné souboje a jak jinak, než perfektní Toširó Mifune, který dokáže přes zakrvácenou tvář vyloudit úsměv děsivější (a zábavnější), než všichni únosci plyšových želviček v celém širém mnohovesmíru dohromady. Toť vše, víc říct netřeba. Howgh. (10.05.2014)