Prekliate dedičstvo

Asi tu sedí označení "artový horror". Je to takové dost depresivní (ten koníček Toni Collette byl krásně bizarní), nepomáhá si to lacinýma lekačkama a i přesto to pocuchat nervy rozhodně umí. Na druhou stranu se ta druhá půlka dost vleče a zjištění 50x viděné zápletky taky moc nepotěšilo. (14.09.2018)

Slušný horor s taživou atmosférou a dobrých hereckých výkonov. Ku koncu sa to síce rozpadne, ale zas šialenejšiu scénu ako záver aby som pohľadal... (20.09.2018)

Postupné budování napětí, překvapivý a zajímavý konec, výborný orchestr hereckých výkonů. Výborný horor, který překvapil a určitě si ho po nějaké době s chutí zase pustím. (02.01.2019)

Horúci kandidát na prepadák roku 2018 až kým svetlo sveta neuzrel Robin Hood. Veľkým hendikepom je žánrové zaškatuľkovanie v kolónke horor. Tri štvrtiny filmu sa tu buduje atmosféra psycho thrilleru, ktorý napĺňa prvú polhodinku aj nadpriemerné kritéria. Potom niekto z produkcie zistil, že videl zopár ducharčín Jamesa Wana, a tak v rámci naplnenia kasičky obšťastnil posledných 30 minút prvotriednou lobotómiou. Amaterizmus, pri ktorom aj Sharknado schováva hlavu pod vankúš. (07.03.2019)

Ani nedokážu popsat, jak mě ten uřvanej Ind iritoval. Následně ta ženská a následně skutečnost, že všichni 4ři hlavní herci stojí totálně za pendrek. To by mě vážně zajímalo, kdo tuto rodinku sestavil. Dva běloši porodí Inda, který ne aby natáhl brka, ale stane se nejákým Pokemon...Jedním z osmi. Tak to doufám, že nebude mít tahle blbost dalších 7 pokračování. --->35% (25.03.2019)

Ari Aster. Tohle jméno mi bude v hlavě znít ještě hodně dlouho. Máme zde velmi, opravdu velmi kvalitní psychologický horor po několika letech. Hereditary mě jako diváka dokázalo neskutečně zaujmout a drželo mě u obrazovky až do samotného finále, které ověnčené naprosto fantastickou skladbou "Reborn" od Colina Stetsona snímek grandiózně ukončilo. Na Děsivé Dědictví, ostatně jako na většinu Asterových filmů, se musí divák dost soustředit, jde totiž o velmi náročný snímek na pochopení, sám jsem měl dost problém pobrat některé scény. Vzhledem k nebojácnosti a zacházení do extrému jde o dost osobitou podívanou, ale zároveň se nedivím nižšímu hodnocení zahraničními i tuzemskými kritiky - Aster se opravdu nebojí ničeho. Jakmile Vás ale skvělá, hororová atmosféra pohltí, už prostě není cesty zpět. (13.10.2019)

Paradne odvypraveny thriller, kde se od zacatku buduje hutna atmosfera, pomalu se utahuji srouby, aby to Ari Aster ke konci slusne vygradoval. (20.09.2023)

Snad první horor zpoza velké louže,který mi byl sympatický zpracováním. Žádné kejkle které by se odehrávaly za tmy.Jakoby se děj odehrával v reálu.Velmi kvalitní práce režie a kamery  = tentokrát klobouk dolů. Režisér hercům nic neodpustil kladl důraz i na mimiku .Významný je i výběr herců.By mě zajímalo kdo zazpíval závěrečný song. (14.04.2024)

Som naozaj vďačný, že aj v dnešnej dobe ešte stále vznikajú popri tých "klasických", či už lepších alebo horších žánrových kúskoch, ktoré si väčšinou vystačia so strašením pomocou zvuku a strihu, aj vskutku originálne počiny. Od Hereditary sa mi po dlhšej dobe dostalo snímku, ktorý vybočuje z rámca tradičného konzumného strašenia a ktorý buduje. Buduje pomaly, pozvoľna a zlovestne. Pracuje len s náznakmi. Stavia na akejsi podvedomej predstavivosti diváka, brnká po strunách depresívnych a úzkostných pocitov, využíva prvok neprirodzenosti - teda to čo je človeku bežné a prirodzené vyvracia naruby, a to vo výsledku vyvoláva dojem znepokojenia. Celý koncept je z hľadiska potenciálu a techniky využitý naplno, až na samotný záver. Záver je na jednej strane preexponovaný, na druhej strane mierne prechádza do "klišé" a v istých okamihoch vyznieva smiešne (čo potvrdili reakcie mladšieho, nevybujačeného, publika). Aj napriek tomu, za prístup k látke, príbeh, využité techniky a aj trailer, ktorý bol "zmastrovaný" skutočne znamenite, a hlavne pocity ! ktoré film dokázal vyvolať, dávam plných 5 *. (20.07.2018)

Zajímavá žánrovka s hlubokým psychologickým přesahem. První třetina se zvolna rozjíždí a lehce brnká na struny divákova nepohodlí. Druhá už ale s plnou silou útočí na všechna očekávání, cíleně dupe po emocích a jde na až na hranu divácké příčetnosti. Do té doby bylo vše pořádku. Jenže poslední, hororová část, tak nějak smete všechno to postupně vybudované odcizení a dospěje do zbytečně velkolepého finále. (22.08.2018)

Hele, Fontríre, neser mě! Jestli si myslíš, že se schováš za pseudonym Ari Aster a nikdo nepozná tvou pomatenou tvorbu, taxes fakt spletl! Tohle zase jednou byl opus magnum, ach jo! Zpočátku to mělo jen hnusné a podivné lidi, ale postupem času se to zvrhlo v do sebe zahleděnou, poloartovou velesračku beze stopy jakéhokoliv smyslu, kterou od odpadu dělí jen pár docela znepokojivých scén. No ztráta času jaxviňa, zhruba na úrovni Antikrista. Určitě v tom ale zdejší osazenstvo bude spatřovat všechny ty metafory a alegorie, které tam bezpochyby byly, ale které prostý divák bez diplomu z filmové teorie a pořádným matrošem v kapse identifikovat a pochopit samozřejmě nemůže. Takže, Fontríre, nebo vlastně Astere či jak Ti teď říkají, s takhle poblitým celuloidem si akorát tak vytři a hlavně pak nezapomeň spláchnout, a to pořádně a raději několikrát. (26.08.2018)

4/10 Jedno velké horové WTF. Film mě neskutečným způsobem znervózňoval. (02.09.2018)

Takové 3/4 filmu se nic neděje až na Charliinu smrt a upozorňuji předem, že záběry jsou docela naturalistický. Charlie by diváci nejspíš přáli úplně jinou smrt, jak byla na nervyjdoucí, jen aby zmizela z filmu. Ke konci se děj pořádně rozjede, takže dejte filmu šanci. (13.09.2018)

Není nad to, když posledních 15 minut filmu zabije jinak perfektní zbytek. (19.09.2018)

Na jednu stranu šílené, na druhou poměrně děsivé. (27.04.2019)

To není jen tak nějaký horor. Je to komplikované a složité. Bude v tom zamotaná hlubinná psychologie, prenatální traumata a různé symboly a náznaky tam a zpět skrz film. Řekla bych, že to asi budu muset vidět ještě jednou, i když moc se na to netěším... (02.10.2019)

[3,5*]     Po dlhšom čase konečne kvalitný horor, s mrazivou, silne znepokojivou atmosférou, ktorý sa hlási ku klasike žánru, je niečo ako návrat ku koreňom. Dielo kritikmi velebené, bežnými divákmi zatracované (žeby som patri k tým náročnejším divákom?). Má veľmi pôsobivý vizuál, invenčnú kameru, s viacerými vychytávkami (prepínanie svetla, neobvyklé uhly, atď.). Herci sú veľmi presvedčiví, nejedná sa o žiadnu B-kategóriu, čo je v hororoch dosť neobvyklé (perfektný výkon Toni Collette, ale nezaostávajú ani Gabriel Byrne a Alex Wolff). Postavy majú psychologickú hĺbku, čo je opäť na horor dosť nezvyčajné. Je to vrstevnatý film, s dvoma značne odlišne vyznievajúcimi polovicami, ktoré akoby boli protipólmi (viac psychologická časť oproti viac hororovej časti). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (12.12.2021)

Tak trochu jiný horror. Kdybych neviděl dřív Midsommar, byl bych trochu na rozpacích. Takhle jsem si užil rukopis Ari Astera a výbornou výtvarnou stránku. (17.04.2024)

„Sedmý smysl“ s mnohem víc houbičkovitym koncem. Žádný laciný lekačky a příšery za dveřma, žádný zbytečný potoky krve a utrhaný končetiny, žádný laciný budování „napětí“ pomocí eskalující „temný“ hudby, jenom plíživě tíživá atmosféra vystavěná hlavně na herectví. Jenže ten konec je takový WTF, že tomu nedovedu dát plnej počet. (21.07.2018)

Náběh na dobrou atmošku tam byl. Ale pak se to dost zvrtlo. Příběh prakticky o ničem. Dá se říct, že sledujeme několik nelogicky po sobě jdoucích záběrů, které ve výsledku nemají širší návaznosti. S kamarádem jsme se aspoň zasmáli, no. Taková hodně mdlá komedie se špetkou strašidelna. Ale i nějaké to rodinné drama se tam najde... Hvězdička za malou Charlie a dobrý soundtrack. (05.08.2018)