Ryanova dcera

Možno je film zbytočne dlhý a dal by sa skrátiť o hodinu bez toho, aby tým nejako utrpel dej, ale mne sa páčilo to pomalé tempo a zábery prírody, navodilo to autentickejšiu atmosféru írskeho vidieka počas I. svetovej vojny a ani chvíľu som sa nenudil. Myslím, že Mitchuma bola škoda do takejto úlohy dobráckeho učiteľa, nemal možnosť predviesť svoje herectvo. O to viac vynikli Trewor Howard a John Mills, ktorých postavy boli omnoho zaujímavejšie. (17.09.2021)

Trvalo mi několik let, než jsem (kvůli problémům s titulky) Ryanovu dceru vůbec dokoukal. Není to taková extratřída jako Lawrence z Arábie nebo Doktor Živago, které řadím k nejlepším filmům všech dob, ale je vidět, že David Lean neztratil styl ani koncem své kariéry. Z pětice Leanových posledních velkofilmů se jedná o zdaleka nejkomornější dílo, a to i přes existenci monumentální scény bouře na pobřeží. Jeho schopnost přenést diváka do starého Irska tak, že díky úžasné práci s výpravou a kamerou skoro až cítí vůni těch lilií za domem, je něčím ojedinělým. Jarreova hudba se opět povedla a splňuje to, co očekávám od hudby ke starému dobrému filmu. Už jen to úvodní disonantní hrábnutí do harfy patří do zlatého fondu. (1 255.) (05.12.2018)

Hluboký snímek, který se slavným Leanovým eposům podobá nejen svou délkou. Neobyčejně silný, pravdivý příběh ženy, která následovala svoji lásku v době a v místě, které na to nebyly připravené. Sarah Miles, jež se zklamala v manželství, které pro ní nebylo, ač si ho vysnila. Robert Mitchum, jako snad nejsmutnější postava, která nenese na celé tragédii ani špetku viny. Christopher Jones, kterého zmrzačila válka - fyzicky i psychicky; jenž v sobě však nalezl dostatek místa na lásku. A samozřejmě deus ex machina v podobě místního blázna Johna Millse - postava, spojující jak nemilosrdnou, tak úsměvnou ironii lidských osudů, jako z Boschových apokalyptických obrazů. Úchvatné scénerie západoirského pobřeží v kontrastu s drobnými nádherami přírody i lásky - lesní milování. Výjimečné kompozice - major poprvé na scéně a setkání dvou tak odlišných mrzáků. A vrcholný prožitek lásky provedený takřka jako ono Hemingwayovo zemětřesení slasti. David Lean, můj režisérský bůh, se opět vznesl ještě do vyšších nebeských sfér. (08.01.2006)

Leanovi jde daleko lépe irská revoluce než sexuální probuzení mladé ženy. Sekvence v bouři, či vše okolo vesnice má vše, co od Leana očekáváme, jenže se k tomu všemu musíme dostat přes sexuální inicializaci, kterou se sice Lean snažil pojmout citlivě, ale celkové vyznění je spíše jak z obálek Harlequina (edice Desire). Na majorovi je nejdůležitější jeho uniforma, a jeho postava slouží jenom tomu sexu. Ale slabší film od Leana pořád nechává zbytek peletonu daleko za sebou. (05.10.2019)

Snáď to mohlo byť kratšie, ale ak to má byť majsterštyk, tak do obligátnej filmovej hodiny a pol by sa nevošli všetky tie veľkolepé zábery, úchvatné scény, krutosť prenikajúca aj z veľmi vzdialenej vojny a pomalý vývoj postáv. Od naivity k poznaniu života u nevinnej dievčiny, alebo u diváka od zavrhnutia osoby k jej pochopeniu. Zimomriavky nemávam pri filme často, ale pri stretnutí trojice v hostinci som ich mal. Posledná polhodina naberie nesmierny spád a byť v takom tempe celý film, neváhal by som s piatimi hviezdami. –––– Rosie, nehýčkej si svá přání. Zbavit se jich nemůžeš, ale nehýčkej je! Nebo, to mi věř, dostaneš, co si přeješ. (27.08.2018)