Ryanova dcera

Jak se zde mnozí vyjadřují, tak jde opět o hluboké drama, kde se postavy postupně vyvíjí, ale já jsem ho dala na víckrát a to by se nemělo stát. Stopáž je neúměrně dlouhá a tentokrát se mně přes snahu režiséra jít do větší hloubky všech postav a děje, nepodařilo proniknout tak, jak bych chtěla a to přikládám skutečně přepálené stopáži. Souhlasím s uživatelem Aki a Laik_60. (15.06.2017)

V dobrém i zlém. Rájem i peklem. Růžovým krajkovím, rudým brokátem. Paraplíčko nesené hurikánem. Z dívky paní. Trpělivý trojúhelník. Tatínkova holčička. Kantorova žena. Vojáčkova milenka. Stál na vartě. Stál za hřích v lesích mechových. Zraněný, poznal válku. Magnetizující, poznal lásku, i když pro ni času není. Můry se slétávají nad vzplanuvším plamenem v údolí. Květnatý básník poodhrnuje závoj šimravého "in flagranti..." Pod nebeským viaduktem, mocně vábí citová studánka. Romantické cukrování s jinotaji. Metafyzický, orosený půvab milujících se duší, stříbrem posetých těl, sladkých jako nektar, rozlitých do bezčasé zahrady, oproštěných, pro tu chvíli, pro tu blízkost, od světů druhotných. Jaká líbezná vášeň, až příroda aplauduje. Jaká přízemní jízlivost, šeredné chování pozemských, které davovým lynčem eskaluje. Spolek zaslepených hlupců. Mrzáků na duchu. Na nože s nimi, když slib lože tak křehce, smluvně posvátný, rozdělili... Do prsou vás bodli, Ikarové. Snové, trudné kraje. (27.08.2018)

Trvalo mi několik let, než jsem (kvůli problémům s titulky) Ryanovu dceru vůbec dokoukal. Není to taková extratřída jako Lawrence z Arábie nebo Doktor Živago, které řadím k nejlepším filmům všech dob, ale je vidět, že David Lean neztratil styl ani koncem své kariéry. Z pětice Leanových posledních velkofilmů se jedná o zdaleka nejkomornější dílo, a to i přes existenci monumentální scény bouře na pobřeží. Jeho schopnost přenést diváka do starého Irska tak, že díky úžasné práci s výpravou a kamerou skoro až cítí vůni těch lilií za domem, je něčím ojedinělým. Jarreova hudba se opět povedla a splňuje to, co očekávám od hudby ke starému dobrému filmu. Už jen to úvodní disonantní hrábnutí do harfy patří do zlatého fondu. (1 255.) (05.12.2018)

Neskutečně vytříbený cit pro obraz i barevnost. Tady není potřeba mluvit, stačí se dívat. Červená sukně vlající na šňůře je varovným signálem zakázané lásky, stejně jako oblečení, které zvolí nespokojená vdaná Irka pro první setkání s okupačním britským vojákem - krvavě rudou blůzu. ___ Snímek je dlouhý, ale diváka dokáže upoutat přenádhernou kamerou, která myslí za hrdiny. Někdy je toho opájení se vizuálnem až moc: při prvním splynutí prostříhaném s míjejícími se vlákny pavučiny, vzájemně se oťukávajícím chmýřím dvou pampelišek, nebo se k sobě vzlínajícím dvěma úponkům kapradiny. Ale, i když jsem při této sekvenci občas měla pocit, že režisér mohl ubrat, stejně ve mně přetrval hlavní pocit: dívám se na první milování Adama a Evy v ráji. ___ Kdyby byl film jenom obrazově krásný, už tím by se vymykal, ale on přidává i hluboce pojednaný citový život hlavních postav, který není vyřčený, zato je drásavě naznačený. ___ Upřímě a citlivě podaná první noc mladé nevěsty a rozpačitého manžela středního věku, kdy divák pochopí její zklamání, ale i něžnou, byť marnou snahu, jejího muže. Ona se musí cítit zklamána. Řekli si jen pár slov a dali si jen pár pohledů, ale pro mě jakoby si zcela čitelně říkali: "A tohle, že jako mělo být všechno? Čekala jsem, že na mě přinejmenším spadne nebe!" - "Tohle je, zlato, všechno, co ti dokážu dát. Už od začátku mi bylo jasné, že to bude málo, proto jsem si tě nechtěl vzít." ___ A pak najednou setkání s psychicky i fyzicky zraněným mužem, jehož kopie capká už léta po vesnici coby lokální idiot. Oba zranění, oba kulhající, oba s děsy, které je nikdy nepřestanou pronásledovat. Jen s rozdílem, že jeden si zachoval krásu i zdravý rozum, zatímco druhý tohle nikdy neměl. Což se mu stane obranou před koncem, ke kterému nevyhnutelně směřuje ten první. ____ Zvláštní, jak láska mezi vdanou Irkou a zmrzačeným anglickým vojákem se obejde beze slov, přestože evidentně není založená jen na fyzickém uspokojení. Oba si poskytují útěchu. ____ Ale i tak, přese všechno, manžel středního věku, byť ho ona zvolila z nerozumu a myslí si, že se totálně spletla, tak právě on je její výhrou. (29.05.2015)

Režisérska práca jedného z najlepších britských režisérov je poznať a dá sa na ňu vždy spoľahnúť. Kvalitné spracovanie, skvelo napísané a zahrané charaktery. Na Mitchuma nezvykle pokojná rola postaršieho učiteľa, Howard ako vždy geniálny - jeho postave kňaza musíte fandiť a Millsa som takmer nespoznal - tak ho zhumplovali. Ak by príbeh bol postavený iba na nevere v odľahlom írskom meste, ani to by nebolo zlé, ale on je skvelo doplnený o írske hnutie odporu, ktoré brojí aj spolu s miestnymi vidiečanmi proti Britom vo vtedajšom britskom impériu. V tomto ohľade obdivujem Britov, resp. vždy ma dokážu prekvapiť, ako si dokážu vystaviť vlastný účet. Toto v iných kinematografiách absentuje. A tie skvostné zábery na búrlivý príboj vĺn o skalisté pobrežie. (18.06.2019)