Border Village
Réžia:
Jiří KrejčíkScenár:
Vladimír TůmaKamera:
Julius VegrichtHudba:
Jiří ŠustHrajú:
J. O. Martin, Jarmila Kurandová, Bohuš Záhorský, Rudolf Hrušínský, Jan Pivec, Andrej Bagar, Jaroslav Vojta, Antonín Holzinger, Vítězslav Boček (viac)Obsahy(1)
Rodina pražského zelináře Pavlase byla mezi prvními přistěhovalci, kteří osídlili pohraniční obec Severov. Novým obyvatelům se společně podaří včas a s úspěchem sklidit první úrodu - bude však nutné odhalit německého diverzanta, který se vydává za správce pily... (oficiálny text distribútora)
Recenzie (52)
Standardně dobře natočené drama z pohraničí. Repliky Bohuše Záhorského jsou naivní a opravdu dementní. Slova "V Praze by nás uživilo zelinářství" jsou k pousmání, hovno i o to by jste přišli. Velmi prostý film, snad pro děti ale vytknout mu profesionálné téměř nic nejde, snad odfláknutá závěrečná scéna. Nejsympatičtěji z filmu téměř budovatelského působí Effa a Lipský. Sekat neuměli a na všechno se vysrali, krása. ()
Žádný z hlavních hrdinů mi sympatický není, bez ostychu se nastěhují do násilím opuštěných chalup, jedí z cizích misek, spí v cizích postýlkách, starají se o cizí obilí, jak kdyby ho zasadili oni. Né že bych měl něco proti odsunu Němců, protože coby národ-zločinec neměli už právo do svého osudu kecat (na druhou stranu, jejich předválečný požadavek na připojení k říši byl zcela oprávněný, neb byl založen na stejném principu práva na sebeurčení, na kterém např. Slovensko a Podkarpatská Rus vytvořily spolu s Čechy samostatný stát), ale ten určitý parazitismus nových osídlitelů je nepřirozený, kopřivkuvzbuzující, zkrátka podivný. Záhorský coby 42 letý stařík je tu v komentářích zmíněn několikrát, ale za pozornost také stojí, že jeho filmový syn je o plných 18 let starší než on a vnuk pouze o 14 let mladší. Podivná to rodinka. ()
Film vznikal tři roky po válce, bez falešné sentimentality a s hlavami plnými vzpomínek na zvěrstva Třetí říše. Proto je možné, že bude morálně vyspělejším lidem vadit černobílé rozdělení charakterů. K zápletce však sedne perfektně a stejně tak je typické pro žánr, protože ať už si o vyhnání Němců myslíte cokoliv, situace v prázdných Sudetech opravdu připomínala Divoký západ. Ves v pohraničí si nese prvky westernu vkusně promíchaného se sociálním dramatem, ovšem bez komunistické ideologie. Dvacátý pátý únor byl v době premiéry koneckonců ještě pět dnů daleko. ()
...nasáklé propagandou...škoda :( ()
Jeden z nejlepších filmů daného tématu, který ještě nekopíruje schémata nastupující totality. Myslím, že ty úvahy o schematičnosti nejsou na místě, jelikož takhle se to tenkrát vidělo. Lidé měli v paměti Heydrichiádu, slyšeli, co se dělo v koncentrákách, měli za sebou 6 let války. Dnes to vidíme sice možná trochu jinak, ale to je naše perspektiva a nikoli těch lidí roku 1948. ()
Hudba: Jiří Šust ()
Nez se pustim do hodnoceni tohoto filmu rad bych upresnil rok vyroby.Jedna se o rok 1947.Me se film libil,opravdu silnou budovatelskou cinost jsem z nej necitil.Po druhe jsem se na snimek dival kvuli Rudolfu Hrusinskemu starsimu,nezbyva mi nez priznat ze v mych ocich ho zastinala mlada dvojka Lubomir Lipsky a Karel Effa.Predevsim pan Effa exceloval a jeho pisen doprovazena hrou na kytaru neni vubec spatna "U nohou mi lezi, Pjetro vlcak hravy..." ()
Jiří Krejčík natočil tesne po vojne film o obsadzovaní pohraničia. Do týchto opustených dedín prichádzali ľudia, ktorí tu chceli začať nový život. Film je aj dobrodružný.... film hodnotím 65%. ()
Našinec to v pohraničí neměl lehký před válkou, aní po ní. Nakonec ho tam nečekalo nic dobrého. Jenom dřina. Teda, pokud se týká těch poctivců, jak už to v běžném životě bývá, což se potvrzuje i dnes. Poctivá práce je ten nejhorší způsob, jak přijít k penězům. Problematika osídlování pohraničí po válce je v tomto snímku vykreslena celkem věrohodně, byť trochu naivně. Takový průměrný film natočený v rozporuplné době. ()
Zajímavé, že strašná spousta "záškodníků" byla právě správcem pily. Kdyby to byla realita, tak každý druhý šéf pily by byl diverzant. ()
Jeden bude dřít víc než druhej a nakonec dostaneme všichni stejně. Toho bych se nebál. Největší potížista a antikolektivista se jmenuje Havel. Eastern Jiřího Krejčíka nehřeší ani tak hloupostí a propagandou, která pobaví zejména diváka, jenž jí netrpěl, ale nudou; ta zpracování kriminální storky o falešném správci (zdaleka nejcharismatičtější postava filmu v labužnickém podání Jana Pivce) podráží nohy nejspolehlivěji. Pro těch pár hlášek, rozprostřených do třídenního promítání (v kuse se to nedá), film vidět za to stálo. Kdepak správcujete? Jak víte, že jsem správce? Tady jste přece všichni správcové... Kdyby lidi nebyli blbci, tak jsi dneska měla zlatý náušnice. ()
Kvalitně zpracovaný film o českém pohraničí ihned po skončení bojů druhé světové války. Je zde pěkně vidět celý kolonizační proces českých občanů, kteří začali hromadně osidlovat budovy, které zůstaly opuštěné po německém vysídleném obyvatelstvu. Trocha idealizace a patrný komunistický podtext práce a společného úsilí je zde sice patrný, ale oproti jiným tendenčním filmům je potlačen spíše lidským potenciálem a touhou pracovat. Zlatokopectví, kterému se tento film v podstatě vyhnul, ale záměrně na něj nezapomněl a i ukazuje zde i podvratné živly. ()
Bylo to schematické a děj byl předvídatelný. Film vznikl těsně po Vítězném únoru, proto se zde objevuje jako jakási agitka myšlenka na společné hospodářství, které se ukazuje jako mnohem efektivnější než hospodaření jednotlivců na malých políčkách. Jan Pivec v jednoznačně záporné roli, zvlášť počáteční setkání s člověkem, který přichází převzít do správcovství pilu, bylo sehráno takřka amatérsky. Také mi neseděl Bohuš Záhorský, kterému bylo v době, kdy hrál dědka asi 42 let, zatímco jeho snacha Kurandová byla ve skutečnosti o 16 let starší... Martin hrál to, co vždy, postavu kladného hrdiny nové doby. Vzhledem k dobrému hereckému obsazení aspoň tři hvězdičky. ()
Sympatický pohľad na dejiny po vojne v jednej vesničke, kde sa ešte držali SSáci a kde hľadali domov prví prisťahovalci. Herci hrajú dobre. Slabším článkom je réžia a kamera. Za zmienku stojí, že 42-ročný Záhorský hraje 70-ročného dedka a keby som si nepozrel v jeho profile dátum narodenia, tak by som aj veril, že môže byť taký dědek. Záhorský však hraje s veľkým prehľadom a vek mu náležite pristane. ()
Československý film odehrávající se v létě 1945 a popisuje situaci při osídlování pohraniční vesnice Severov, z níž byli odsunuti původní němečtí obyvatelé. Hlavní postavy reprezentuje rodina pražského zelináře Pavlase, která se nastěhují na opuštěný statek. Postupem času, jak se počet nově příchozích obyvatel Severova zvedá, bylo nutné založit organizace nutné pro funkční chod obce, jako místní samosprávu či předchůdce budoucích družstev. V hlavní roli charakterního otce Pavlase, který byl jako přirozený vůdčí typ na provizorním zasedání v místním hostinci zvolen do čela obce, se představil J. O. Martin, jeho ženu hrála J. Kurandová, B. Záhorský (v jeho 42 letech!) dědečka a čestného syna Josefa ztvárnil R. Hrušínský. Vedlejší, dramatickou linii představovala vražda správce místní pily, kterou spáchal tajemný J. Pivec, jenž poté přebral identitu i funkci mrtvého. Jeho hrdelní zločin, ke kterému přidal i pašování, byl odhalen v závěru, kdy v potyčce s mladým Josefem vyšla najevo jeho pravá totožnost německého příslušníka sborů SS. Zábavnou dvojici trampů, kterým budování nového československého pohraničí a práce s tím spojená nevoněla a vrátili se zpět do Prahy za lehčím životem, představovali K. Effa a L. Lipský. Nově obnovenou důvěru a spolupráci mezi Čechy a Slováky představovala postava slovenského osadníka Hrianka (A. Bagar), jenž byl přizván do užšího vedení obce. Filmařsky velmi dobře zvládnutý snímek J. Krejčíka se natáčel v roce 1948, avšak film rozhodně není prvoplánově budovatelský a negativně poznamenaný nastupujícím režimem. Autor se snažil poukázat na problémy nejen zemědělského rázu, které čekaly na nové osadníky v pohraničních oblastech v dobách, kdy se nová republika teprve stavěla na nohy a to vše je zobrazeno nenásilnou, přirozenou a dostatečně poutavou formou. ()
Ačkoliv se na tento film dívat dalo, nebyl pro mě ničím přínosným. Celkově nudný film s průměrnými hereckými výkony a uspávající zápletkou. Jsou mnohem lepší filmy o pohraničí, zkuste třeba Habermannův mlýn s Rodenem. ()
Chápal bych, že film má nějakou tendenci, to mi nevadí. Nechápu a vadí mi, že nepohodlnou stránku věci ignoruje absolutně. Není tam ani náznak empatie s odsunutým obyvatelstvem. Bohužel pro nás se stačí podívat, jak místo natáčení vypadalo při odsunu a porovnat je se situací dnes: české hospodaření v praxi. ()
Snímek vypráví příběh rodiny pražského zelináře Pavlase, která se rozhoduje vybudovat si nový život v pohraničí. Přicházejí do blíže nespecifikované pohraniční obce, kde jsou prvními osídlenci. Zakládají tu své hospodářství a společně s dalšími příchozími osídlenci se pouští do žní. Práci však komplikuje nejen byrokratický aparát, ale i neochota některých osídlenců pracovat na polích, které ještě nikomu nepatří a jsou tedy společné. Aby komplikací nebylo málo, ve vsi se objevuje zákeřný majitel pily, kolem kterého se rozvíjí poměrně triviální kriminální zápletka. Ves v pohraničí je v podstatě jediný film, který reflektuje výhradně téma osídlování pohraničí. Snahu vylíčit životy prvních osídlenců tu přebíjí schématické vyobrazení postav, stereotypní vnímání Němců a myšlenka, že jedinec nezmůže nic, ale když se zapojí celý kolektiv, jde všechno mnohem jednodušeji. Celý pohled na pohraničí je navíc značně idealizovaný. ()
Filmařsky tomu nelze nic vytknout. Výborná kamera, režie i herecké výkony. Má to napětí i rozuzlení. Jinak je to plné ideologického balastu a schématické až hrůza. ()
Jediný, co mě naštvalo, že sem v titulcích neobjevil jako asistenta režie Romana Kefalína! :-) ()