Border Village
Réžia:
Jiří KrejčíkScenár:
Vladimír TůmaKamera:
Julius VegrichtHudba:
Jiří ŠustHrajú:
J. O. Martin, Jarmila Kurandová, Bohuš Záhorský, Rudolf Hrušínský, Jan Pivec, Andrej Bagar, Jaroslav Vojta, Antonín Holzinger, Vítězslav Boček (viac)Obsahy(1)
Rodina pražského zelináře Pavlase byla mezi prvními přistěhovalci, kteří osídlili pohraniční obec Severov. Novým obyvatelům se společně podaří včas a s úspěchem sklidit první úrodu - bude však nutné odhalit německého diverzanta, který se vydává za správce pily... (oficiálny text distribútora)
Recenzie (52)
Slušně zpracovaný snímek na téma poválečné osidlování našeho pohraničí. Film není přeci jenom až tolik ideologicky směřovaný jako třeba pozdější Vávrův Nástup. Čech je bodrý člověk a Němec zlořád co je na tom špatnýho? Samozřejmě, že ta určitá černobílost postav a jejich dělení na dobré a zlé je celkem úsměvná, ale pro podobný snímky té doby naprosto běžná. Holt se točilo v první vlně nadšení po válce a filmy z té doby jsou specifické, ale na to jsem si už zvyknul. Takže Češi dělají co se dá, převlečenej esesák škodí, ale potrestání neujde. Takže klasika. Jenom mě na tom filmu nic až tak nestrhlo, abych mu dával víc než lepší 3*. Za mě 65% ()
Velmi dobrý film. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že to je nejspíše tím, že byl natočen ve správný čas na správném místě. Avšak ještě cennější je to, že pohraničí je vykresleno do nejmenšího detailu poutavě. Inu, jak jsem řekl shora, to jsou přednosti dobrého filmu. Výraznou měrou jsou i původní starobylé chalupy, které mají magickou poezii, čímž znásobují dojem z filmu. Z hereckého výkonu vyzdvihuji osobitý humor v podání Effy a Lipského. Rovněž Kurandovou, která s patřičnou vírou v boha a řečí prostou střihla roli jakoby ze skutečného života. Hrušínský jako syn Pavlasových zůstal trochu ve stínu, ale není pochyb, že byl už tehdy pro lepší role předurčen. Záhorský coby holubář hraje v příjemném duchu. Pivec přizpůsobivý typ má méně prostoru, ale zahrál v mezích možnosti. Hezká Medřická malá role, ale v barvě svého hlasu pádně ironická i působivá. Pro úplnost ještě dodám, že pro mě nádherný film, jenž ani po 68 letech neztratil nic ze své zábavnosti. ()
Jeden z prvních filmů nestora české kinematografie hraného filmu Jiřího Krejčíka je nutno v mnoha ohledech docenit jako skutečné staré rodinné stříbro našeho filmového kulturního dědictví. Již tehdy, Krejčíkovi nebylo ještě třicet let a byl skutečným zelenáčem stříbrného plátna, bylo zřejmé, že do arény kumštu přichází skutečná osobnost schopná umělecky nejen obstát, ale i přesvědčit také na tématu tak profánním a až plakátovém, jakým bylo dosidlování pohraničních území, odkud byli nuceni z obecně známých důvodů odejít čeští Němci. Abychom tento film mohli náležitě pochopit a docenit, je nutné jej především přesně zařadit do dobového kontextu doby jeho vzniku. Děj se odehrává zhruba od června do poloviny září 1945, tj. zhruba v době divokých odsunů, které však naprosto neměly ani všeobecný, ani většinový ráz; hlavní vlna transferů proběhla až v letech 1946-1947. V době natáčení, tj. v průběhu léta 1947, šlo o stále živé a palčivé téma, současně však i o skutečnost, která byla alespoň zčásti zažita a umožňovala svým autorům alespoň minimální odstup od tohoto palčivého tématu. Precízní znalost a schopnost tvořivě pracovat s reáliemi patří k viditelným přednostem VSI, vznikající současně v době, kdy se komunistický únorový puč následujícího roku jevil jako krajně nepravděpodobné vyústění stále bouřlivějšího vnitropolitického československého vývoje. VES není svým tématem ani autorským zázemím v naší kinematografii hraného filmu izolovaná; stačí připomenout prvorepublikovou JÍZDNÍ HLÍDKU nebo poválečnou Weissovu ULOUPENOU HRANICI navazující na jeho dokumentární film VĚRNI ZŮSTANEME (nikoliv Věrní, jak chybně uvádí ČSFD) a z dalších dob např. skvělý Vláčilův film ADELHEID nebo ještě pozdější Svěrákových OBECNOU ŠKOLU. Jiří Weiss, jak nám sdělují titulky, byl i producentem VSI. VES se ovšem výlučně soustředí na vystižení vnitřního duchovního světa i života českých dosídlenců; německou realitu proto přirozeně vnímá jako vnějškový brzdící a nepřátelský relikt. Ve filmu stále cítíme prvorepublikové reflexe, charakterizující celou benešovskou Třetí republiku; hlavní hrdinové v komunikaci bohují a vůbec se projevují křesťansky ve shodě s dobou i se složením dosídlenců. Členové SNB působí více četnicky než esenbácky; nebylo divu, šlo totiž stále o prvorepublikové policisty; jiní nebyli – a být nemohli – k dispozici (Noskova akce dělnických kádrů – jak ji známe např. z prvních dílů TŘICETI PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA - byla tehdy v samých počátcích.) Nesporný budovatelský étos VSI je étosem nikoliv komunistickým, ale benešovským, nebo, chceme-li postihnut tuto skutečnost ještě plastičtěji, i étosem Milady Horákové. Teprve z tohoto východiska vyrůstá a vyniká hned celý trs skvělých hereckých výkonů. Platí to především o mimořádné kreaci Bohuše Záhorského, ale neméně na sebe upozorňují i tehdy velmi mladí Karel Effa a Lubomír Lipský stejně tak jako krásou a hereckou suverenitou dýšící Dana Medřická; doceněna by měla být i upracovaná matka budoucí Babičky Boženy Němcové Jarmila Kurandová a robustní herectví slovenského hereckého klasika Andreje Bagára. Naopak poměrně v pozadí zůstává plochý výkon Rudolfa Hrušínského – zřejmě se ještě tehdy nepřehrál ze svých jinošských rolí do dospělého výkonu a vůbec jeho herecké zrání bylo tehdy patrně v samém počátku svého nelehkého vývoje. Poněkud bezradně ve své roli působí i další klasik naší Thálie Jan Pivec; je zřejmé, že svou poněkud plakátovitě nahozenou figuru neměl z čeho stavět a umělecky budovat. VES je přesto, že byla dílem mladého, tehdy začínajícího 29letého umělce a navíc položena do tématu až idylizujícího oparu, dílem překvapivě zralým a plným, filmem i nadčasovým, i klasickým (zřejmě proto mohl Krejčík vytvořit i základní kostru dalšího klasického díla poněkud vzdálenější doby CÍSAŘOVA PEKAŘE A PEKAŘOVA CÍSAŘE) i zřejmým důkazem, že český čerstvě znárodněný film tehdy spěl neobyčejně rychle k vysoké úrovni nejen národní, ale i světové a evropské. Navazoval na českou filmovou vlnu třicátých let a vytvořil obrazné předmostí pro vrcholný, zřejmě na dlouho nedosažitelný vzmach naší národní kinematografie šedesátých let minulého století. () (menej) (viac)
Rozhodne zaujimavy ceskoslovensky film zo 40. rokov minuleho storocia. Trochu zamrzi ta nasiaknutost propagandou ako Nemci su permanentne na strane spatnej /v reali aj boli v Druhej Svetovej Vojne - ale asi nie vsetci/ a Cesi su na strane dobra. No nic, dobre je vykreslena problematika opustenych sudet a odhalenie protivnika. No a samozrejme tu hral najuniverzalnejsi herec ceskoslovenskej kinematografie, a to konkretne Rudolf Hrusinsky. 70 % ()
V některých databázích, ne tady, je to vedeno jako kriminálka (což by odpovídalo, protože u kriminálky je vrah znám dopředu), ale ona je to spíš taková kronika vesnice v pohraničí, kterou osídlují Češi i Slováci po vyhnání Němců (snad nemá smysl zde připomínat, proč Němci byli tehdy vyhnáni). Se vším, co k tomu patří. Krásná krajina, pole, louky, ale také prázdná stavení, miny, zničené sošky Krista, ukradené zlato, pašeráci... A dokonce i nezodpovědní úředníci (tehdy!), kteří chtějí jen výhody pro sebe. Linie vraždy nového majitele pily je zde vedlejší, i když je nakonec dořešena až do konce. Líbila se mi dvojka nezodpovědných trampů v podání Effy a Lipského, dědeček Záhorského, kterýžto herec měl v době natáčení 42 let, a přitom mu skutečně toho dědka věříte, mladý Hrušínský už zde prokazuje své kvality, Medřická se sice jen mihne (a trochu svou rolí připomene Tonku z jiného filmu s Marvanem), ale ty dvě krátké scény si ukradne pro sebe, že i Jana Pivce zastíní, a J. O. Martin je pro mne objevem, jeho roli jsem mu věřil naprosto, a pak jsem si přečetl, že je rodák z Vysočiny, a to mi mnohé vysvětlilo. Škoda zhruba druhé čtvrtiny filmu, která se zbytečně vlekla, protože potom scény žně, čekání na noční pískání vlaku (mimochodem, úvodní scéna je jak z těch současných dokumentů Slow TV z kabin vlaků na různých tratích, co dává po půlnoci Sport 5), narození dítěte, mina, četníci, to vše je už hodně napínavé a bez zbytečných prodlev. A su rád, že se pro jednou shodnu s LiVenturou. :-) Mimochodem, jak tam věčně pijí "kafe" (to je brynda, řekne maminka v jedné scéně) s chlebem, tedy nejspíše Meltu s mlékem a cukrem, připomnělo mi to v dobrém dětství u prababičky, která mi tohle jídlo ke snídani také dělala. ()
Galéria (1)
Zaujímavosti (4)
- Karel Effa (Jarda) zpívá ve filmu svou vlastní píseň „Vlčák Pietro“. (raininface)
- Bohuš Záhorský hrál ve filmu otce J. O. Martina (Pavlas), který byl ve skutečnosti o 18 let mladší. (M.B)
Reklama