Ves v pohraničí

V některých databázích, ne tady, je to vedeno jako kriminálka (což by odpovídalo, protože u kriminálky je vrah znám dopředu), ale ona je to spíš taková kronika vesnice v pohraničí, kterou osídlují Češi i Slováci po vyhnání Němců (snad nemá smysl zde připomínat, proč Němci byli tehdy vyhnáni). Se vším, co k tomu patří. Krásná krajina, pole, louky, ale také prázdná stavení, miny, zničené sošky Krista, ukradené zlato, pašeráci... A dokonce i nezodpovědní úředníci (tehdy!), kteří chtějí jen výhody pro sebe. Linie vraždy nového majitele pily je zde vedlejší, i když je nakonec dořešena až do konce. Líbila se mi dvojka nezodpovědných trampů v podání Effy a Lipského, dědeček Záhorského, kterýžto herec měl v době natáčení 42 let, a přitom mu skutečně toho dědka věříte, mladý Hrušínský už zde prokazuje své kvality, Medřická se sice jen mihne (a trochu svou rolí připomene Tonku z jiného filmu s Marvanem), ale ty dvě krátké scény si ukradne pro sebe, že i Jana Pivce zastíní, a J. O. Martin je pro mne objevem, jeho roli jsem mu věřil naprosto, a pak jsem si přečetl, že je rodák z Vysočiny, a to mi mnohé vysvětlilo. Škoda zhruba druhé čtvrtiny filmu, která se zbytečně vlekla, protože potom scény žně, čekání na noční pískání vlaku (mimochodem, úvodní scéna je jak z těch současných dokumentů Slow TV z kabin vlaků na různých tratích, co dává po půlnoci Sport 5), narození dítěte, mina, četníci, to vše je už hodně napínavé a bez zbytečných prodlev. A su rád, že se pro jednou shodnu s LiVenturou. :-) Mimochodem, jak tam věčně pijí "kafe" (to je brynda, řekne maminka v jedné scéně) s chlebem, tedy nejspíše Meltu s mlékem a cukrem, připomnělo mi to v dobrém dětství u prababičky, která mi tohle jídlo ke snídani také dělala. (15.03.2020)

Komerčnímu úspěchu Vsi v pohraničí se nelze podivovat, vždyť popularity "hraničního easternu" o tři roky později využil i Václav Řezáč a svým Nástupem stvořil spolehlivý socrealistický best-seller. Ves v pohraničí je oproti akčnímu a ideologicky vyhrocenému dílu Řezáčovu, kde čeští osadníci vedou zákopovou válku s Němci, až příliš poklidnou a uspávající záležitostí se slabým záporákem. Dominuje poselství kolektivity (jakési prvobytně pospolné socialistické společnosti), lehká kritika byrokratů a vyklidněná ideologická stránka, tolik typická pro umělecká díla vytvořená před Únorem / těsně po Únoru. Úvod filmu je přitom více než slibný, příchod do opuštěného a emblematikou nacismu prodchnutého Severova má zvláštní atmosféru strachu a neznáma, nicméně ta se časem vytratí a zbyde špatně vystavěná drť schůzí a polních prací. Herecká složka Krejčíkova filmu funguje spolehlivě, aby také ne, když je soupiska plná stávajících i budoucích hereckých hvězd. Za vypíchnutí stojí zpátečnický tramp Karla Effy, který svým prkenným výrazovým herectvím zabíjí... Ves v pohraničí bohužel nedisponuje napětím hraničních oblastí, které později posloužily socrealistickému umění jako prostor akce a detektivních eskapád. Ves v pohraničí je pouhá průměrně natočená selanka se slabou stopou socialistické ideologie a bohužel i slabou stopou dramatu. (15.12.2006)

Tak alespoň pro mě je tohle film, který sice né datem vzniku, ale dějem uzavírá neskutečně bohatou československou válečnou kinematografii. Děj, který nám ukáže skutečně závěrečné události v československém pohraničí. Opět velká řádka lidských povah a osudů, kteří se vypořádávají s nastalou situací. Je potřeba znovu osídlit ves, rozjet hospodářství a dobré sousedské vztahy. Obec Severov nás přivítá do léta 1945. Léto, které bylo bezpochyby jednoho z nejkrásnějších v lidských dějinách (i když jak pro koho) pro lidi poznamenané válkou určitě. Prostě to muselo být neuvěřitelné uvolnění od událostí, která se odehrávali předtím. A proto oslav tyto dny tím, že prožiješ osudy severováků. Effa je tady vážně hodně krutej. (15.05.2012)

Žádný z hlavních hrdinů mi sympatický není, bez ostychu se nastěhují do násilím opuštěných chalup, jedí z cizích misek, spí v cizích postýlkách, starají se o cizí obilí, jak kdyby ho zasadili oni. Né že bych měl něco proti odsunu Němců, protože coby národ-zločinec neměli už právo do svého osudu kecat (na druhou stranu, jejich předválečný požadavek na připojení k říši byl zcela oprávněný, neb byl založen na stejném principu práva na sebeurčení, na kterém např. Slovensko a Podkarpatská Rus vytvořily spolu s Čechy samostatný stát), ale ten určitý parazitismus nových osídlitelů je nepřirozený, kopřivkuvzbuzující, zkrátka podivný. Záhorský coby 42 letý stařík je tu v komentářích zmíněn několikrát, ale za pozornost také stojí, že jeho filmový syn je o plných 18 let starší než on a vnuk pouze o 14 let mladší. Podivná to rodinka. (02.11.2012)

Nechvalně proslulá historická etapa "zlatokopectví" našich českých holubičích povah v pohraničí je zde pochopitelně vykreslena v poněkud světlých barvách, je to malinko nasáklé pozvolna prorůstající ideologizací, ale nejvíc zaujme, že 42-letý Bohuš Záhorský hraje 70-ti letého shrbeného staříka a světe div se, on skutečně na těch sedmdesát vypadá. A byl to hit. Tenhle nenápadný a v našich televizích vyjímečně uváděny snímek svého času vidělo na 2,5 milionu lidí. (13.08.2006)