Divine Ema
VOD (1)
Obsahy(1)
Velká česká dramatická zpěvačka Ema Destinová sklízí úspěchy na jevištích amerických divadel již osmou sezónu. Dvoří se jí Toscanni, Caruso a další významné osobnosti, ale ona touží vrátit domů, do Čech. Všichni Destinovou varují, protože Evropa zuří první světovou válkou. Ema však odmítá dobře míněná varování a nebere na vědomí ani nové fantastické smlouvy a nabídky. Konečně je na cestě do Prahy... V hostivařských ateliérech byl ve stejné době natáčen film Koncert na konci léta. Protože šlo o stejnou historickou dobu, půjčoval si architekt Jindřich Goetz občas tajně vybavení z filmu do filmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (89)
Příběh o perzekuci operní divy Emy Destinové ze strany Rakouského mocnářství. Výpravný, velice vlastenecky laděný film, který se v době svého vzniku stal jakýmsi manifestem lidí, kteří nesouhlasili se společenskými poměry v normalizační éře. Proto byl brzo ztažen z kin. Pánové Krejčík s Mahlerem si za něj zaslouží absolutorium. ()
Božský film...proniknutí do nitra duše osobnosti. Když uvážíte, pod jakým tlakem a v jakých podmínkách mistr Krejčík natáčel... ()
Krejcika nemam rad, ale tento zivotopisny film povazuji za klasicky pripad jak by zivotopisne filmy mely vypadat - pribeh, ktery divaka upouta a ne jen nudne zobrazeni nekolika vetsinou nezajimavych pasazi ze zivota jak je tomu u rady takovych filmu. ()
Poněkud didaktický film, který hodně bojuje se svou strnulostí. zajímavé konflikty jsou sice předkládány, ale jejich zpodobnění je tak strašně moc sošné a nelidsky strnulé. ()
Stojíme v pokoře a s náležitou úctou před dalším dílem dalšího českého velikána hraného filmu. Přemítání, jak je možné, že právě obnova demokracie v této zemi poslala k čertu nejen uměleckou suverenitu, ale i elementární znalosti filmařského řemesla, se stává ještě ponuřejší. Podobně jako rekviem za českoslovenstvím česko-slovenské vzájemnosti. Ve filmu se prolnulo - v sdružující touze po rekonstrukci zlomového bodu životní cesty globálně proslulé české operní a koncertní pěvkyně - do souznění trojúhelníku Krejčík-Turzonovová-Beňačková. Neuškodí, připomeneme-li si, odkud bereme i dnes svou kontinuitu síly a naděje. Odkaz této lidsky složité velké české ženy-vlastenky je nepochybně jedním z jejich nejvýznamnějších zdrojů. A tento hraný film formou, která nejen přesvědčuje, ale i strhává. ()
Obrazy ze života Destinové s tváří Turzonovové podle Mahlera. Takto si kritické roky z počátku 20. století vyložil Krejčík. Oslnivá koláž z nejslavnějších rolí v nejlepších kostýmech je chytře vložená na počátku celého vyprávění, jeden triumf střídá další a další. Ema zpívá, operní domy ji milují. Ale ona chce domů. A to se jí stává osudným. Národní divadlo jí nepřeje, přichází zákaz Prahy a konec milostného poměru. Pád velké divy hraje Božidara s vědomim velkého emočního vypětí a přesto nepřehrává, velice přirozeně se pohybuje v secesních róbách, v obyčejných šatech, hubuje i flirtuje a co je hlavní, skvěle markýruje na Beňačkovou. Kultura, Kopecký a Adamira vhodně sekundují. Jakoby to celé ale nebylo důležité. Hlavní jsou Eminy manifestační koncerty po zemích českých s českou hudbou a tak zní repertoár naší kultuře polik povědomý a drahý v kombinaci s ideálním zasazením do přírody odpovídající námětům že Škroupa, Smetany nebo Dvořáka. Obrazy soustředěné na symbolický rám tváře Emy v širokém klobouku, jejíž pád jde ruku v ruce s pádem monarchie. Silný film, pocitový manifest. Srovnatelný jen se Lvem s bílou hřívou. ()
Príjemné i melancholické dielo. Keď filmová Ema spievala českú hymnu, behali mi zimomriavky po celom tele. ()
Životopisný film o silnej žene, kde sa prepletá politika so súkromným životom. Vyzerá to presne tak, ako to znie. Božská Ema je klasický akademický film. Dôraz na herecké výkony, nejaké masovejšie scény v rámci čs možností, bohaté farby, veľké myšlienky, naleštenosť, silná žena ako vzor emancipácie. Vlastne sa čudujem, prečo film nebol nominovaný na zahraničného Oscara (teda predpokladám, že nebol) a žeby mal vysokú šancu na víťazstvo. Momenty čs turné vyvolávalo silné emócie, bohužiaľ film nedokáže zakryť, že nespieva Turzonovová, ale iba otvára ústa. Inak to však samozrejme nešlo. A toho spevu mimo koncerty tu bolo na mňa moc. ()
S ťažkým srdcom som dal tomuto filmu, ktorý nie je životopisným filmom, ale fantáziou, iba tri hviezdičky. Nebolo to primárne preto, že opera je mimo môjho záujmu, ale pre niekoľko scén, ktoré ma rozladili. Inak spev Gabriely Beňačkovej bol aj pre mňa zážitkom, Božidara sa úlohy zhostila so cťou a Krejčíkovi patrí uznanie za to, ako v najtuhšom normalizačnom období vybral zo života Emy Destinnovej také pasáže, pri ktorých sa museli normalizátori nervózne mrviť. ()
Božidara Turzonovová jako nezkrotná, vášnivá a především operní zpěv a svůj národ milující Emma. Juraj Kukru ale hraje postavu, která působí jako nečlověk, protože se Emmě až moc přizpůsobuje,. ()
Ema Destinová znamená pre české národné obrodenie mnoho a po zásluhe. Avšak čo mi tu vadilo bol proste jej spev. Nie som fanúšikom tých árií, ale hovorím si, nebude to tak zlé, ide o životopisné dielo. Avšak v tomto filme Ema spieva neprestajne. Až som sa bál, že bude spievať i v spánku. Tie spevavé scény som musel pretáčať, pretože mi povoľovalo zvierače. ()
Scénář je typický Mahlerův, moralizování a vytváření alegorií (kterým samozřejmě v dobovém kontextu rozumím, ale obecně nejsem jejich velkým zastáncem) je někdy dosti literátské (nikoliv literární), herecké pojetí řady postav (včetně Emy zahrané Turzonovové) mi přijde příliš suchopárné (pořád jsem si říkal, na přelomu 50. a 60. let by Krejčík byl mistrovský ve výběru herců a jejich vedení, škoda, že nebyl podobně laděný snímek natočen dříve) s výjimkou J. Kukury (dabovaného R. Brzobohatým). Jeho operně romantická postava k heroině patří jako protipól a výtvarně stylizované árie s Ondříčkovou kamerou v duchu secese a neoromantismu pro mě představují vrcholné části filmu - kdyby rámování do opery nebylo jen v náčrtu, bylo intenzivnější a byl by tak natočen celý snímek, byl bych mnohem spojenější. Jinak mi velmi konvenuje antimilitarismus snímku. ()
Božská Ema je skutečně film řemeslně velmi dobře natočený. Herci hrají jak o život, Ema jako o život zpívá a stejně je to celé nějaké podivně nedomrlé, bez půvabu, bez šťávy. A jistě to není nějakým "tlakem doby". Krejčík zkrátka je a ve všech svých filmech byl pouze velmi dobrým řemeslníkem. Ničím víc. Zázraky se nekonají, kamera nečaruje, herci neotvírají dveře do neprobádaných krajin duše... Škoda, že tenhle film nerežíroval František Vláčil... Celkový dojem: 70% ()
Na mne je to celé takové moc školometské, neživotné. Turzonovová je tu pěkná, o to nic, ale je to trochu málo na to, aby mě ten film bavil. A to mám přitom tohle období začátku 20. století fakt rád. Kromě toho teda musím říct, že se mi to zpívání moc nelíbilo, což je u filmu o zpěvačce taky docela blbý. ()
"Na mě nikdo pískat nebude !!" ;) ()
Božidara Turzonovová je v tomto životopisném snímku úžasná. ()
Jak nejlépe zobrazit útlak národa? Ukázat ho na útlaku a perzekuci jedince. To se Krejčíkovi povedlo i v nejmenších detailech, Destinová musela být tehdy neskutečně vážená osobnost a takovýto film si její osobnost opravdu zaslouží. Skvěle zvládnutá pěvecká vystoupení. Škoda že je film podle mě, tak málo v povědomí. ()
Perfektní dílo perfekcionalistickeho režiséra. Jen škoda, že se netočilo ve Stráži nad Nežárkou. I přes normalizaci v době natáčení je toto dílo řekněme svobodné a o své době naprosto vypovídající. ()
Vrchol našeho životopisného filmu, který sice přichází s vlasteneckým patosem, tak jako dílka staršího data, ale ten je zde vystižen tak působivě (i díky Ondříčkovým kompozicím), že proti němu nelze mít námitek. Turzonovová má charisma a její postava není strnule stylizovaná, ale vyznačuje se jemnou psychologií i chvilkami odzbrojující přirozenosti. Škoda že Krejčík v normalizaci nedostával příliš příležitostí, tento film dokazuje, že si stále udržoval vysoký standard. ()
Režisér Jiří Krejčík natočil nádherný. pravdivý životopisný film. Ano tak to skutečně bylo, tak si my, český národ, odjakživa "vážíme" našich význačných lidi. Cizina je oslavuje, uznává a my ! malí závistivci ! dokážeme zprotivit lidem svou vlast. U nás se úspěch neodpouští. Film má výbornou kameru (čemuž se nemůžeme divit, protože za ní stál Miroslav ONDŘÍČEK, kameraman,kterého si vybral i Miloš Forman pro svého AMADEA). Film je vůbec skvostně obsazen. Samé hvězdy... o tom nemůže být nejmenších pochyb. Ema Destinová si zasloužila aspoň takové zvěčnění. Těch téměř 30 let nic na kráse filmu neubralo. Ba naopak... ()
Súvisiace novinky
Radoslav Brzobohatý: 1932 - 2012
Pouhý den před svými osmdesátinami zemřel ve středu 12. 9. jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století. Byl představitelem hlavně mužných rolí, drsnějších i těch, díky kterým byl… (viac)