Koncert na konci léta

Radosť počúvať, radosť pozerať. Optikou všeobecne platného pohľadu na ťažkosti tvorivých ľudí s talentom je sfilmovaný aj koncertný - osobný aj skladateľský príbeh Antonína Dvořáka. Tvorcom bez finančného či rodinného zázemia sa obvykle hádžu polená pod nohy. Závistliví špinavci s vplyvom im totiž dávajú pocítiť, že žiadne zvláštne nadanie nemajú, a ak predsa, tak si ho musia vykúpiť utrápeným životom plným pochybností o zmysle tvorivej dráhy. Dráhy, ktorá až príliš často podlieha príkazom a požiadavkám masového vkusu alebo osobným vrtochom kultúrne nadutých snobov; povrchných vo všeobecnom umeleckom rozhľade, no mimoriadne nadaných v zákutiach psychologického trápenia tých, čo vyčnievajú. Spracovanie námetu nie je zjednodušujúce - teda až na prílišné tlačenie na pílu v zobrazení negatívnych postáv (užívateľ D.Moore v komentári uvádza, že pôsobili miestami ako karikatúry svojich charakterov) a rozhodne nepodlieza masovému vkusu. Pretože pozerať na x-té obdivné vajatanie venované klasikovi českej národnej kultúry podľa zavedenej mustry by zrejme viedlo k odohnaniu od obrazovky. Josef Vinklář v hlavnej úlohe prekvapil, jeho výkon bol nadštandardný. Doktor Cvach zo seriálu Nemocnica na okraji mesta prekonal sám seba, v ostatných filmoch poväčšinou splýval s ansámblom. (03.12.2014)

Film s prazvláštní atmosférou, spoustou nádherné hudby a řadou výtečných herců. Vinklář v hlavní roli je naprosto famózní, stejně jako Jana Hlaváčková coby jeho žena, Jana Hlaváčová v roli hraběnky atd. - a zejména poslední (a výtečně provedená) role Bohouška Záhorského, který zemřel čtyři dny po premiéře. (27.08.2009)

Souběžně s Peterem Shafferem se na sklonu sedmdesátých let navrací k osudovému vztahu Wolfganga Amadea Mozarta a Antonia Salieriho také Zdeněk Mahler a na ose ikonického sváru uměleckého génia a epigona, analogie vzpomenutého vztahu, důvtipně rekonstruuje životní příběh Antonína Dvořáka, který jinak skládá jako mozaiku epizod, anekdot, okamžiků. Neobyčejně „čtivý“ imaginární portrét se skvělým Josefem Vinklářem, jenž nejvyšší měrou poutá pozornost a zastiňuje ostatní herce, se ve své půli rozetne schematickou scénou, v níž cynický a hloupý šlechtic střílí holuby. Jako by se i v tomto konvenčním, nenápaditě snímaném a v podstatě nevidomém snímku, který by se dal odrecitovat…, musel klíčový režisér české nové vlny výslovně přihlásit k tomuto svému estetickému východisku a nechává herce holuby skutečně usmrcovat. Neschopnost vyslovit se jinak než – doslovně, (zdánlivě) osudově či božsky? Náhle vše, co jsem dosud přijímal jako úlitbu osvojenému jazyku, odhaluje svou vlastní papírovost: rámec, masky, (ne)stárnutí, mozaika… PS: Když jsem před pár měsíce držel v rukách Dvořákovy rukopisné notové partitury, cítil jsem přes rukavice mnohem víc než v této esteticistní retuši… a ani jsem se nemusel snažit. (10.02.2018)

Tak jako preferuji spíše Mozarta než Dvořáka, tak i Amadeus je nesrovnatelně lepší než Koncert na konci léta. Pomalu získávám pocit, že hodně z atmosféry Vláčilových starších filmů měl na svědomí Zdeněk Liška, protože Vláčilovy filmy z jeho pozdního období, kde už Liška hudbu neskládal, už zdaleka nejsou tak dobré jako jeho filmy z šedesátých let. Možná se na tom podepisoval jeho sklon k alkoholu (vážně vám nepovím, kdy to s ním začalo jít z kopce, jestli už během Markety Lazarové, nebo až poté, co mu režim zakázal točit na Barrandově), možná, že za jeho úspěchem stojí právě Liškova hudba. Nevím, každopádně Koncert na konci léta je dalším slabým Vláčilovým filmem v řadě, přinejmenším v kontextu jednadvacátého století. Vážně si radši pusťte Amadea... anebo Údolí včel. (05.08.2008)

Vyprávění, jehož tahounem se zdá být scénárista Mahler (též Amadeus) se svým velkým ponorem do dvořákovských dokumentů, ale současně i s obtížně přenosným osobním mysticismem (viz "Dvořák v Americe"), vystavěným kolem bezesporu impozantního a geniálního Dvořákova díla. Až příliš jsou však znát scénáristovy silnější a slabší (zde spoluautorsky nekompenzované) stránky a menší hudební rozhled. Výsledek pak přes vzácné lokace působí televizním dojmem, hudbě by slušelo lepší propojení s příběhem, škoda i vlažného režijního nasazení a méně životných postav. 2-3* (02.12.2014)