Nočné zvieratá

Asi obsahuje spoilery. Dva filmy v jednom. Banálny rape and revenge triler (ktorý z priemeru jemne dohora povyťahuje snáď len prašná texaská výprava a skvelý Michael Shannon, ktorého by ste v podobnej chvíli aj vy určite chceli mať na svojej strane) a pomerne tupá melodramatická vzťahovka s úplne nezaujímavými postavami. Jake to uhral celkom fajn, ale Amy Adams je sympatická asi ako pes s besnotou. Nebyť Shannona, zrejme idem na 40%. (13.03.2017)

// Mindfucked. (20.05.2017)

Zpočátku jsem se lekl další samoúčelné a matoucí stylovky o prázdnotě L.A. na úkor diváka, ale naštěstí se velmi rychle rozjela i napínavá, drsná exploitation story kdesi v prachu západního Texasu. Je to právě film ve filmu s brutálním kontrastem prostředí, co šlo sice proti sobě, ale zároveň úzce souviselo a mělo smysl, dělá celek zajímavým. Máme tu jak silnou dvojroli Gyllenhaala, tak skvělýho šerifa pro Shannona (ten pohled nemá prostě nikdo), ukázkovou lidskou svini jako hlavního násilníka, dokonce ani zase hluboce ztrápená Amy mi nekazila dojem. Takže asi hlavní moje výtka míří ke kontroverznímu závěru, kde může divák vlastně jen hádat co z toho sakra vlastně plyne a má znamenat, ale nějaký tip mám a spokojím se s tím. Neváhat jestli máte náladu na něco pěknýho temnýho... (10.02.2017)

Optika s dotekem alá Denis Villeneuve. Atmosféra se dá krájet, nádech temného případu dostává diváka pod kůži. Jake Gyllenhaal na vrcholu. (08.09.2021)

Dva jednoduché příběhy, které bravurní režie dokáže spojit v jedno tíživé a silně atmosferické dílo. Noční zvířata jsou inteligentní, ale nikoli snobské, jsou trochu snové, ale svými emocemi pichlavě reálné. Těžko popsat, čím to, že Tom Ford dokáže ze známých témat a konceptuálně "neoriginálních" scén vytvořit něco tak unikátního a silného... Když jedna postava pronáší slova směrem k druhé, sami cítíme jejich velký dopad. Film utváří skutečný zážitek. Obrovskou zásluhu na tom nesou perfektní herci a hudba. 9/10 (25.11.2016)

Snobárna alert! Tak načančaný film, že je jeho "poselství" jdoucí naopak proti umělosti a hledající "opravdovost" vyloženě směšné. V tom filmu je každopádně všechno správně co do řemesla, tedy krom toho, jak moc tomu ten konstrukt, který navíc působí velmi neupřímně, čouhá z očí a jak malý má smysl. (21.11.2016)

Po prvním shlédnutí jsem měla mírné podezření, že by ten film mohl být dokonalý. Čtyři roky jsem o tom přemýšlela a teď už jsem si tím jistá. Imponuje mi, jak je Tom Ford suverénní a sebevědomý. Přijde mi strašně super, že je to film o tom, jak Amy Adams čte knížku. Možná je to také jediný film, kde je Armie Hammer typově správné obsazený (hm, zapomněla jsem na The Social Network). Nakonec mám největší pochyby o Aaronu Taylor-Johnsonovi, protože (a to je má častá výtka k lidem, kteří hrají despicable postavy) vypadá až příliš "jenom" jako inteligetní herec snažící se hrát naprostého zm*da než jako opravdový naprostý zm*d. Ten konec, ten skvostný konec, mě nadchnul už při prvním shlédnutí, ale teprve časový odstup mi dovolil do všech detailů docenit rafinované významové propojení mezi oběma vyprávěcími rovinami. Edward ví, jak udělit osudovou ránu, a na rozdíl od Tonyho u toho omylem netrefil i sám sebe. (25. 1. 2022) (24.09.2017)

Nekonečný příběh pro dospělé, ve kterém se protíná současnost a minulost s fikcí, která je odráží. Zní to zajímavě, je to sexy natočené a příběh knihy ve filmu je navzdory své přímočarosti napínavý, ale nic rafinovaného se nekoná. (21.12.2019)

„Když někoho miluješ, snažíš se, aby to fungovalo. Jen tak to nezahodíš. Musíš si toho vážit. Třeba už to podruhé nenajdeš.“ Pravda, na „umělecké“ titulky jsem zprvu zíral trochu nedůvěřivě, celkově byl ten úvod dost pozvolný, ale mělo to svůj smysl. A od chvíle, kdy jsem se „začetl“, mě to chytlo maximálně. Právě hlavně „fikční“ příběh byl výborný, stejně jako Susan jsem byl dychtivý po pokračování a skoro se až zlobil ve chvílích, kdy číst přestala. Ale i obě 2 doplňující linie jsem postupně začal oceňovat, protože rozplétaly celý příběh. A ten nápad vyvolat pomocí knihy vzpomínky a pomoct „viníkovi“ uvědomit si jeho chyby a nechat ho za ně „platit“, byl zpracovaný celkem zdařile. A co se týče „problémového“ konce, s odstupem času mu přicházím na chuť čím dál víc. Prozatím to budou silné 4*, ale v budoucnu bych si film rád pustil znovu. „Teď si to neuvědomuješ, ale my dvě jsme si podobnější, než si myslíš.“ - „Ne. Nemáš pravdu. Nejsme si vůbec podobné.“ - „Opravdu? Jen počkej. Všechny se nakonec staneme svými matkami.“ (10.04.2017)

Příběh o ženě, která nechtěla překonávat překážky a o muži, který jí to připomenul. Zločin a trest na způsob Toma Forda. Žít a zemřít v dekadenci.. Audiovizuálně podmanivá mnohovrstevnost, která knižní motiv texaské pomsty metaforicky přenáší do bolestné reality. Líbí se mi, jak se archetypálnost postav a nelogičnosti v brakovém románu dají snadno omluvit jeho fiktivností i autorův smysl pro detail (volné šaty na nemocném detektivovi, čistota nehtů a toaletního papíru Raye Marcuse). Říkáte artová snobárna? Snobství je definováno jako přisuzování přílišné důležitosti společenskému postavení, módním trendům a majetku. Jakási víra, že existuje korelace mezi sociálním statusem a cenou člověka a já myslím, že cena člověka tady byla stanovena velmi přesně. Když se film formou přiblíží charakteru prostoru, ve kterém se odehrává, znamená to snad, že je takový ve své podstatě? Pak je Lost Highway příliš schizofrenní, Neon Demon příliš povrchní a Holičství příliš rasistické.. „No one writes about anything but themselves...” (30.11.2016)

Kdyby všichni teplí návrháři točili takové filmy, bylo by na co každý měsíc s radostí chodit, byť je někdy Fordova stylizace poněkud přepjatá, žánrově je snímek až příliš rozkolísaný a utvrzuje ve stereotypech týkajících se smetánky a vidláků. Film má však své trýznivě nepříjemné sekvence (auto), hypnotické momenty, zábavně rozevlátou úvodní scénu s vícero vrstvami, dobrý soundtrack, skvělého Shannona a paralely, o kterých můžete ještě dlouho přemýšlet./// Apartní kostýmy Phillipsové, která pracovala s Fordem už na Single Manovi, sice až příliš okatě kopírují životní styl postav a jejich pocity, ale je za nimi vidět hodně práce. Režisér totiž odmítl použít oblečení ze své kolekce, v níž šaty stojí jako byt na maloměstě, a také jiné značky, byť závěrečné titulky děkují Pradě, Chanelu a desítkám dalších./// Může se zdát, že Ford jen zachycuje odvěkou pravdu, že rozchody/rozvody bolí a že jen kopíruje filmy o pomstě bývalým partnerům, nebo že se snaží předat myšlenku odpuštění, ale podle mého velmi přesně zachycuje hned několik situací a složitých pocitů zároveň. Jednak to, jak velký vliv v otázce vztahů, může na člověka mít okolí, dále to, že stále hledáme něco lepšího, aniž víme přesně co. A do třetice: jak moc někoho milujeme, tak moc ho pak i nenávidíme celé roky, ba dekády, než se v nás pak něco zlomí a konečně otočíme list, ať už doslova jako Edward, nebo obrazně. Takže interpretace, že Edward skončil jako jeho knižní předobraz, je podle mě lichá. [Kino] (23.11.2016)

Napriek pomalému tempu má ten film neuveriteľný ťah a napätie. Podtext a porovnanie dvoch svetov na základe životných rozhodnutí je viac, než zaujímavé. Koniec s veľkou dávkou emočnej rozporuplnosti a bez zadostiučinenia pre diváka. Hustý filmový turmix, ktorý je podmanivý, ale každý deň by som ho nezvládol. (12.02.2017)

Umeleckí režiséri, ktorí uprednostnia vizuál, či svoje vnútorné pohnútky pred obsahom a výsledným dojmom, nezostanú vždy pochopení. Módny filmový vizáulny úchylák Tom Ford však nestratil úsudok a novým počinom útočí na všetky zmysly. Už úvodné titulky navodia znechutenie. Mal som pocit, že ok, tak týmto si režisér rozhodne získal moju pozornosť a desil som sa toho, čo bude nasledovať. Emocionálne strhujúci príbeh, ktorý sa pohráva s diváckym vnímaním. Podstata príbehu je pomerne jednoduchá, avšak strih, atmosféra a réžia dokazujú, že majstrovstvo je práve v jednoduchosti samotnej. Vypointovaná hra, ktorá vám nedá nerozmýšľať nad všetkými súvislosťami ešte dlhú dobu po záverečných titulkoch. Film si rozhodne užijete s čo najmenšími znalosťami o jeho obsahu. A je rozhodne jedným z najneobyčajnejších filmov tohto roku. 80%. (26.12.2016)

Tři paralelní osy: přítomnost, minulost, fikce. Ve všech vystupují stejní hrdinové, což hrdinku vede k úvahám, nakolik má smyšlený příběh odrážet její vlastní život. Úvodní psychologická část z texaského middle of nowhere byla úchvatná, vezmu-li nicméně v úvahu, že se po příchodu Michaela Shannona na scénu celá knižní osa přeměnila na předvídatelné klišé, zatímco reálná osa začala pro změnu stagnovat a vlastně k žádnému rozuzlení nedospěla, na víc než tři hvězdy to v tomto případě fakt nevidím. (25.02.2017)

Nocturnal animals jsou filmem o jedné oběti vlastní nejistoty a o vlivu okolí, které (de)formuje, překresluje a přehlušuje její vlastní názory a pohled na svět. Tom Ford si natočil tak trochu vztahový Atlas mraků – hutnou skládačku, kde se áčkové drama prolíná s béčkově podvratnou parafrází příběhů od McCarthyho a společně tvoří perfektně naaranžované místo činu o jedné “vraždě”, která se vlastně asi ani nestala. Krásně nabubřelé a uhrančivé nic, které ale pod povrchem hodně zraje. (24.11.2016)

Trefa. Přišlo mi jako bych se díval na něco co bych napsal já. Ford fantastickým způsobem pracuje s vypravěčskými rovinami. Pointa (i ta u sub příběhu) není nijak převratná, ale cesta k ní je promyšlená do nejmenších detailů. Stejně jako kontrast "dobrého" a "zlého", dekadentního a všedního v sobě skrývá nezvyklou magickou realitu. Gyllenhaal i Adamsová vynikající. Fantastická hudba. Plus stylové úvodní titulky s dnešní tváří Ameriky. (25.11.2016)

Typický příklad bezohledné formy vítězící nad obsahem. Bohužel, Nocturnal Animals jsou opravdu krásný zážitek pro oko, oceňuju všechny detaily prolínání románu v hlavním příběhu, trojí barevné schéma, ale víc nic. Zdá se mi poněkud nedostačující, aby takový počin, o kterém se hovoří v superlativech, pojednával jen o tak běžném momentě v životě, jakým je vyrovnávání se s rozchodem. Mezilidské vztahy mají své začátky a konce, je to tak prosté. Ale je život skutečně tak málo inspirativní, aby nenabízel ani o kapku více? Díky alespoň za ten silní herecký soubor, díky nimž ty šablonky alespoň trochu fungují. Amy je estetická a krásně melancholická, Jake zemitý a Michael zas a znovu klasický drsňák. Knihu Tony and Susan (1993) vynechám. (04.11.2018)

Strhující klamání tělem. Film zdánlivě přestylizovaný a zaměřený na formu a materiální věci, chladně pragmatický a nemilosrdně násilný. Zároveň však podprahově odzbrojující sonda do reality dnešního světa s kupou naprosto zásadních životních otázek ve smyslu správnosti/nesprávnosti žití dnešního života, řešení důležitých cílů, směrů a názorů, které ovlivňují budoucnost a definují přítomnost člověka. Film podobně sofistikovaný, moudrý a divácky krajně nepřístupný, jako Konzultant Ridleyho Scotta. Scénáristicky však ještě propracovanější, proto má v hodnocení ten kousek navíc. Opět i zde platí, že narážky některých uživatelů na snobství apod. pramení z jeho nepochopení a tím pádem i nepochopení toho, jaké myšlenky a poselství snímek vyjadřuje. (11.12.2016)

V době premiéry jsem zaznamenal, že úvodní sekvence oslavuje ženskou krásu. Nuže, do jisté míry je to pravda a celkem mě to hned ze začátku hezky nakoplo mezi nohy. Následně přijde na scénu jako vždy fantastická Amy Adams, které člověk věří naprosto všechno co řekne a rozhodně se jedná o jednu z nejlepších hereček současnosti...a to to není tak dávno, co jsem jí moc nemusel. Rád bych se zde věnoval třeba příběhu, (ne)citlivému uchopení jednotlivých postav a jejich nešťastných příhod, ovšem u tohodle snímku platí jako nikdy jindy, že tenhle film se chová tak, jaký je ve skutečnosti režisér. Tom Ford je skutečně zajímavá osobnost, i z toho mála co o něm vím a co jsem o něm četl jsem doznal, že jeho cit pro umění je z Nocturnal Animals cítit každým coulem. Single mana jsem neviděl a asi ještě v nějaké blízké budoucnosti neuvidím, ale další Fordovo (filmový) projekt rozhodně budu sledovat. Jedni jeho nekompromisní způsob vyprávění neustojí, ti druzí si budou jako já užívat každou minutu pečlivě vypulírovaného příběhu, která ani v závěru nedá přímočaré odpovědi a leccos si divák musí domyslet. Ta hořká pachuť při naskočení titulků k tomu jednoduše vybízí. Pro Amy loni po Arrivalu už druhý takto zajímavý projekt, ta dáma musí mít skvělého agenta, jo a mistr Jake tuplem! ... 9/10 (13.02.2017)

Když někdo obdrží román inspirovaný společným životem od bývalého partnera, bude mít obavy se do řádků začíst. Rozmazlená prachatá hrdinka, jejíž bývalý nezapadal do jejího společenského postavení, je toho typickým příkladem. Nakonec rozkrývá temný příběh jedné noční cesty spokojené rodinky, která se na opuštěné texaské silnici promění v tragédii. V pozadí vzpomíná na střípky ze společného soužití a přemýšlí, co jí má kniha naznačit. Prostor na různé výklady je patrný. Vnímá totiž paralely, jak kdysi autorovi řádků podkopla nohy. Ano, je to temné a postavy jsou osamělé a depresivní, nicméně může být k diskusi, co si z toho máme vzít. Tvůrci se otřou o to, že vždy máme možnost volby, ale většinou se rozhodneme špatně, snaží se ukázat cesty, jak z životní pasti nebo jak odčinit vinu. Není to žádná hloubavá nuda, stylový Tom Ford dokazuje, že si dokáže dupnout; kamera, střih, zvuk, výprava, herci, vše je na špičkové úrovni. Jenže když se na to divák podrobněji podívá, tak tahle trochu hra na umění postrádá celkovou sílu. Té symboliky je na mě prostě trochu moc, třeba hrdinčiny výseky do vzpomínek jsou místy povrchní, její nejistota je natolik patrná, že to divák nepotřebuje několikrát připomínat. Satira, melodrama, ostrý thriller. Klameme tělem, ale kolikrát blbě. Nebo jsem blbej já. (09.01.2017)