Nočné zvieratá

Detailista a perfekcionista Ford vybudoval neskutečnou spleť příběhů, až se v tom jeden ztrácí. Hodně těžce (ne)rozdýchatelný film. Úvodní titulky byly nejvíc jak to napsat slušně...co to k***bylo?:) Naprosto vynikající Amy a Jake. Ford by si zasloužil nějakou nominaci. [Kino Atlas, CSFD předpremiéra] (21.11.2016)

Tom Ford je veľký talent, najmä čo sa týka kompozície záberov. Make-up, kostýmy a lokácie sú úžasné. Akurát dramaturg je priemerný. Film stojí a padá na ume spájať dve línií (niekedy kvôli flashbackom aj viac ako dve), čo je pomerne problematické. Časť s (nádhernou!) Amy Adams celkom funguje. Jej osamelý život v opustenej vile, s prázdnymi snobmi a ešte prázdnejšou galériou s do seba zahľadeným umením by som chcel vidieť v osobitnom filme. Aj línia dusného thrilleru, ktorý číta, má čo to do seba, problém je, že styčné body nie sú dostatočné previazané a zvýraznené a to, že číta knihu, je zrejmé len zo záberov na rukopis. Žiaden voice-over nepočuť, nič z toho nepôsobí literárne a je pomerne ťažké uveriť, že číta "skvelo napísanú knihu". Originály nápad vyrozprávať dva príbehy v jednom filme tak končí ako premárnená šanca vyrozprávať poriadne aspoň jeden z nich. U mňa to tento rok vyhral Refn. (05.12.2016)

Příběh o ženě, která nechtěla překonávat překážky a o muži, který jí to připomenul. Zločin a trest na způsob Toma Forda. Žít a zemřít v dekadenci.. Audiovizuálně podmanivá mnohovrstevnost, která knižní motiv texaské pomsty metaforicky přenáší do bolestné reality. Líbí se mi, jak se archetypálnost postav a nelogičnosti v brakovém románu dají snadno omluvit jeho fiktivností i autorův smysl pro detail (volné šaty na nemocném detektivovi, čistota nehtů a toaletního papíru Raye Marcuse). Říkáte artová snobárna? Snobství je definováno jako přisuzování přílišné důležitosti společenskému postavení, módním trendům a majetku. Jakási víra, že existuje korelace mezi sociálním statusem a cenou člověka a já myslím, že cena člověka tady byla stanovena velmi přesně. Když se film formou přiblíží charakteru prostoru, ve kterém se odehrává, znamená to snad, že je takový ve své podstatě? Pak je Lost Highway příliš schizofrenní, Neon Demon příliš povrchní a Holičství příliš rasistické.. „No one writes about anything but themselves...” (30.11.2016)

Tři paralelní osy: přítomnost, minulost, fikce. Ve všech vystupují stejní hrdinové, což hrdinku vede k úvahám, nakolik má smyšlený příběh odrážet její vlastní život. Úvodní psychologická část z texaského middle of nowhere byla úchvatná, vezmu-li nicméně v úvahu, že se po příchodu Michaela Shannona na scénu celá knižní osa přeměnila na předvídatelné klišé, zatímco reálná osa začala pro změnu stagnovat a vlastně k žádnému rozuzlení nedospěla, na víc než tři hvězdy to v tomto případě fakt nevidím. (25.02.2017)

Nádherně nasnímané i stylizované, fenomenálně ohudebněné a skvostně odehrané nabubřelé snobské nic, na kterém je vůbec nejhorší to, že finální rozuzlení (a je úplně jedno, ke kterému z těch dvou či tří možných výkladů se ve výsledku přikloníte) nedává zpětně "opravňující štempl"/opodstatnění oné rádoby důmyslné formální výstavbě jakože mindfucku. Spíše naopak v plné nahotě ukazuje, že z každé z těch tří narativních vrstev by bohatě stačila pouze jedna stěžejní scéna, aby se docílilo shodného efektu i vyznění (a to pro všechna tři možná vyznění). Ovšem úvodní hardcore titulky ponechat; ty jsou na tom to vůbec nejlepší a nejpodvratnější. (21.11.2016)