Pri bráne večnosti

"Spomaľ, maľuješ veľmi rýchlo..."O Van Goghovi vzniklo už niekoľko filmov, no za najlepší stále považujem verziu s Kirkom Douglasom z roku 1956. Prišla mi najkvalitnejšia, najviac filmová a pre diváka najvďačnejšia. W. Dafoe sa do role výborne hodil, režisér vystihol krásu prírody, ktorou bol Van Gogh posadnutý. Maľoval rýchlo s obrovským množstvom farby v hrubých vrstvách. Dafoe výborne stvárnil jeho psychické stavy i posadnutosť maľovaním. Film je umelecky podaný, obsahuje mnoho dobrej klavírnej hudby, ale i zvláštne pohľady kamery. Mnohé scény sú zahľadené do seba, sú tu dlhé scény bez dialógov ale i scény, kde sa hovorí až priveľa. Najviac v tej, kde sa v menšej roli objaví Mads Mikkelsen v roli kňaza. Celkovo ako tak spokojnosť, no je isté, že to určite nie je posledný film o tomto výnimočnom maliarovi. Je to vďačná postava, na ktorú sa dá pozerať z rôznych uhlov. 70%. (04.09.2022)

No konečně kurvadrát !!!.. Po asi deseti filmech se Van Goghův příběh konečně dočkal zpracování které není sentimentální, bulvární, ploché, necpe ho do stereotypní škatulky, neopakuje dávno zavrhnutou povídačku o sebevraždě atd.. Není to film o symbolu, archetypu, legendě či heslu v enciklopediích.. Tohle je prostě jen naturalistická a soustředěná studie duše člověka který toho vnímal jaksi více než mohl pobrat. Po povrchním a kýčovitém Loving Vincent jsem byl přesvědčený, že tento příběh je zase na dalších, minimálně deset let zabitý a jsem rád, že jsem se mýlil. Podobně úžasný a diváky poněkud chladně přijatý byl i Gauguin (2017). Holt, kde to jde opravdu na dřeň, tam je to náročnější (a tím automaticky nediváčtější). (09.02.2019)

Stejná pecka jako nedávný Gauguin s Vincentem Casselem. Jen k Van Goghovi mám tak nějak blíž, jelikož jsme za svoje životy prodali přibližně stejně obrazů, on teda o jeden víc, ale já mám ještě pár let k dobru. Z filmu jsem pochopil, že jeho život přesně vystihuje věta: "Život je určen k setí. Sklizeň jeho součástí není." Willem Dafoe, kameraman i režisér tady odvedli vynikající práci. 80% (09.02.2019)

Blúdiť prírodou pomedzi lúky a polia. Prechádzať hájom popod tiene stromov, keď stromy, klasy či kvety náhle zalejú lúče Slnka. Zachytiť ten pocit. Neopakovateľný, jedinečný. Nenechať si ho v sebe. Potreba vydať zo seba to naj, nediktovaná ambíciami, peniazmi, snahou zapadnúť medzi komunitu. Komunitu, ktorej vadí a vždy vadila inakosť. Inakosť, ktorá až príliš často tvorivo hnala géniov, ktorých tvorbe sa dnes klaniame. O ich živote sa píšu fantastické výborné knihy, nakrúcajú filmy (napr. o van Goghovi napísal Irving Stone skvelý Smäd po živote; predlohu výborne zrežírovali V. Minneli s G. Cukorom s Kirkom Douglasom v hlavnej úlohe). Dnes, keď je všetko každému jasné, hodnota diel daná. Pán Schnabel zachytil ten pocit, to hmlisté videnie, skučanie ducha pri nemožnosti tvoriť zavretý v blázinci, v klietke nepochopenia, no milovaný oddaným bratom. Príkro odmietaný v túžbe po prirodzenom ľudskom kontakte - chápanom ako útok čudáckeho blázna, či neprimerané obťažovanie. A pri bráne večnosti, ktorou chudák Vincent každý deň prechádzal akoby turniketom, stále platia slová geniálnej českej verzie piesne Vincent naspievanej Pavlom Bobkom: "Stále stejnou tmou, stejné louky tu hoří dnes, mrak je láká do nebes, Kde Vincentovy modré oči sní. Jak jen pozmění barvy žhnoucích slunečnic, vítr v tváři má pár skic, to smýknul štětcem touhy van Gogh sám. Já už vím a znám, co jsi tenkrát toužil říct a jak jsi trpěl pro své nadání učit lidi vidět víc. Však nebyl nikdo, kdo by naslouchal, snad dnes tu s tebou stál. A svět tě tak trýznil, Tvou lásku splácel zlým. Jen černé vrány nad hlavou ctí tvou mysl bolavou. Svět nazval velkou vášeň šílenstvím. A já chci ti říct Vincente, že není nikde svět pro lásku Tvou, se kterou bdím.". (11.02.2021)

Tváří v tvář rovinaté krajině nevidím nic, než věčnost. Jsem jediný, kdo to vidí? Ne, nejste, pane Van Gogh, já to v ní vidím taky. A vůbec si po tomhle filmu myslím, že kdybych se s Van Goghem někdy potkal, evidentně bychom si měli co říct. Každopádně co se hodnocení filmu týče - představte si, že někdo natočí film o malíři , který má obrovskou lásku k přírodě a polím, celý ten film je plný hlubokých dialogů a vět, úžasných myšlenek, odehrává se v nádherné přírodě, celé je to až duchovní - ale celé je to naprosto příšerně natočené, že to celý film z části zabije. Já to chápu, někdy to experimentování rozhodně nebylo samoúčelné (třeba když si na začátku sundává boty, kamera zabírá zblízka podlahu a i když to vypadá hrozně, má to svůj účel, jelikož je to vlastně předzvěst obrazu, který Van Gogh o pár minut později namaluje), ale chvílemi se na to nedalo dívat. Navíc film o takovém malíři by měl být hlavně poetický, tohle experimentování se k němu nehodí ani náhodou. Je to jediná vada tohohle filmu, ale bohužel je obrovská. Jinak je ten film ale dost zdařilý, jsou v něm chytré dialogy, zahrané je to naprosto perfektně (a opět obdivuji Dafoea, protože opět, stejně jako třeba v The Florida Project, dokázal psychiku Van Gogha zahrát jenom mimikou - a po tomhle filmu si ho jdu přidat do oblíbených herců, protože kolik herců tohle svede?) a kdyby to nemělo tak příšernou kameru, tak se ani na moment nenudím. Dokonce je tam i pár skvělých scén, bohužel ne dobře natočené - hodně se mi líbila ta, ve které Van Gogh přijde poprvé na pole, je naprosto nadšený a sype na sebe hlínu. Dále se mi líbila s tím knězem a ta s nedomluvenou návštěvou školáků. Ale nejlepší jsou zde ty scény, ve kterých si Van Gogh užívá poetiku krajiny - to samé mám i já, protože já jsem schopný stát v poli třeba dvě hodiny, jen se rozhlížet okolo sebe a jsem šťastný. Blbě se to vysvětlujete, ale pokud to chcete nějak pochopit, koukněte na tenhle film, protože tady dostanete odpověď, proč to proboha dělám. Fakt škoda té kamery, protože ten film dost zkazila a i když se mi nakonec líbil, nevím, jestli bych si ho pustil znova. Silné 4* (21.03.2020)