The Golden Eels
Réžia:
Karel KachyňaScenár:
Karel KachyňaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrajú:
Vladimír Menšík, Slávka Hozová, Rudolf Hrušínský, Martin Mikuláš, Radoslav Brzobohatý, Eliška Balzerová, Tomáš Murdych, Michal Vejrostek, Zdeněk Martínek (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Čistá a zasněná řeka Berounka a prosté zážitky šťastného dětství s tatínkem, maminkou a dvěma bratry, tak začíná poetický film K. Kachyni na motivy povídek Oty Pavla "Jak jsem potkal ryby". Dětství, v němž hraje roli tatínkovo fanfarónství, maminčina péče a řeka. K rybaření je malý kluk, nazývaný Prdelka, přitahován tatínkem i převozníkem Proškem, a je to také tahle záliba, která pomáhá chlapci a jeho mamince přežít poté, co byli tatínek se staršími bratry odveleni do koncentračního tábora… (Česká televize)
(viac)Recenzie (218)
Knížka je lepší, jako obvykle, ale opravdu nepodstatně ()
90% - Knížku jsem přelouskával velmi dlouho a moc mě nebavila, tak jsem byl zvědavý, jak budou Zlatí úhoři vypadat ve filmové podobě. No, jak vidíte, film mě velmi mile překvapil, ba dokonce potěšil. Takhle milé zpracování jsem opravdu nečekal... ()
TV/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 6/10 Efekty 6/10/// +herecký ansábl (Menšík, Hrušínský, Brzobohatý), poetický a dojemný příběh, není to zdlouhavé -chvilku trvalo, než jsem k filmu přilnul/// Karel Kachyňa prostě umí. Zvlášt když má takový nosný základ v příběhu, je potřeba umět, ale výsledek pak stojí za to. Je to dobrý, kvalitní film. Hodně jsem o něm slyšel a tak možná očekávání byla trošku větší, ale nemůžu řict, že by mě neoslovil, natož nějakým způsobem nezasáhl. Jen by mě zajímalo co dnes dělá Martin Mikuláš, protože jeho dětský hrdina byl okouzlující.///Celkem 73%/// ()
Chvilku mi trvalo, než jsem si na filmovou verzi zvykl, v knížce Oty Pavla jsem si jeho tatínka i pana Proška představoval jinak, ale po několikerém shlédnutí jsem panu Kachyňovi (už po několikáté) musel přiznat absolutorium a přidat i pátou hvězdičku. ()
Jeden z nejlepších Kachyňových filmů vůbec. Zlatí úhoři jsou filmem mého srdce a nedám na ně dopustit. Viděl jsem je mnohokrát a nikdy mě nepřestali dojímat. Tady je geniální úplně všechno. Od skvostných hereckých výkonů přes geniální hudbu Luboše Fišera, brilantní střih Jiřího Brožka, nádhernou kameru Jana Čuříka až po fantastickou Kachyňovu režii. Malý velký film, na který se nechytá ani pozdější Kachyňova Smrt krásných srnců, natočena taktéž podle povídek Oty Pavla. Závěrečné titulky s Fišerovou hudbou jsou nádherným vyústěním celého filmu. Čistá poezie. ()
Milujem láskavý humor Rudolfa Hrušínskeho a Vladimíra Menšíka, a v tomto snímku sa stretli obaja, no čo viac si môže divák priať? Majstri majstrov. A navyše tu je všetko v smutnom protiklade podčiarknuté tou trpkosťou, ktorú so sebou prináša vojna - humorné, vtipné, no pritom zároveň i smutné a tragické. Tiež sa mi páčila tá metafora rieky, pekne to do pointy zapasovalo. Silný nadpriemer. 85/100 ()
Předvoj SRNCŮ má v sobě vše, co specifikuje mistra Kachyňu. I když mi tři blonďáci, jako synové černovlasého kudrnáče, moc neseděli, dramaticky-komediální poloha Vladimírovi Menšíkovi zde sedla skvěle a film, pro širokou veřejnost, naskýtá ojedinělou možnost si toto jeho herectví užít. Hlavní je ovšem pohled na nelidskou dobu nevinnýma očima (což je také režisérova specialita)."copak se rybníky vyhazujou do vzduchu??". Pro československého diváka nádherná podívaná, pro československého diváka rybáře podívaná slastná. ()
Pro mě osobně podobně slabé jako pozdější Smrt krásných srnců; obecně jsem tomu Kachyňovu stylu nikdy nepřišel moc chuť, ale chápu širokou popularitu těch filmů (podobně jako v případě tvorby J. Menzela). Ti "Němci" jsou tam vyloženě trapas, moc mi tam nesedl ani ten Menšík, a celkově se nemůžu ubránit dojmu, že se to jako adaptace moc nepovedlo, a je lepší sáhnout po knize. ()
...A čím se přikryje tatínek? Ten? Ustele si pod hvězdama a přikryje se měsícem... Už jsem tenhle film samozřejmě kdysi viděl ale pár dní nazpět běžel v bedně tak jsem si řekl, že ho tady ani nemám ohodnocenej tak jsem si dal repete. Co k tomu dodat, že je to dobrej film jsem věděl a opětovný shlédnutí mi to jen potvrdilo. Řekl bych, že mi tenhle film sedl ještě víc než kdysi. ()
Nakonec jsem hodnocení snížil, protože přece jen z diváckého hlediska se nejedná o film, jehož opakované zhlédnutí přinese ovace. Film jsem totiž viděl dvakrát v určitém časovém odstupu, a podruhé už to byla většinou nuda, ale ani napoprvé to nebylo zase nic extra, tedy hlavně po příběhové stránce. Ono taky převést do filmové podoby specifický literární styl Oty Pavla, není nic jednoduchého. Odráží se to především přístupem, který Kachyna zvolil sice za citlivý, ale když natahuje jednu scénu za druhou, protože to, co obsáhne knížka na několik stránek, film pojme jen třeba jedním obrazem, se nedá označit za nic dramatického a tlačit na emoce diváka za každou cenu je sice záslužné, ale ten si přece jen vezme to, co se mu nejvíc hodí a zbytek nechá být. Ocení skvělé herecké výkony, poetickou kameru i tklivou hudbu. Nad příběhem malého kluka podlehájícímu kouzlu řeky na pozadí války se asi až tak rozplývat nebude, ale některé scény, většinou ty obyčejně lidské, jdou pod kůži. Vidět to dvakrát bohatě stačilo. 60% ()
Až se divím, že někdo dokázal natočit (a přiznejme si - především napsat - OTA PAVEL) film o rybaření (ano, všimnul jsem si, že film je také o jiných věcech) a mě tímto filmem pohladit po duši navzdory faktu, že rybáře nemám rád a radost z rybaření už vůbec nechápu. ()
Tak tu je zase pekne vidieť ten klasický český prístup. Takmer až rozprávková poetickosť rozprávania, plná svojráznych figúriek, stále hraných tými istými hercami v kontraste niečoho strašného, čo od začiatku očakávame. Nie som si istý, či toto je látka priamo pre Kachyňu, ale keď napísal scenár, tak asi vedel, čo robí a veľa ľudí tým oslovil. Predchádzajúca charakteristika mi viac ale sedí k Menzelovi. Film je uvádzaný ako dielo pre deti a mládež, no mne to prišlo depresívne tak akurát na dospelého. Nie podaním, ale tým, čo sa vo filme odohráva. Ako dieťa by som tento film vidieť nechcel a ani som ho nevidel. Keď Kachyňa a ryby, tak u mňa víťazí spolupráca s Heřmánkom. ()
Kachyňove filmy ma vždy oslovovali a dve knihy Otu Pavla majú pevné miesto v mojej knižnici. Ryby som, myslím, v živote nechytal, to však vôbec neprekáža, pretože tento film je viac o ľuďoch, než o rybách. A je nádherný "audiovizuálne". Mám tým na mysli tie krásne presvietené, čisté a chvíľami až snové obrazy, ku ktorým znie rovnako pekná hudba. Písať o hereckom majstrovstve Rudolfa Hrušínského a jeho rybárskeho eléva považujem za zbytočné. Porovnávaniu so Smrťou krásnych srncov sa zatiaľ vyhnem, pretože som ju nemal možnosť vidieť v súčasnosti a moje spomienky sú rozštvorčekované ako tváre gaunerov v televíznom spravodajstve. Ale teším sa. ()
Co napsat o tomto skvostu, když už jsem napsal komentář ke Smrt krásných srnců? Platí to v nemenší míře i u Zlatých úhořů. Tyhle dva filmy si hýčkám, mazlím se s nimi a žárlím na každého, kdo jim dává vysoká hodnocení :))) Nedělám mezi nimi zásadní rozdíly, první je více o „povedeném tatínkovi“ a druhý o rybách a řece. Přesto se do role Lea Poppera hodí typově více bonvivánský Karel Heřmánek, i když ho zahráli oba - i Vladimír Menšík více než famózně. Oba filmy jsou nahořkle veselé, nasládle smutné, nesmírně dojemné a …moje ()
U málokterého českého spisovatele je umělecká tvorba tak jednoznačně a přímočaře propojena s osobními osudy tvůrce, jako je tomu u Oty Pavla. Dlouhá desetiletí zrály v hlavě uznávaného sportovního reportéra náměty na povídky, které měly tak hluboce zapůsobit na čtenářskou veřejnost. Dlouhé roky syn obchodního cestujícího na své dětství a mládí strávené u rybníků v Buštěhradu, na březích řeky Berounky a v křivoklátských lesích jen vzpomínal. Počátkem sedmdesátých let pak plody svého nezměrného úsilí vydal, byť to zprvu byly jen útlé povídky, ale i do nich Pavel vložil všechny životní vzestupy a pády, všechny radosti i strasti, všechny city, které člověka provázejí jeho cestou životem. Dominující postavou jeho literárního díla je postava Pavlova otce, téměř renesančního člověka plného ztřeštěných nápadů, osobního šarmu a neutuchající aktivity, po jehož boku stojí něžná, citlivá a s osudem smířená matka. Zlatí úhoři jsou pak symbolem něčeho zdánlivě nedosažitelného, vzácného, něčeho, za čím je třeba jít celý život. Zároveň jsou dárkem spisovatelovu otci. I když řezník úhoře, chycené s obrovskou námahou i štěstím, nakonec přesolí, tatínek dárek ocení a poté zve pravidelně syna na úhoře. Jedenáctkrát. Tolikrát, kolik jich k narozeninám předtím dostal. Nechce zemřít s vědomím, že by někomu něco dlužil. Režisér Karel Kachyňa dokázal všechny tyto rysy citlivě a téměř lyricky vystihnout (stejně osobitý je také pozdější celovečerní film Smrt krásných srnců, 1986). Nad čím se divákovi tají dech, je herecký výkon Vladimíra Menšíka v roli tatínka malého Prdelky, který se s obdivuhodnou silou dokázal povznést nad své předchozí šaškování a vytvořil hluboce dojímavý portrét člověka, kterému doba bere to nejcennější. Velice vyrovnaným partnerem je překvapivě malý Martin Mikuláš, standardně mistrovské je vykreslení mlčenlivého převozníka Proška Rudolfem Hrušínským. Apoteóza souznění člověka s přírodou, snivé vpomínky na dětství, hold obyčejným, ale i statečným a ryzím lidem - tak by bylo možné shrnout poslání Pavlových próz. Křišťálově čisté a svobodou, nevázanou hravostí, chápavou laskavostí i charakterovou pevností naplněné povídky Oty Pavla působily v literárním suchopáru první poloviny sedmdesátých let jako kapky rosy svlažující unavené a na duchu skleslé poutníky v poušti. A ještě něco tu je: touha vrátit se alespoň na chvíli do oněch časů, kdy příroda lidi oslovovala a člověk se dokázal usmát na člověka. Zřejmě zde spisovatel zaťukal na něco pradávného, co je zapsáno hluboko v duši každého z nás a co dokáže vyvolat jen skutečný umělec. A pak snad není zapotřebí sáhodlouze analyzovat a snažit se úporně - a patrně zbytečně - takový pocit vystihnout. Stačí jen, že o něm víme. A také o knize či filmu, který ho dokáže vyvolat. ()
Kde jsou ty časy, kdy filmy pro děti nemusely nutně být veselé a blbé. Kdy v nich mohli hrát skvělí herci a mohly se v nich řešit i velmi dospělé věci. Zlatí úhoři jsou povedená televizní klasika, která v mnohém předčí běžné filmy pro kina. ()
Krásná, prostá kniha, krásný film. Vyzvedám i titulní skladbu. ()
Společně s neméně unikátním titulem Smrt krásných srnců patří i Zlatí úhoři k té nejlepší poetice, kterou může česká kinematografie nabídnout. Nikdo nedokázal tak bravurně popsat kouzlo Berounky jako Kachyňa. Hvězdná herecká sešlost, hluboká myšlenka a pro ty z nás, kteří strávili u Berounky nejlepší chvíle svého života, nepopsatelný význam. 90% ()
Kachyňa Otu Pavla uměl převádět dokonale a přesně to potvrzuje v tomto krásném a zároveň smutném snímku, kde hraje lov ryb, vztah otce a syna i začínající válka, stejně velkou roli. ()
Kombinace geniálního písemného projevu Oty Pavla (MILUJI TOHO PÁNA!) s režijní magií Karla Kachyni je jeden poetický koncert, který patří do zlatého fondu české kinematografie. Osobně se více dojímám u Srnců.. A nebo ne.. Nevím. Srdcovka. ()