Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Čistá a zasněná řeka Berounka a prosté zážitky šťastného dětství s tatínkem, maminkou a dvěma bratry, tak začíná poetický film K. Kachyni na motivy povídek Oty Pavla "Jak jsem potkal ryby". Dětství, v němž hraje roli tatínkovo fanfarónství, maminčina péče a řeka. K rybaření je malý kluk, nazývaný Prdelka, přitahován tatínkem i převozníkem Proškem, a je to také tahle záliba, která pomáhá chlapci a jeho mamince přežít poté, co byli tatínek se staršími bratry odveleni do koncentračního tábora… (Česká televize)

(viac)

Recenzie (219)

kingik 

všetky recenzie používateľa

Nakonec jsem hodnocení snížil, protože přece jen z diváckého hlediska se nejedná o film, jehož opakované zhlédnutí přinese ovace. Film jsem totiž viděl dvakrát v určitém časovém odstupu, a podruhé už to byla většinou nuda, ale ani napoprvé to nebylo zase nic extra, tedy hlavně po příběhové stránce. Ono taky převést do filmové podoby specifický literární styl Oty Pavla, není nic jednoduchého. Odráží se to především přístupem, který Kachyna zvolil sice za citlivý, ale když natahuje jednu scénu za druhou, protože to, co obsáhne knížka na několik stránek, film pojme jen třeba jedním obrazem, se nedá označit za nic dramatického a tlačit na emoce diváka za každou cenu je sice záslužné, ale ten si přece jen vezme to, co se mu nejvíc hodí a zbytek nechá být. Ocení skvělé herecké výkony, poetickou kameru i tklivou hudbu. Nad příběhem malého kluka podlehájícímu kouzlu řeky na pozadí války se asi až tak rozplývat nebude, ale některé scény, většinou ty obyčejně lidské, jdou pod kůži. Vidět to dvakrát bohatě stačilo. 60% ()

CaptainNor 

všetky recenzie používateľa

Co napsat o tomto skvostu, když už jsem napsal komentář ke Smrt krásných srnců? Platí to v nemenší míře i u Zlatých úhořů. Tyhle dva filmy si hýčkám, mazlím se s nimi a žárlím na každého, kdo jim dává vysoká hodnocení :))) Nedělám mezi nimi zásadní rozdíly, první je více o „povedeném tatínkovi“ a druhý o rybách a řece. Přesto se do role Lea Poppera hodí typově více bonvivánský Karel Heřmánek, i když ho zahráli oba - i Vladimír Menšík více než famózně. Oba filmy jsou nahořkle veselé, nasládle smutné, nesmírně dojemné a …moje ()

Reklama

Marthos 

všetky recenzie používateľa

U málokterého českého spisovatele je umělecká tvorba tak jednoznačně a přímočaře propojena s osobními osudy tvůrce, jako je tomu u Oty Pavla. Dlouhá desetiletí zrály v hlavě uznávaného sportovního reportéra náměty na povídky, které měly tak hluboce zapůsobit na čtenářskou veřejnost. Dlouhé roky syn obchodního cestujícího na své dětství a mládí strávené u rybníků v Buštěhradu, na březích řeky Berounky a v křivoklátských lesích jen vzpomínal. Počátkem sedmdesátých let pak plody svého nezměrného úsilí vydal, byť to zprvu byly jen útlé povídky, ale i do nich Pavel vložil všechny životní vzestupy a pády, všechny radosti i strasti, všechny city, které člověka provázejí jeho cestou životem. Dominující postavou jeho literárního díla je postava Pavlova otce, téměř renesančního člověka plného ztřeštěných nápadů, osobního šarmu a neutuchající aktivity, po jehož boku stojí něžná, citlivá a s osudem smířená matka. Zlatí úhoři jsou pak symbolem něčeho zdánlivě nedosažitelného, vzácného, něčeho, za čím je třeba jít celý život. Zároveň jsou dárkem spisovatelovu otci. I když řezník úhoře, chycené s obrovskou námahou i štěstím, nakonec přesolí, tatínek dárek ocení a poté zve pravidelně syna na úhoře. Jedenáctkrát. Tolikrát, kolik jich k narozeninám předtím dostal. Nechce zemřít s vědomím, že by někomu něco dlužil. Režisér Karel Kachyňa dokázal všechny tyto rysy citlivě a téměř lyricky vystihnout (stejně osobitý je také pozdější celovečerní film Smrt krásných srnců, 1986). Nad čím se divákovi tají dech, je herecký výkon Vladimíra Menšíka v roli tatínka malého Prdelky, který se s obdivuhodnou silou dokázal povznést nad své předchozí šaškování a vytvořil hluboce dojímavý portrét člověka, kterému doba bere to nejcennější. Velice vyrovnaným partnerem je překvapivě malý Martin Mikuláš, standardně mistrovské je vykreslení mlčenlivého převozníka Proška Rudolfem Hrušínským. Apoteóza souznění člověka s přírodou, snivé vpomínky na dětství, hold obyčejným, ale i statečným a ryzím lidem - tak by bylo možné shrnout poslání Pavlových próz. Křišťálově čisté a svobodou, nevázanou hravostí, chápavou laskavostí i charakterovou pevností naplněné povídky Oty Pavla působily v literárním suchopáru první poloviny sedmdesátých let jako kapky rosy svlažující unavené a na duchu skleslé poutníky v poušti. A ještě něco tu je: touha vrátit se alespoň na chvíli do oněch časů, kdy příroda lidi oslovovala a člověk se dokázal usmát na člověka. Zřejmě zde spisovatel zaťukal na něco pradávného, co je zapsáno hluboko v duši každého z nás a co dokáže vyvolat jen skutečný umělec. A pak snad není zapotřebí sáhodlouze analyzovat a snažit se úporně - a patrně zbytečně - takový pocit vystihnout. Stačí jen, že o něm víme. A také o knize či filmu, který ho dokáže vyvolat. ()

Pishin 

všetky recenzie používateľa

Hezky pribeh ktery je pekne zfilmovan, ale vzhledem k tomu, ze znam predlohu, tak nemuzu jit na plne hodnoceni. Knizni predloha byla v urcitych castech pro vetsi dramaticnost prepracovana coz me trosku zklamalo. Ale pokud bych nebyl hnidopich a knihu neznal, tak by to byl takovy hezky a uprimny pribeh. Jsem rad, ze postavu Proska Kachyna zachoval do Smrti krasnych srncu zase Hrusinskemu, ktery je v teto roli excelentni. Zato musim rict, ze jak mam rad Mensika tak Hermanek me jako otec sedi vice a vice me prirostl k srdci. Cistych 80% více nedam kvuli knize. ()

Karlos80 

všetky recenzie používateľa

Na mě osobně moc melancholické, a samé ryby, ryby a zase jen ryby, poněkud statický děj, mezitím prázdno, natáčení si ale i tak museli všichni protagonisté nadmíru užít, zvláště pak pan Hrušinský, pro kterého bylo rybaření jeden z jeho hlavních koníčků, děděných na syna, vnuka, atd. Nic proto panu Menšíkovi, ale do této role se moc nehodil, je pravda že jeho znalosti o rybách, byly úctyhodné, ale zas zde nehrál až do konce, od druhé půle to už byla čistě Hrušinského záležitost, a toho malého kluka. Pozdější Srnce mám radši i díky větší dramatičnosti. Heřmánek byl přeci jen Heřmánek:-) 3* tak akorát, film i trochu nudí. ()

Galéria (8)

Zaujímavosti (11)

  • Vojakov Wehrmachtu si zahrali študenti vojenskej leteckej školy v Liberci, ktorí sa museli naučiť reagovať na nemecké povely. (Zdroj: ceskobudejovicky.denik.cz) (Raccoon.city)
  • Bronislav Poloczek, který zde hraje pana Oplta, si zahrál později i v příbuzném filmu Smrt krásných srnců, kde tentokrát ztvárnil roli Janoucha, kterého zde představuje herec Zdeněk Martínek. (Ganglion)
  • Skok zo starého železného mosta musel namiesto Radoslava Brzobohatého (Rozviedčík) urobiť dublér, ktorý ho zopakoval dvakrát, kým bol režisér spokojný. (Zdroj: ceskobudejovicky.denik.cz) (Raccoon.city)

Reklama

Reklama