Dukla 61
Réžia:
David OndříčekKamera:
Marek DvořákHudba:
Beata HlavenkováHrajú:
Martha Issová, Marek Taclík, Oskar Hes, Antonie Formanová, Peter Nádasdi, Robert Mikluš, Petr Buchta, Jiří Sedláček, Štěpán Kozub, Jiří Langmajer (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Ja su haviř, kdo je vic! Příběh (z) doby, kdy se socialisticky žilo, kapitalisticky pracovalo a kdy poslední z posledních byli prvními. Dvoudílný televizní film o osudech rodiny elitního havíře na pozadí největší důlní katastrofy druhé poloviny 20. století.
1. část: Osmnáctiletý Petr přivede do jiného stavu svou první lásku Janu. Aby získal byt, nastoupí přes odpor rodičů do dolu, ve kterém pracuje jeho otec Milan. Elitní havíř pronásledovaný záchvaty klaustrofobie po prožitém závalu. Petrovýma očima poznáváme drsné parťáctví i fyzicky a psychicky nepředstavitelně tvrdou práci 600 metrů pod zemí. Práci, při které jde každý den o život. A na povrchu? Tam Jana tráví dny s Petrovou matkou Marií. Ráznou ženou, která křehkou dívku nemůže vystát.
2. část: 7. 7. 1961. Marii se rozpadá rodina. Petr hrubne, zhrouceného Milana přeřadili na hůře placené místo a Jana vyzradí Mariino nejtemnější tajemství. Ten den se Důl Dukla promění zanedbáním bezpečnostních pravidel v hořící peklo. Strach, chaos, panika, ale také statečnost a odhodlání zachránit ty, kteří zůstali pod zemí. A na povrchu? Ženy vyhlížející manžely, syny, milence.
(Česká televize)
Recenzie (394)
Nejlepší český film, co jsem viděl za hodně dlouhou poslední dobu viděl. Díl 1 naprosto dokonalý. ()
1. část: Atmosférické drama, které je náhledem do života pracovníků a rodin na Dukle počátku 60. let 20. století. Neuvidíme je jen při práci, ale též v soukromí, partnerském životě a při společné zábavě. Práce na charakterech je přitom opravdu slast. Když pominu černobílé charaktery v podobě vedení podniku (spíše černé než bílé), jsou ostatní postavy, včetně hlavních vykresleni skutečně s důrazem na reálné osoby s plusy a mínusy. Nějaká glorifikace práce horníka se díky Bohu nekoná, stejně jako její dehonestace. První část je navázání vztahu s postavami, pochopení jejich životů, starostí i slastí. Prostě ta běžná rutina. A tu ukazují filmaři na výbornou. Skutečně kvalita excelentní. Ohraničena výpověďmi skutečných účastníků neštěstí, které konec první části katapultuje k očekávání hororu - katastrofy, co má teprve přijít. Opravdu zatím jedna z nejlepších produkcí České televize za poslední roky. 2. část: Atmosférické drama o životě horníků z roku 1961 přechází do 7. července a nechvalně proslulé katastrofě. Ta se rozbíhá s prvními minutami filmu. A na poměry tuzemské tvorby tato katastrofa bude skutečně neúprosná, ošklivá a děsivá. David Ondříček se rozhodl vše pojmout maximálně naturalisticky. Pravda, ty hnusy z dobových fotek neuvidíte, ale i tak vás čeká pohled do nitra důlní tragédie, která nemá u nás obdoby. Herci zvládají podat své výkony na výbornou, ať jde o hlavní či vedlejší role. Místy mi vadila černobílost některých charakterů, ale jinak jsem maximálně spokojen a jasný plný počet hvězd. 85% ()
Pár desítek minut se ubrat dalo, ale to je tak to jediné, co bych vytkl. Jinak je to na českou produkci velmi nadprůměrný počin, natočený a zahraný s excelencí, která se u nás málokdy vidí. A samozřejmě člověka vytočí, když sleduje, jak za to celé nikdo nenesl odpovědnost. 90% ()
Ja su z Haviřova a kdo je vic! A hvězdičky jsou pro všechny horníky ()
Stylový retro příběh ... v tom nejlepším slova smyslu - se vším, co k tomu patří. Unikátní návrat v čase ... v regionu, jehož bohatství i prokletí představovalo černé zlato ... v regionu, jemuž se uhelný prach dostal pod kůži ... 4,5* ... P.S.: Před pár lety jsem navštívila Ostravu, tudíž jsem se podívala i do jejího podzemí - a kromě jiného vyslechla vyprávění bývalého důlního záchranáře. Mívali výrazně nadprůměrné příjmy, ale byly to peníze velice těžce vydobyté a víc než stoprocentně zasloužené. ()
Tak jsem si zas jednou pobrečela... asi i nad tím, že se takhle fakt někde žije, domácí násilí je normální a lidi jsou schopní zvyknout si i (v tomhle případě doslova) na smrt :-X ()
Líbí se mi, že Dukla 61 není jen o katastrofě, ale je především o lidech. A také že nejde o další z hromady filmů o temném komunismu, ale spíš o historickou sondu. Navíc z prostředí, které je i dnes poměrně neprofláknuté a tím i atraktivní. A to platí jak o práci horníků, tak o lidech, kteří v hornických městech žili. Díky skvělým hereckým výkonům se Ondříčkovi povedlo natočit věrohodný příběh, který nespoléhá jen na tragédii, která se odehrála. Rovným dílem je to i slušně zvládnuté rodinné drama. Co ale oceňuji nejvíc je, že se nepouští do kázání a ukazování prstem, kdo za to může (ani postava ředitele honinormy nebyla černobílá...taková prostě byla doba). Dokonce se mu podařilo vyhnout i patetickým výlevům a tlačení na pilu ve snaze diváky dojmout. Je to napsané i natočené s citem. Až se mi chce napsat, že je to poctivý film, který na skutečných událostech neparazituje a nepřekrucuje je (třeba jako Šarlatán), ale naopak je využívá s pokorou a úctou. Po dlouhé době můžu dát novodobému českému filmu vyšší hodnocení a mám z toho vysloveně radost. PS: zahraniční diváci jsou tady rozhodně ve výhodě. Rozuměl jsem všemu, bo sem byl na vojně ze synkama z Ostravy, ale občas to bylo fakt na titulky :-) ()
Emile Zola by zatleskal. Scénář je přesně ve stylu jeho románů - modelová rodina z dané sociální vrstvy a její postupný rozklad. A bohužel i s tím, že se využívají různé náhody a kličky, aby byl dramatický účinek co největší.Je zajímavé, že česká levicová kritika tentokrát šlápla dost vedle. Jestliže tomu vytýká chlapáctví a konzervativnost, tak se bojím, že za chvíli budou romány Emila Zoly označeny za zpátečnické, a vyřazeny z učebnic a veřejných knihoven. ()
Po Metanolu v krátké době další velmi kvalitní televizní tvorba, která zastiňuje většinu celovečerní produkce. Jak název napovídá Dukla 61 se točí kolem největší důlní tragédie na našem území. Příjemným potěšením je, že nejde pouze o boj horníků v hlubinách dolu, ale nejdůležitější je pravděpodobně sociální přesah a zrcadlo tehdejší společnosti v těchto regionech. Postavení horníků a celková sociální situace těchto vrstev. Herecky v pořádku, jenom dlouho trvá než si zvyknete na přízvuk nerodilých Moraváků. Několik charakterů bylo vyloženě otravných a jejich motivace a činy přinejmenším hodně podivné, ale celkově velmi kvalitně technicky zpracovaný a obsahově plný TV film, který by se neztratil ani v kino distribuci. ()
Líbilo se mi to. Na konci v tom dole to bylo podmanivé. 80% ()
1. díl: Rozhodně zajímavá sonda do života horníků, obzvláště pro ty, kdo jejich tvrdý chleba nikdy nepoznali. Herci OK, mluva pro mně, chlapa ze Slovácka, v pohodě a místy slušná zábava. Jsem navnaděn na druhý díl, a to je dobrý výsledek prvního dílu. 2. díl: Přinesl to, co se od tohoto filmu čekalo - jak celá katastrofa vznikla, osobní hrdinství vykoupené vlastním životem, neschopnost vedení, nevybavenost záchranářů. Děj je napínavý, syrový, drsný, ženské jsou tu jen do počtu. Za druhý díl si celý film zaslouží 90%. ()
Syrové drama které psal život... Úcta horníkům.... Před Okresním soudem v Karviné stanulo celkem devět lidí – kromě ředitele ještě výrobní náměstek, vedoucí výroby, bezpečnostní technik, dispečer, revírník, vedoucí perspektivního plánování, předák i zámečník. Rozsudek padl až 28. srpna 1962. „Odsouzeni do vězení byli pouze dispečer a náměstek. První dostal čtyři roky spíše za to, že se pokusil zfalšovat dokumenty. A ten druhý, který opustil důl a vrátil se až v okamžiku, když se volali záchranáři, vyfasoval tři a půl roku,“ prozradil scenárista. „Odseděli si jen pár let, pak se za ně důl zaručil a oni byli brzy propuštěni. Řediteli se nestalo nic, dostal jen podmínku, stejně jako ostatní souzení.“ Ředitel Klimša zůstal po tragédii ve své funkci. Na Dole Dukla šéfoval až do roku 1968, kdy mu havíři vyslovili nedůvěru. „Hlasováním ho sesadili a demokraticky si zvolili jiného – inženýra Alfonse Petráše, který byl už v době tragédie hlavním inženýrem,“ řekl Blesku scenárista Režný. Nový ředitel ale vydržel jen krátce, po srpnové okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy byl odvolán. V roce 1955 nastoupil do vedení Dolu Dukla takzvaný „dělnický ředitel“ Ladislav Klimša, který o složitých systémech důlního větrání věděl jen velmi málo. A jelikož tehdy expert na větrání pro tuto šachtu nebyl k mání, zůstal tento odborný post neobsazený a měl ho řídit ředitel. Skutečnost, že tomu nerozuměl, nehrála roli. Šachta překonávala jeden rekord těžby za druhým, Důl Dukla, jeho ředitel i úderníci byli slavní. ()
Po prvním díle jsem to viděl za 3, protože rodinné drama, kde se všichni jen spolu hádají v jednom bytě, ve kterém bych nevydržel ani 5 minut, mi přišlo dost nepříjemné na koukání. Druhá část je už jinej level. Boj o přežití, smutek a beznaděj. Neuvěřitelné, že se něco takového stalo a neuvěřitelné, že tento příběh je "jen" tv film, protože tohle mělo na plátna. ()
Dobré téma, skvěle natočené, tudíž ve výsledku hodně působivé. Chválím Marthu Issovou, která otrlou manželku horníka zvládla na jedničku. Všichni herci skvělí, ale také skvělí ti, které na plátně vidět není, režie, kamera, štáb, maskéři, produkce, trikaři, osvětlovači, všichni. Lidová mluva Ostravaku byla také super. Já jsem havíř, kdo je víc....Každopádně se jedná o silný snímek který nelze než doporučit. ()
Aneb jak se i za hlubokých komárů honil plán a prémie v duchu těch nejkapitalističtějších zásad. Ondříček mi potvrdil, že jej za nejlepčí současný český rejžák nepovažuju nadarmo a i v televizních podmínkách natočil ten důlní katastrofák tak sugestivně, až mi z toho kolabovaly plíce a ze stropu na mě padal nevím odkud mour. Mimodukelské dramatické vložky sice občas mírně nadzvedávaly a byť Taclík permoníka zahrál celkem hezky, tak i mě z té jeho pražštiny neustále cukalo v koutku levého oka. Ačkoliv ono bylo nakonec asi lepší, že byl takto za nepřiznanou náplavu, než aby se lingvisticky ztrapňoval jako Issová a zejména Langmajer, kterého by měli v příštím promítání raději předabovat. Nicméně ježto nejsem domorodec, pak mě to přece jen nepobouřilo tak, abych se pokoušel páchat sebevraždu tamní výběrovou vodkou, a s mírným odstupem tomu dávám sice mírně podměrečných, ale pět briket. ()
Za prachy jsou v Ostravě pěkné šaty, nekonečnej mejdan ve čtyřhvězdičkovém hotelu a maso každý den. Hornické učiliště do každé rodiny a pak ano, bude líp. / Výborně natočený film, ze kterého mrazí a není to jen kvůli utajené tragedii, která se na Dukle v roce 1961 stala. Film skvěle zachytil i takové ty podprahové věci jako že žena nemusí robiť, když ji chlap uživí, a to za těch pár do zubů, co dostane při výplatě, určitě stojí. ()
Při vší úctě k Ondříčkově Dukle pro mě zůstává nejzdařilejší poctou horníkům videoklip Since I Left You od Avalanches. Příjemně překvapil Mikluš. ()
Narodila jsem se na Ostravsku a jako dítě jsem tam často jezdila k dědovi. V rodině jsme měli jednoho horníka, který ale byl ze zdravotních důvodů předčasně odsunut do penze. Proto si myslím, že Ostravské nářečí docela ušlo. Škoda, že si tvůrci jako jazykové poradce nepozvali písničkáře Jarka Nohavicu nebo Pavla Dobeše. Z trojice pražských herců mne příjemně překvapil Marek Taclík, kterému se podařilo vystoupit ze stínu policejních vyšetřovatelů v krimiseriálech. Martha Issová byla pro mne ve své roli energické, rozhodné, usedlé manželky nepřesvědčivá, protože ji mám stále zafixovanou jako mladou holku a Jiří Langmajer zase pojal roli ředitele nevhodně s viditelnou snahou vedoucího pracovníka zesměšnit a znemožnit, což nebylo v duchu příběhu. Na výpravě se nešetřilo a pochválit lze televizi za velký počet účinkujících komparsistů a vcelku výstižné svědectví o době. Z druhé strany působily hlavní postavy ve vzájemných vztazích velmi chladně, takže si žádná z nich nezískala mé sympatie. ()
„Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí,“ stojí v básni Petra Bezruče. Díky Davidovi Ondříčkovi a České televizi se o důlním neštěstí na Ostravsku v roce 1961 dozvídáme o mnoho dříve. A nejen o tom. Tento dvojdílný film obsahuje i silně dramatickou sondáž do nelehkého života hornické rodiny. Vedle zajímavých hereckých výkonů (zejména Marthy Issové) bych vypíchnul výbornou dobovou atmosféru a úžasnou autentičnost, jíž napomáhá i použití místního dialektu. I hudba pro mě doposud neznámé Beaty Hlavenkové byla výborná. Každopádně si trošku kladu otázku, proč nebyla ambice z toho udělat celovečerní film. ()
Nevyznám se dokonale v dialektech, ale poznám, když něco zní přirozeně, nadpřirozeně nebo nepřirozeně a tohle bylo extra nepřirozený, od začátku mě ta uměle strojená výraziva tahala za uši a nemohla jsem to brát reálně. Námět super a musel to utáhnout skoro sám. Takže tak, známka jen za námět a trochu emocí, kdyby nemluvili dala bych víc :-D ()