Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Jan NovákHrajú:
Jana Brejchová, Mnislav Hofmann, Gustáv Valach, Josef Kemr, Josef Elsner, Čestmír Řanda st., Jaroslav Moučka, Josef Větrovec, Valerie Kaplanová (viac)Obsahy(1)
Podzim a zima 1950: Do Týnce se po sebevraždě statkáře Konvalinky vrací jeho dcera, bývalá jeptiška. Zjitřené náboženské cítění a odpor proti násilné kolektivizaci vedou k tragickým událostem, které vyvrcholí během štědrovečerní noci... Tato syrová balada je jedním z nejpůsobivějších filmů autorské dvojice Karla Kachyni a Jana Procházky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (104)
Mistr Kachyňa řeže přímo do rudého, a přitom navozuje výbornou, mystickou atmosféru. Úvodní kolektivizace vesnice, s pěknými písněmi a se vší parádou, teda až na ty kšíry, se mění v nekompromisní službu pro našeho Pána, před kterým jsou si rovni hrdí pantátové i tajtrlíkující agitátoři, slibující rozkvetlé zítřky, i když Ti právě prší na hlavu. Snímek, který je plný nedobrovolnosti a nutnosti, světské i duchovní, ale také dobrovolného trestu a oběti, a to i té největší. Je jasné, že ta rudá nutnost, nemůže té druhé konkurovat. Tisícileté tradice a zásadně se neusmívající Slečna (Janička tohle prostě umí), která sama sebe prohlašuje za spojení mezi nebem a zemí, je natolik silné spojení, že není možné to ignorovat, a to ani pro Picina, který je také jen člověk, a jako takového ho stíhají osobní tragedie. Ovšem "jen" člověk je i Slečna. Prostě, všichni máme své chvilky, kdy se neudržíme. Jan Novák s hudbou mile překvapil a pan Kachyňa se drží svého, děti, fantazijní realita i skvělý výběr herců. Vynikající Valach by si určitě zasloužil více i v závěru filmu, který je od kolegů popsán dostatečně trefně. Ale i přesto je snímek natolik výjimečný, že po druhém zhlédnutí zvyšuji na plný počet. ()
Neuvěřitelné, jaké se točily snímky v těch několika málo letech tvůrčí svobody, maličkém ostrůvku mezi schematismem 50. a první půle 60. let a osudově se blížící normalizací let sedmdesátých. K jednomu z nejzásadnějších a nejtraumatičtějších témat novodobé české (a obecně československé) historie, totiž k násilné kolektivizaci českého venkova počátkem 50. let, se ale stačilo vyjádřit jen nepatrné množství filmů (mimo Noci nevěsty ještě fenomenální Všichni dobří rodáci Vojtěcha Jasného a Smuteční slavnost Zdeňka Sirového...) a po sametové revoluci se jejich počet hrubě nerozšiřoval (snad jen Tichá bolest Martina Hollého byla důstojným pokračovatelem této bolestné reflexe, přičemž silných literárních námětů se nabízelo hned několik, kupříkladu mne napadá působivý soubor povídek Čas kopřiv od Josefa Knapa...), takže tvůrčí plod osvědčeného uměleckého tandemu Karel Kachyňa (režie, spolupráce na scénáři) - Jan Procházka (námět - próza Svatá noc, scénář) je společensky navýsost potřebným a nedocenitelným projektem. Syrový černobílý baladický příběh, který je ozvláštněn ještě snahou obou tvůrců pojmenovat a demaskovat nejen fanatismus pohůnků totalitní moci represivního komunistického režimu (sedlák Picin a jeho metafyzický ,,trest", motiv autobusu plného ozbrojených milicionářů je však velmi mrazivý a dané anuluje...), ale zároveň také další totalitu náboženského fanatismu. Obé dohromady pak vyznívá naprosto katastrofálně, motiv rozvratu starého řádu vykresluje nadějeprostý obraz vesnice, kdy komunismus selhal, ale rovněž již zmizela pokora a tradiční víra v Boha, která předtím tvořila rámec tamních životů. Co zůstalo? Neodčinitelná vina a neexistence katarze... Největším kladem Noci nevěsty, mimo nesporné umělecké kvality, je pak fakt, že tvůrci jednoznačně pojmenovali věci pravými jmény, tedy 50. léta 20. století v ČSR jako dobu morální i hmotné devastace... ()
"My dáme do kolchozu dobytek a co dáš ty kromě svý velký huby?..." Film Noc nevěsty skvelo ukazuje ako sa v bývalom Československu vo veľkom znárodňovalo. Podobne "ochotne" odovzdávali svoj dobytok vo väčšine dedín jk v Čechách tak i na Morave a Slovensku. Čiernobiely film má skvelú atmosféru, ale mňa okrem mena režiséra Kachyňu prilákalo meno Gustáv Valach. Ten sa z častých rolí tvrdých a rozvážnych chlapov zrazu objaví v roli miestneho blázna a to ma lákalo. Zahral na výbornú, všetka česť. Prvú polovicu filmu sa zdá, že jeho postava bude mať ešte v závere silné slovo, ale napokon sa tak nestalo. Po príchode mníšky sa dej postupne sústreďuje hlavne na ňu a postava blázna je postupne vytlačená na okraj. To je jediné, čo by som filmu vytkol, inak super a navyše je tu presvedčivo obsadený komunistický hajzlík. 80%. ()
Jan Žalman volí pro Noc nevěsty ve své knize "Umlčený film" velmi výstižná slova, cituji to nejzajímavější: ... "Bláto a sníh, olověná tíha mračen, ustrašená nerozhodnost vesničanů a pomstychtivá zloba sedláků, číhavá ostražitost Picinova a chladná zášť, s níž se Slečna připravuje strhnout vesnici na svou stranu - to vše napomáhá dotvářet chmurnou atmosféru příběhu, jenž svým viděním hroutícího se řádu i svým nezvyklým konfliktem s konečnou platností odzvání konvenci vesnických dramat, jak si ji vytvořila česká literatura a divadlo od Mrštíků až po Čepa... Závěr Noci nevěsty nemohl za vylíčených okolností ústit jinam než do tragédie... Italský filmový teoretik Luigi Chiarini razil svého času termín "kult záběru pro záběr" a v Kachynově Noci nevěsty bychom pro to nalezli nejeden příklad. Výtvarná fantazie, pracující se zlověstným šerosvitem, až přízračná kresba atmosféry a snaha vyjadřovat se v krásných větách posunuly těžiště filmu do té míry směrem k výrazové stránce, že malebnost podání se nejednou octla výše než vlastní ideový obsah. Noc nevěsty byla chmurná balada na politicky palčivé téma, vyprávěná obrazy, v nichž jiskřilo Illíkovo kameramanské umění, nicméně obrazy se právě touto vypjatou poetizací hrozily dostat do rozporu s vlastním smyslem filmu. Staticky zaklety do své ponuré krásy retardovaly děj, zatlačovaly do pozadí hodnotu historického svědectví a dosazovaly na jeho místo hodnotu sugestivní podívané v krásně vyřezávaném rámu..." (s.93-94). V tom je podle mě obsaženo vše podstatné, co lze o tomto filmu říci - těžko mu lze něco vytknout po výtvarné stránce, ale ostatní složky bohužel hodnotím jako nepřesvědčivé, a co je nejhorší - za sebe nemám problém napsat, že jsem tento film shledal nesnesitelně nudný. Co naplat - vyloženě mi nesedl, byť si opravdu myslím, že to je v podstatě velmi dobrý film. ()
Noc nevesty doporučujem všetkým divákom, zvyknutých na zobrazenie typickej českej dediny z klasických komédií, pri ktorých majú pocit, že verne zobrazujú českú náturu prostredníctvom hlášok. Noc nevesty a niekoľko ďalších zástupcov českej novej vlny je im absolútnym protipólom. Aj medzi čnv je tento film jedným z najťažších (sú tam však aj zábavné kúsky). Na prvý krát všetko určite neobsiahnete, ale niekde vnútri máte pocit, že sa nejedná o žiadnu snobskú prázdnu pózu, ale o umelecké dielo v Bergmanovom štýle. Takže niekedy v budúcnosti sa k filmu chcem určite vrátiť. ()
Galéria (6)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (11)
- Film se natáčel v Havlíčkově Borové na Vysočině. (skudiblik)
- Do hlavní ženské role měla být původně obsazena herečka Iva Janžurová. (Redyx1)
- Snímku v kinách navštívilo 221 tisíc divákov. Po obnovenej premiére v novembri 1990 však film publikum už tak neoslovil, keďže ho vyhľadalo zhruba len dvetisíc záujemcov. (Raccoon.city)
Reklama