Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Josef VanišHudba:
Jan NovákHrajú:
Hana Hegerová, Rudolf Hrušínský, František Peterka, Otto Šimánek, Václav Neužil st., Ladislav Kazda, Pavel Spálený, Josef Koza, Josef Vondráček (viac)Obsahy(1)
Syrový příběh líčí osudy dvou životních ztroskotanců, mravně nahlodaného alkoholika a prostitutky, kteří se po mnoha karambolech a ubližování sblíží... Pošmourné prostředí velkého průmyslového podniku, výborně souznějící s laděním příběhu, a vynikající herecké výkony činí z tohoto snínku pozoruhodnou výpověď i nyní. (oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (112)
Dva zoufalci v zoufalé situaci. Kachyňa ale umí příběh odvyprávět a Hegerová i Hrušínský zahrát. V industriální krajině dokáže Kachyňa najít krásné obrazy spočívající hlavně v tom, že ukáže, jak je holá, zničená a obnažená na dřeň. A to samé platí o příběhu lásky mezi ochlastou a zoufalou ženskou, která hledá trochu něhy v každé mužské náruči (tedy rozhodně ne prostitutka, jak píše pomatený distributor). A nakonec se té lásky dočká, i když v jiné podobě, než čekala. KOUSEK DĚJE Lucinův odchod je gestem lásky, on ví, že by ji stejně už jenom zas a znovu stahoval na dno. Naděje je jenom možnost, není příslibem nebo dokonce slibem, že všechno dobře dopadne. /30. 7. 13./ ()
„Jak můžeš spát s takovým blbcem?“ - „Já s ním nespím!“ - „Ale spíš.“ - „No a co?!“ Vše v tomto dílku se točí kolem (bez) naděje. Někdo tvrdí, že umírá jako poslední…v tomto filmu se naděje opakovaně vrací a vytrácí, to podle toho, zda se hlavní mužská postava Lucin zpije pod obraz nebo ne. A častěji spíš ano. Na Lucina je dost smutný pohled. Stal se z něj člověk, který veškeré peníze utratí za lihoviny, a když už nic nemá, snaží se mámit po ostatních. Nebo přímo krást. Divák však vidí, že to v jádru není špatný člověk. To poznává i hlavní ženská hrdinka Magdalena, která je i přes časté pánské návštěvy až hrozivě osamělá a její strach ze samoty (znásobený jejím osobním neštěstím) je to, co ji tíží nejvíc. Magdalena vidí v Lucinovi dobro, myslí si, že ho může zachránit a tím i sama najít štěstí. Jenže lze ho takto dosáhnout? Přiznám se, že konec se mi dost líbil. A docela mě překvapil. Stejně jako herectví Hegerové. Na rozdíl od Hrušínského, to už je prostě jistota. Na oba herce se film každopádně může plně spolehnout. Hodnotím solidními 4*. ()
Hledat naději v beznadějném vztahu je úkol, který může skončit všelijak. Šťastně i tragicky. Beznadějně lhostejný přístup k životu i upnutí se na oporu a potřebu toho druhého. Žít ze dne na den či plánovat společnou práci a soužití? Dohromady to jde velmi těžko a někdy je lepší to dokonce vzdát. I když, jak pro koho. Hana Hegerová je chvílemi výborná, poté lehce přehnaná, ovšem vedle klasika jí to určitě slušelo, a když se porovnají oba protagonisté, čistě herecky, byl to od paní Hegerové úctyhodný výkon. Docela nevýrazná hudba, a velmi málo z Magdina života, to jsou maličkosti, kterých kdyby nebylo, dopomohlo by mi to určitě k plnému počtu. Jinak pochopitelně je potřeba tento film znát. ()
Karel Kachyňa je můj nejoblíbenější český režisér, Hrušínského mám ráda a už dlouho jsem si přála vidět v nějakém filmu Hanu Hegerovou.Jsem spokojená, že mé očekávání kvality se vyplnilo. Příběh neradostný, ale až mrazivě realisticky natočený a s malým náznakem naděje na konci. Oba herci, v rolích životem zkoušených oudsiderů z okraje společnosti, přesvědčiví a ve svých projevech přirození. ()
Nepochybuji o hereckých výkonech ani o režisérově snaze věrně zachytit problém alkoholika a holky pro všechny. Přesto... na mě tenhle film ubíhal příliš pomalu a bez nějakých větších zvratů. O osudech obou hrdinů se toho taky moc nedozvíme. Jak Kachyňa, tak Hrušínský s Hegerovou mají lepší a zajímavější filmy. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (9)
- Hana Hegerová považovala tuto filmovou roli za svou nejoblíbenější. (natykarb)
- Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Vysoká zeď (1964), Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966) Noc nevěsty (1967) a nejznámější a nejznámější Ucho (1970). (Prochy38)
- Děj filmu, vyprávějící o dvou životních ztroskotancích, nebyl moc v souladu s tzv. socialistickou morálkou, ale cenzura už nebyla tak otevřená jako v 50. letech, a tak došlo jen k omezení distribuce filmu. Hrál se spíš na vesnicích a v menších městech, do hlavních a největších kin se nedostal. Ale diváci si film našli a už dlouho nezažila vesnická kina takové návaly, jako když se v nich promítala Naděje. (raininface)
Reklama