Ať žije republika

Naprosto brilantní záležitost. "Oline z Tebe bude inteligent, Ty nebudeš po fotrovi" Olin - sám voják v poli, vnímá svět vlastníma očima, a podle toho také jedná. Někdy i bez ohledu na následky, je přece válka. Zatím se odehrávala jen nad hlavami všech obyvatel, ale přiblíží se smrtelně blízko. Geniální prolínání dějové linie v doprovodu dětské fantazie i vzpomínek. Humorné i velmi silné momenty a jako bonus - vynikající slovenská dvojice. Rozhodně jeden z nejlepších filmů mistra Kachyni. Tohle je potřeba znát, považuješ-li se za znalce československé kinematografie. (18.03.2013)

Herec jediné role Zdeněk Lstibůrek jen dokazuje Kachyňovu genialitu při ždímání dětských duší.  Snová balada o malém vyvrhelovi z klukovských part, který v době zuřící války prožívá všelijaká dobrodružství, nikoliv však ta laskavá poláčkovská, ale  opravdová, kde mu jde o život.   Kachyňa vezme diváka na výlet do dětského vnitřního světa, kde se realita, sny a vzpomínky slévají do kouzelné jednoty, do světa, na nějž jsme všichni dávno zapomněli. Ale kdo ví, třeba zase jednou všichni poletíme na koni s maminkou do nebe... (22.12.2022)

Pobavila mě představa, že soudruzi od dvojice Kachyňa a Procházka očekávali oslavný film k 20. výročí konce války a rovnou ho přihlásili na festival v Moskvě. Tam musely být ty ksichty obzvlášť kyselé. Navzdory všem těm snovým představám a flashbackům je příběh velice přehledný, ale pořád mi připadá, že to nejlepší, co spolu pánové uvedení v první větě natočili, začíná až příštím filmem. (20.09.2015)

Vzpomínky a přestavy prolínající se s realitou malého chlapce ke konci druhé světové války. Je to typický Kachyňa s Procházkou - dětský hrdina v surové realitě, trestající kostelník, tvrdý otec, chudoba, šikana ...V drsném hávu pronikne vždy kus lidskosti a laskavosti. Příjemná hudební kulisa Jana Nováka. (01.09.2014)

„Nech žije republika” (Ja a Julina a koniec veľkej vojny), je mimoriadne »roztržitým« , kinematografickým počinom, neustále sa zmietajúcim v troch časových rovinách, t. j. v dynamických flashbackoch, ďalej, v pohnutej prítomnosti, a napokon i v protagonistových (Oldřichových) bujarých snových predstavách, vďaka čomu ho jednak považujem za čisto « experimentálny výtvor » , čo má mimochodom svoje tradičné plusy, ale samozrejme sa ponúkajú aj ("časté") mínusy, aspoň ja classic, to tak i bezprostredne vnímam, že tým pádom sa jeho samotné sledovanie, stalo pre mňa osobne akýmsi rozpačitým zážitkom, ktorému som síce venoval dve hodiny zo svojho života (vždy oveľa lepšia alternatíva, ako povedzme - vysedávať v krčme !), no i napriek tomu, ich vôbec neľutujem, keďže sa bolo stále, ako sa povie, na čo pozerať, len na margo ešte dodávam, že na spôsob "z každého rožku trošku" , čo môže buď niekoho veľmi osloviť, alebo skrátka poriadne otráviť, keď recenzentov objektívny pohľad, sa v podstate nachádza kdesi v zlatom strede celkovej (ne)spokojnosti, pretože asi ani extra zvlášť neviem, čo si mám celkovo myslieť o tomto Kachyňovom filme, ktorý prechováva akúsi zvláštnu úctu k cicavcom z čeľade koňovitých ? Pozrel som si to, ale viac krát to vidieť už nehodlám. Na jedno pozretie bohato stačí. PS: Viacej stráviteľnejší snímok, než práve obdobné Pomaľované vtáča, ale zase na druhej strane, naturalistickému Idi i smotri, nesiaha ani po členky ! (26.08.2021)