Ať žije republika

Na môj vkus až príliš poetické a hlavne to pôsobilo nesúrodo a útržkovito. Chápem, že to bolo zámerom, no nedávalo mi to žiaden zmysel do hĺbky, takže to po čase začalo trocha nudiť. Ale ten pohľad chlapca na svet bol často veľmi zaujímavý, a hlavne emotívny, čo je zase plusom. Nadpriemer.75/100 (07.12.2019)

Pro mne nejlepší angažovaný film dvojice Kachyňa & Procházka (jsem si vědom, že dále natočili i Kočár do Vídně a Ucho). Pohled na konec války z pohledu chlapce a outsidera. Drsnost a snovost. Nevím, nakolik do scénáře zakomponoval J. Procházka své dětské vzpomínky na vesnici, ale ta je zde vypodobněna nelichotivě. Žádná ruralistická idylka o pospolitosti spojené tradicí a vírou. A žádní bodří čeští sedláci skrývající partyzány a výsadkáře. Chamtivost, surovost a vypočítavost zde určují chování většiny dospělých. Nejsympatičtějším je zde nakonec údajný kolaborant, který má věru důvod nenávidět vážené členy obce. Z. Lstibůrek je zde fenomenální a já jsem rád, že své účinkování v čs. kinematografii následně nerozředil účinkováním v jiných filmech, které by síly tohoto asi nedosáhly. (05.03.2011)

Ukázka režijního mistrovství mladého Karla Kachyni. Na filmu je zřetelně vidět, že Kachyňa původně studoval kameru a je nejsilnější v práci s obrazem. Film je jízlivým ohlédnutím za životem na moravské vesnici na sklonku války. Kachyňa se na venkovské společenství z doby zániku německé Říše a příchodu nových pořádků dívá očima 12letého kluka, který z neradostné reality (je terčem posměchu, izolovaný od vrstevníků a za otce má necitlivého despotu, co považuje výprask za nejúčinnější výchovný prostředek) utíká do světa snů a představ. Film je náročnější na vnímání, protože se v něm neustále střídají různé časové roviny a sny, divák si teprve postupně z jednotlivých střípků skládá celkový obraz a konstruuje příběh. Kachyňa se na osvobození republiky dívá neideologickým pohledem a je mu cizí do té doby běžná glorifikace osvobození a Sovětské armády. Naopak, závěrečná štvanice na místního outsidera, kterého si komunita vybrala za obětního beránka své frustrace z okupační bezmoci a zároveň za ideální prostředek, jak odvést pozornost od vlastních morálních poklesků, je jednou z nejpůsobivějších ukázek odpudivého čecháčkovství a lidské malosti. Na můj vkus se v tomhle filmu Kachyňa někdy nechává příliš unést poetickými obrazy, jindy zase stříhá záběry tak, že je to na úkor srozumitelnosti děje, ale i s těmito výhradami jde o mimořádně působivý kousek, jeden z nejlepších své dekády. Celkový dojem: 90 %. (14.10.2014)

Nespomeniem si zatiaľ na jeden jediný film od Kachyňu, o ktorom by som povedal, "toto je pecka". Alebo aspoň takmer pecka. Všetko pri najlepšom priemer. Obrazová stránka úplne lacná, niektoré zábery sú aj na rok 1965 tak zastrené, že som mal pocit, ako keby to nakrúcal ešte prvý kameraman v 19. storočí s plachtou cez hlavu. No a potom tá celková stránka - permanentné mlátenie chlapca. Ten herec si musel užiť. Pomaly čo záber, to facka, pohlavok, nejaký buchnát. Príliš veľa toho bolo, divák by aj s tretinou detského násilia vystačil na pochopenie, že sa mu deje niečo zlé. Nakoniec treba vyzdvihnúť len to, že halucinogénny dojem režisérovi vyšiel a že tiež nemal problém ukázať sovietskych vojakov takých ako boli, ako aj vysporiadanie sa s Nemcami, ktoré nebolo vždy humánne. (24.01.2024)

Další nevídaný československý filmový skvost, o kterém jsem neměl ani ponětí. Jedná se o částečně umělecký, ale hlavně syrově hřejivý umělecký zážitek nevídaných rozměrů. Co záběr to perla. Myslel jsem si, že Kachyňův nejlepší film je Kočár do Vídně, ale tohle je ještě něco daleko lepšího. Až do nedávna jsem žil v tom, že český film v dobách minulých neměl tu správnou krásu a hloubku jak bych si přál, ale postupem času zjišťuji, že i přes nepřízeň režimu jsme dokázali natočit neméně kvalitní snímky, než ty zahraniční. A mám z toho velkou radost. (15.01.2010)