Dvojirakri

Jedno z Kachyňových vrcholných děl s asi nejkrásnější kamerou vůbec, opravdu, kdo se vyžívá v obrazech tak si zde přijde na své! Třeba ta louka nekonečně pokrytá bílým prádlem a vedle stohy dalšího prádla, díky kterým si uvědomujeme jak moc malý hrdina miluje maminku a vnímá jak se dře(moc hezká Naďa Gajerová), jak rád vzpomíná na chvíle kdy byl jeho despotický táta šťastný, ale i momenty velikého dětského očekávání vystřídané zármutkem všech(smrt hříběte), a další a další, hlavně snové vize a vzpomínky hlavního hrdiny...! Děj je podobnými prostřihy doslova prošpikován a filmu dodávají nadpozemskost, na mě nejvíc zapůsobila scéna kdy okolo chlapce dopadají bomby a on se schovává v roští a v představách vidí svůj hrob ke kterému maminka v černém závoji s pláčem dává svíčku, aby ji hned po jejím odchodu jeden ze sígrů ukradl. V tom je možná jeden z důvodů proč není tento snímek tolik známý nebo u většiny národa oblíbený - ukazuje v plné nahotě to jací Češi opravdu jsou, a to my umíme přijmout jen když je to zkarikované a té karikatuře se můžeme vysmát a tvrdit že je to vlastně srandovní. Ten malý kluk předvádí famózní výkon! Na tehdejší dobu šlo o skutečný velkofilm a životní a národní pravdy se z něho dají čerpat dodnes! Vynikající, nadčasové dílo!

Nádherný film o naději. O tom, že se člověk nikdy nemá vzdávat, a pokud se tak stane, doufejte že na blízku budete mít někoho kdo vás nakopne do řitě a řekne "Sakra, co děláš, jak to že to vzdáváš, jak to že se bojíš, to nemůžeš, jseš blbej?!" Překrásná hudba! Za 5, nemůžu jinak!

Po 25 letech dávám poslední tři české zápasy turnaje celé ze stránek ČT. Když Kanaďan, který u toho byl, po těch letech dnes řekne, že jsme to ubetonovali, dokazuje, jak velký mindrák jsme jim připravili, stejně tak takové jméno jako je Gretzky, když se ani dnes, po takové době, nedokázal k tomu turnaji vyjádřit alespoň tak, že si to naši kluci zasloužili. Naši sportovci celkově měli v tu dobu vysoké sebevědomí a bylo to na nich znát. Dnes je právě to sebevědomí, které nám často schází k lepším výkonům. A možná je to i proto, že si málo vážíme elit... Ale to by bylo na jinou debatu. Dokument je fantastický, asi nejlepší sportovní dokument který znám. Až tak ho obdivuju a dodává mi dokonale pocity sentimentu z doby kdy "bylo vše v pořádku" tak, že patří do mých TOP10 snímků vůbec.

Příběh Alvina Straighta jsem prvně viděl kdysi dávno na ČT2 večer snad v rámci Amerického nezávislého léta, nebo jiného filmového klubu. Tehdy to možná byla dokonce premiéra v tuzemských televizích, snímek běžel s titulky v originálním znění a už tenkrát se mi moc zamlouval. Aniž bych tušil, jaké, rozuměj úplně jiné, snímky má režisér za sebou. Hodně zde uživatelé píší o přílišné pomalosti filmu. S tím já tedy problém nemám, oproti nedávno shlédnutému Vzpomeň si (kde byl hlavní hrdina v podobné kondici jako Alvin) je tohle hotový sprint na 100m ve veteránské kategorii MS! Alvin rozdává moudrost, ale nevnucuje ji. Vzpomíná, ale nekritizuje soudobost. Má rád svoji dceru, ale nekomanduje. Každý výmol na jeho cestě znamená zajímavou zápletku a je snadné mu v jeho počínání fandit, protože je to sympatický kurážný starý muž. Mám pochopení jak pro cestu za bratrem, tak i pro cestu kvůli cestě. Kdo se někdy vydal sám jen se svými myšlenkami, Alvinovi rozumí. Tímto snímkem skončila i životní pouť Richarda Farnswortha...

Gradace! To je to slovo které mne napadne když se vysloví název Requiem za sen! Ze začátku je to takové líné, ale tušíte že se něco velkého bude dít.  Režisér je machr a střihač měl zlaté ruce! Sledovat tohle dílo působí podobně jako rozjet se fárem na plnej plyn proti mohutnýmu stromu: čím větší nabírá rychlost, tím více se překážka v cestě blíží a o to větší čekáš průser! Herecké výkony dechberoucí! Hudba magická! Závislost je projevem slabosti člověka. Vím dobře co to je. Chci mít pod kontrolou kudy a jakou rychlostí se řítí můj vůz. Jsem silnější! Jsem! Ale tohle je kurrrva jízda!

Jeden z důvodů proč mám rád dramatické filmy. Tímto snímkem jsem od dětství fascinován. Miluju ty Macháčkovy monology. Slzy se mi derou do očí z osudu Krtkovy dcery. Chce se mi řvát když se ten idiot, který způsobí havárii po které zemře jeho rodina, mlsně sápe po sestře... Ten scénář je fantastický a režisér Svoboda ho převedl na plátno famózně, jedno z nejlepších děl 80.let u nás vůbec!

Exploze smíchu! Rezervoár kultovních hlášek a situací! Neuvěřitelné! Pokud srovnáte Troškovo Slunce, seno a pár facek s Kušturicovým Černá kočka bílý kocour, najdete mnoho styčných bodů, které začínají pískáním na píšťalku, v Emirově filmu už během 4.minuty. Emir film jistojistě znal a velmi se jím inspiroval! Jak dopadá hodnocení můžete shlédnout sami.  U mě jsou oba snímky na naprosto stejné laťce. Pokrytectví je největší zhouba české povahy! Film dává úžasnou možnost předvádět vynikající výkony herecké - Helena Růžičková, Valerie Kaplanová, Luděk Kopřiva, i zcela neherecké - dosaďte si koho jen chcete, Josef Stárek, Marie Pilátová, Broněk Černý, jakoukoli vesnickou bábu! Nejslavnější role pro velké množství ne/herců - mimo některé výše zmíněné Kateřina Lojdová, Oleg Reif, Veronika Kánská, Marie Pilátová, Vlastimila Vlková, Miroslav Zounar atd. Fantastický postsynchron Marie "Kelišky" Švecové! Vadí někomu scénář, prostředí či chování postav? Ale prosímvás, bláznivé komedie jsou založené na tom, že charaktery postav jsou přehnané oproti skutečnosti, nikdo se nechová stejně jako Mr.Bean, přesto je slavný! Tak v čem je problém? Že si nechceme připustit že se vesnické báby chovají jako slepice? Že obecní faráři jsou vlastně chlípní, sukněchtiví staříci? Po všech těch pedofilních aférách?! Že obecní maminy mají potřebu dohlížet nad tím, koho si jejich potomci přivedou pod střechu?? Naopak, tohle je obžaloba všech profláknutých režisérů a scénáristů, že nedokázali napsat a natočit lepší komedii! Kdo tohle nevnímá nebo nechce vnímat je odsouzen k tomu opakovat chyby postav z filmu ! ! ! Kult nad kulty, ale jen pro vyvolené !

Úvod, záběr na mříže, za nimi pochoduje ze strany na stranu tygr, zní zpěv sboru. Ozve se hlas: "Něžná..." V tu ránu mráz za krkem. Okamžitě! A s každou další vteřinou se jen stupňuje až do samého konce! Geniální! Víc slov netřeba.

Stárnoucí, sociálně neohrabaný dirigent který svého času platil za světovou hvězdu, se po prodělaném infarktu stahuje na odpočinek na venkov, do vesnice kde prožil útlé dětství a odkud s maminkou odešli protože ho místní křupani šikanovali neboť byl jiný a zjišťuje že se za ta léta pranic nezměnilo. Musím říct že jsem si vědom nedostatků které snímek má, ale zdaleka mezi ně nepočítám nedostatek deprese jak se na severský film sluší a patří! Odmysleme si tu krásnou hudbu, nadšení místních pro společnou věc, přírodu, občasný humor a co nám zůstane? Citlivý asociál který rozumí jen hudbě, pár který má intimní problémy jenž jsou navíc zesilovány náboženským fanatismem, alkoholismus a domácí násilí, neuspořádaný partnerský život jedné z hrdinek, nepřekonatelná závist, křupanské názory na odlišnosti - postižený neumí zpívat, holka co randí se ženáčem je děvka, obézní je možné ponižovat, vše rozdílné je špatné a musí pryč... Tohle se děje i dnes i tady u nás a tím mi byl film strašně blízký. Každá naše vesnice by si takového člověka zasloužila, potřebovala by ho, jenže naše agresivní obecní drbny a buranská mašinérie by se o něho postarali... Zmínka o Praze už je pak taková třešnička na tomto severském, chuťově bohatém dortu. Ne uplně dokonalý film o lidských nedokonalostech, který se mi dokonale zapsal hluboko do srdce!

Psal se rok 1996, bylo mi 9 let, sobota tuším duben nebo květen, v České Televizi bylo po přímém přenosu z vyhlášení cen Český lev 1995, a jak bylo zvykem, hned následovala projekce vítězného snímku. Od té doby uteklo téměř čtvrt století a za tu dobu se stala spousta věcí. Vznikly mobilní telefony s dotykovým displejem, automobily na elektřinu, téměř každý má doma internet, některé státy zanikly, jiné se narodily, naši hokejisté přepsali dějiny, a tak dále a tak dále. Vlastně vůbec nevím proč jsem se do dnes nezajímal o snímek, ze kterého jsem si pamatoval pouze to že jsem ho v televizní premiéře viděl, že dva lidé stojí v mraveništi a že holka čůrá klukovi na poraněnou ruku, ale že to byl jinak vlastně docela pěkný film. Nedalo mi moc práce ho zde a pak i na internetu najít a stáhnout. Koupil jsem si lahev vína a po páteční směně sedl k noťasu a jal se ho po té dlouhatánské době znovu shlédnout. Když skončil, dlouho jsem jen seděl a přemýšlel, ani ne tak o Záhradě, ale o svém životě. Nevím jestli je možné aby takového caparta ovlivnilo něco, na co si vlastně pořádně nepamatuje, co v tom věku nemohl pořádně chápat, docenit, ale bylo to jako kdybych našel ztracenou část svého já. Tak moc mne to pohladilo po duši. Momentálně jsem ve stejné životní fázi jako Jakub na samém začátku filmu. A taková zahrada by se mi moc hodila, včetně rozkošné Zuzanky. Nevíte někdo o nějaké?