Pásky z Nagana

Sledování hokeje je zbytečná a nudná činnost, které mě bavila akorát tak když mi bylo dvanáct. Co čert ale nechtěl, zrovna tou dobou jsme vyhráli v Naganu, a já si dodnes vzpomínám jak jsem jako malý capart u dědy na vesnici nadšeně sledoval přímý přenos. Takový zážitek rozhodně při sledování Nagano Tapes pomáhá - ale kupodivu, ten na něm ani náhodou nestojí. Nehraje na vlnu nostalgie, kterou nepochybně cítí každý kdo tu olympiádu zažil, ale rozumně dokumentárním, a zároveň velmi dramaticky uchvacujícím stylem pro nezúčastněného člověka zkoumá veškeré pozadí, které kolem tehdejšího vyvrcholení hokejového klání rozhodně nebylo jednoduché. Včetně věcí, které jsem tehdy jako dítě ani nedokázal pořádně vnímat, a současní cizinci je vůbec neznají, tedy hlavně "osudovost" setkání čechů s rusy, s backgroundem dlouhé okupace a revoluce. A ještě důležitěji včetně pohledů, které se značně vymykají běžným sportovním dokumentům - pohledy opačných stran, vzpomínání poražených soupeřů tu má víc prostoru než čeští hráči. A že mnohdy ty jejich emoce nejsou slabé ani po těch dvaceti letech. Je vidět že film vznikl v americké produkci, a že Ondřej Hudeček svými kvalitami český filmařský rybníček daleko převyšuje - doufám že za mořem už zůstane, protože u nás by se jeho talent jen dusil rigidním producentským prostředím a nedostatkem jak prostředků, tak i dostatečně nekonzervativních diváků. 9/10 (23.06.2018)

Emoce se dají ždímat, neskutečně silně natočený dokument rezonující s ohledem na dobu, ve které se odehrával. Událost neztrácí na své síle ani po 20 letech. Za mě možná nejvyšší hodnocení, co jsem kdy dal. 96%. PS: scéna, kdy se ptá moderátor, co znamená Svoboda anglicky dokáže vymyslet opravdu jenom život. (10.03.2018)

Bezesporu největší úspěch českého sportu v minulém století. A to počítám všechny další tituly mistrů světa v hokeji, další sporty, Čáslavskou a Zátopka a mnoho jiných. Ale pořád chyběl hlavně kolektivní úspěch, který se v tomhle památném roce 1998 konečně podařil. Měli jsme sice obrovské štěstí, ale to už tak někdy prostě je a když se k tomu přidá ta správná parta hokejistů a hlavně Dominátor v brance, tak jsem si zase se slzou v oku připomněl ty chvíle, které jsem zažíval před dvaceti lety a které aspoň na nějaký čas stmelily náš národ. Je dost možné, že už se dalšího, podobného nedožiju, ale tenhle zlatý, japonský, ten si budu určitě pamatovat, až do zbytku svého života. (03.03.2018)

Myslel jsem si, že hokejový turnaj v Naganu je po těch dvaceti letech naprosto vytěžené téma. A vida, Ondřej Hudeček nám v americky rychlém stylu naservíroval množství materiálu na toto téma, které jsem nikdy neviděl, a přidal čerstvě natočené vzpomínky (nejen) účastníků. Ke sportovním zážitkům je chytře přimícháno i dost politických kontextů, aby vypjatost duelů s ruským týmem pochopili i diváci z Ameriky. Výborné (90%). (28.03.2018)

Sportovní dokument pár exeláns. Líbilo se mi zapojení více pohledů než jen Záruba, Hašek, Jágr. Třeba Theo Fleury je super týpek, ten tam sednul jak hrnec na prdel. "What happened? What happened? Oh, we lost in a fucking shootout, that's what happened." A vtipný je, že to natočil člověk, kterýmu bylo v době Nagana 10. Mě bylo v 13 a sice si to pamatuju, všichni jsme to prožívali, ale nevím jestli to v tomhle věku bylo tak intenzivní, abych si na tohle troufl. (24.04.2018)