Případ pro začínajícího kata

teda zmatený jsem z toho byl asi víc, než ten samotný Gulliver, což samo o sobě až tak nevadí, vadila mi rozkouskovanost. na můj vkus to byl prostě moc velký slepenec bez ladu a skladu, i když s geniálními momenty... teď se dívám, o "geniálních momentech" tady psal už Opsha, dokonce se shodnem i na těch nejvýraznějších ("myslící stroj, poprava básníka, studánky" - když se takhle shodnou dva, tak už to musí být pravda:)) ... ale jinak dávám přednost Juráčkově prvotině Postava k podpírání; asi proto, že v ní dokázal všechno to geniální nahustit do ňákých 40 minut... (04.02.2009)

Viděno až dnes (31.10. 2009) a ptám se proč? Asi by to stálo někdy za opakování vy televizní vyžírky?! (01.11.2009)

Originální adaptace, památná sbírka exteriérů. (06.12.2018)

...od obyčejných lidí je nedělí nic, jsou úplně stejní, avšak jinde - výš... (16.04.2005)

Neuchopitelné dílo Nové vlny volně inspirované Gulliverovými cestami. Pozoruhodný film, v českých luzích a hájích nevídaný. Alegorické drama s prvky tragikomedie. To vše a mnohem víc je Případ pro začínajícího kata, bohužel téměř neznámé dílko režiséra a scénáristy Pavla Juráčka. Film je ostrou společenskou kritikou, zabývá se otázkou lidské existence, hodnotou svobody a důležitostí pravdy. Přináší sarkastickou zprávu o naší společnosti, zabydlené blázny a groteskními figurkami, které si ovšem přijdou neobyčejně důležité a nezbytné pro její chod. Snímek je plný myšlenek, snů a poselství. Vysvětluje život jako marné snažení a vysmívá se vážnosti, s jakou ho lidé berou. Důkazem je například proslov jedné z postav před popravou: „Přátelé, ať žije... Já zemřu, ale... Umírám rád, protože...“ A věcná otázka kata: „Budete ještě provolávat?“ Ve snímku chybí nosný příběh, je spíše řetězovitým sledem událostí s ne vždy jasnou návazností. O to silnější je atmosféra a postavy. Hlavním hrdinou je cestoval Lemuel Gulliver, který se náhodně dostal do tajemné země Balnibarbi, kde se lidé chovají naprosto nelogicky, čas tam plyne jinak a Gullivera se zmocňují zneklidňující halucinace. Na svém putování potkává řadu postav jako z Kocourkova- místního blázna, princeznu, profesora, skupinku mužů, řešící letošní výslovnost slova „slunce“, ale hlavně jednu dívku. Dívku, která mu připomíná jeho dávnou lásku Markétu. V jejím pronásledování vidíme Gulliverovu snahu, zneklidňující svou beznadějností, najít v tomto světě nějakou jistotu, záchytný bod. Film též ironizuje společenský řád, upozorňuje na pocit odcizení a naše narůstající sobectví, a zároveň na temný fakt, že raději pohřbíme své blízké, než abychom se smířili s tím, že nikdy nebudou takoví, jaké bychom je chtěli mít. Surrealismus snímku je vyhrocen do absurdna, stává se z něj dekadentní hyperbola. Kriticky nahlíženo se film snaží být velmi uměleckým, ale občas jsem měla dojem, že přecházení mezi žánry, tématy a dějovými liniemi je příliš násilné, a že se tvůrci prostě snažili do snímku dostat co nejvíce podivných a bizarních věcí, bez ohledu na jejich vzájemnou propojenost. Také více než stominutová délka je na takový snímek až dost a místy trochu ztrácí dech, hrozí nuda nebo ztráta divácké pozornosti. Veškeré pochybnosti však smete úplný konec a Gulliverova poslední replika. „Řekl jsem: Poslouchej, Vyskoči, jdou ty hodiny nazpět, anebo se mi to jen zdá? Ale on namítne, co stále máte, copak vám nestačí, že je slyšíte tikat?" Při těchto slovech jsem náhle pochopila a pocítila přímo fyzickou úlevu. Nejen za tento závěr tvůrcům tleskám! A film chci vidět ještě minimálně jednou :) (29.10.2010)

Tak to je dobrá magořina. Spíš takový sled absurdních až surrealistických skečů, naštěstí většina z nich je zajímavá a zábavná. Kromě toho je tam nějaké to podobenství, kafkovský svět, existenciální tíseň atd., ale tento filosofický rozměr mě nijak zvlášť nebere. (17.08.2011)

z Juráčkova DENÍKU: 29. října 1969 ... Gulliver se dostane spíš do dějin než do kin... Se vší pravděpodobností bude zakázán. Pokud jde o mne, je mi to jedno. Je mi dokonale lhostejné, jestli se Gulliver dostane do kin, či nikoliv. Jsou lidé, kterým tento svůj postoj nikdy nedokážu dostatečně vysvětlit. Je obtížné dokazovat, že jsem Gullivera psal a točil sám pro sebe, kvůli sobě a že mě jeho další osud zajímá jen nepatrně. (16.01.2012)

Konečně jsem se dostal k tomuto klenotu, i když už před lety jsem četl Juráčkův Deník. A nevěřil jsem vlastním očím! Ten chcípáček z Deníku byl opravdu geniální scénárista a ta režie taky nemá chybu. Všechno je na svém místě, všechna gesta i motivy konání uvěřitelné, nic není odfláknuté, výprava je precizní. Liduprázdná šedivá Praha a Český Krumlov šedesátých let děsivě nádherné. Podobenství o komunistickém bezčasí je už jen třešnička na dortu. Rozhodně životní role Lubomíra Kostelky. (19.11.2013)

Tenhle film jsem vsude mozne hledala tak sto let a nikdo ho nemel. Nekteri me dokonce osocili ze jsem si ho vymyslela, ze takovy film vubec neexistuje. Ale existuje. JA prece vim. JA prece Juracka znam a obdivuji. Nakonec film vysel na DVD a ja ho dostala k vanocum a pak mi roky a roky sedel na policce a ja porad cekala na tu prilezitost, na ten "spravny Moment" kdy bych se na nej mohla podivat. A ted to muzu i potvrdit: Ocekavani se naplnilo. Presne podle Meho vkusu. Juracek neoddiskutovatelne Genius! (21.09.2015)

Skoda ze film vznikl v takove vzracene dobe. Kdyz jsem ho uvidel nemohl jsem uverit ze toto u nas nekdy vzniklo! Film bezesporu nedoceneny a skoda Juracka, ktery si timto vykopal hrob u hodnostaru sve dalsi filmove cinnosti. Pro me nejlepsi cesky (a ne-li svetovy) film. (11.01.2004)

Kafkovsky pojatý film o jedinci který se záhadným způsobem dostane do jemu neznámé země plné zvláštních lidí a bizarních jevů. Juráček tu opět exceluje svým smyslem pro absurditu dialogu, pro černý humor, satiru a k tomu ještě přidává své typické gagové situace, díky kterým je pojetí Swiftova románu opravu originální a vyjímečné. "Báje" o tajemné Barnibabě a vznášející se Laputě je rozhodně jedna z největších perel Nové vlny a vůbec celé české kinematografie. "Jestli bude shledáno že se J.Swift otočil v hrobě, nechť mi to jeho krajané prominou." Pavel Juráček>GENIÁLNÍ (01.08.2006)

„Hraný film je soubor statických záběrů, které se střídají tak rychle, že vytvářejí iluzi souvislého pohybu zobrazovaných objektů, záběry pak bývají obvykle za sebou seřazeny tak, aby tvořily nějaký souvislý děj.“ Touhle strofou začíná definice pojmu hraný film na stránkách webové encyklopedii Wikipedia. V přítomnosti Juráčkova filmu, Případ pro začínajícího kata se dostáváme do konfrontace s touto tezí. Je pravdou, že čas od času se na plátnech setkáváme se snímky, u kterých si nejsme jisti, zdali jsme dobře pochopily děj a zdali nám neunikl nějaký významný moment, jehož absence nám našeptává celkovou nesrozumitelnost. Ovšem v případě Juráčkova filmu se setkáváme s intencí přemýšlet, zdali se jedná stále o film, a zdali může být v tomto kontextu snímek hodnocen. Od první minuty jsem postrádal jakoukoliv návaznost scén, což v konečném důsledku nebylo nijak špatné a s přiznáním musím konstatovat, že mi to zprvu i (lichotilo). Po uplynutí první části filmu jsem si však připadal, jak hlupák se kterým má Juráček potřebu si neustále hrát a v záměru, nadcházející scény rozbořit to málo z pochopení a zárodku racionality, které jsem stěží spatřil ve scénách předešlých. Ani závěrem filmu nepřicházelo strhující rozuzlení takové, které by u mě zpětně budilo snahy vyššího hodnocení, pochopení, či vážnosti. V závěru recenze bych se opět zaměřil na první stať, a sice s otázkou, se kterou podle mého názoru odcházela většina návštěvníků prostředí stříbrného plátna či obrazovky: Jedná se o soubor statických záběrů, které se ocitly mimo chápané hranice filmu, anebo je to snímek, který právě rozšířil filmové asociace? (13.03.2012)

Skvostně obsazený film. Film má poměrně divoký začátek. Můžu směle říct, že ani po hodině jsem vlastně nevěděl, o čem že to má být. Všechno je takové divné, všichni se chovají jaksi divně a až po přečtení obsahu a nějakých komentéřů jsem zjistil, o čem že to mělo být. Zajímavostí je, že tam v krátkém záběru je vidět i Petra Hapku, jak hraje na piáno. Tohle není film, na který bych se zaujetím někdy díval znovu. 50% (12.01.2016)

Film je orginalnou zmesou absurdity,čierneho humoru,symbolov,satiry,ironie a grotesknosti. (20.06.2018)

Já jsem sice narážky pochopil, ale celkově to byla strašná volovina. Mne by zajímalo, zda autor věděl, o čem se to vůbec točí a nebo zda byl pod drogami. A tak to mohl být zajímavý film. (17.06.2020)

Výjimečné surrealistické a symbolické dílo, jež patří k nejvýznamnějším v českém filmu (i díky kameře Jana Kališe). (Kristýna Pleskotová, Ci 09/2008) (10.01.2021)

Málokdy se mi u filmu stalo, že jsem chvíli nechápavě mrkala a následně se začala smát, nejen vtipu ale i sobě. Poté mi zase pro změnu bylo úzko, následně veselo a považovala jsem to za velmi povedenou komedii, poté zas za propracované psychologické drama. Myslím, že film ve mě vyvolával tyto pocity primárně z toho důvodu, že se dotýkal každodenního chování společnosti - ne společnosti jako takové (tedy ne pouze) ale i jednotlivců žijících v ní. Jak mě dokázala absurdita jednotlivých scén naštvat a pobavit zároveň svědčí o tom, že jsem stále jen lidi, kteří selhávají a tento rozporuplný motiv nás ovládá od nepaměti. Neřídíme se striktně logickým uvažováním a jsme to prostě my. Nejsme ti druzí ale jednotlivci, kteří se jako mnoho dalších jednotlivců stávají sobeckými členy společnosti, která kráčí a neví kam. A jak je svět rád klamán! Že? Jedná se o nadčasový snímek, který bych jednoznačně jako "ART" nehodnotila. Ba naopak, výjimečné dílo popisující a zároveň zesměšňující každého z nás - s trochou sebereflexe, které se samozřejmě veze na tématu a atmosféře doby. (21.01.2021)

Naprostá pecka, pane Gullivere! (pamatujte, že zajícem Oskarem to začíná... ) (16.04.2023)

Druhý a poslední film Pavla Juráčka, který mu byl umožněn natočit. Po tomto snímku totiž logicky přišel zákaz, jelikož obsahuje celou spoustu režimních narážek. Mnoho by se bohužel dalo přenést i do dnešní doby, třeba nápad se strojem na myšlení doprovázený komentářem, že každý dneska myslí, i ti, od kterých se to ani nečeká. Jenže zároveň s tím vidím i negativa. Tím hlavním je neuspořádanost, nejednotnost a jakási roztříštěnost. Film nemá hlavní dějovou linku. Lemuel Gulliver v podstatě jen prochází jednou scénou za druhou. Sledujeme spíše scénky, epizody. V PC hře by se jednalo o jednotlivé levely. Nikam to pořádně nesměřuje, je to jen souhrn narážek, což je zajímavé spíše z hlediska obsahu nikoli formy. Na druhé straně autor nepřekládá čistě jen dobovou záležitost. Mnoho nakousnutých myšlenek je ve formě filozofického smýšlení netýkajícího se jen politiky, ale i života a jeho smyslu. Jenže na pozorné vnímání po celou stopáž hodně náročné. (19.04.2023)

Dílo sedící roky v trezoru nic neubralo na jeho genialitě. Lze se jen dohadovat co by bylo kdyby nebyl srpen. Kdo ví... (26.09.2002)