Dagmar Rosíková

Dlouholetá hvězda Karlínského divadla, sopranistka Dagmar Rosíková, se narodila v Ostravě. Oba rodiče pracovali v bance, ale celá rodina aktivně či pasívně holdovala divadlu. Dagmar Rosíková již jako dítě s rodiči chodila do divadla, věnovala se zpěvu, především však hrála na klavír, po vážném zranění ruky musela ale sen o dráze klavíristky opustit. Matka ji pak přiměla více se věnovat zpěvu a při soukromém studiu se v té době setkala se svým pozdějším kolegou Karlem Fialou. Po válce začala souběžně studovat hudební vědu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na konzervatoři. Krátce před dokončením studia byla z fakulty vyloučena z politických důvodů a titul doktorky filozofie jí byl udělen až po roce 1989.

Po násilném ukončení studia se Dagmar Rosíková nadále soukromě školila ve zpěvu, více se ale věnovala rodině – provdala se za zubního lékaře a v jeho ordinaci pracovala jako asistentka. Počátkem 50. let uspěla v konkurzu do Pražské zpěvohry, kde ale působila jen krátce. Díky rodinným známostem získala stálé profesionální angažmá v Městském oblastním divadle v Kladně (1953-1955), kde se brzy stala hvězdou operetního repertoáru (Mam'zelle Nitouche, Polská krev, Cikánský baron), zúčastnila se také četných zájezdových představení, kde zpívala i operní party (Dalibor).

Další náhoda přivedla Dagmar Rosíkovou do Hudebního divadla v Karlíně, kam nastoupila v roce 1955 a na tomto jevišti strávila bezmála padesát let. Po úspěšných začátcích v Kladně si musela Rosíková začít budovat novou pozici, ale jako zdatné sopranistce se jí podařilo brzy proniknout mezi přední osobnosti karlínského souboru a odehrála desítky rolí v operetách a muzikálech (Hraběnka Marica, Země úsměvů, Hello, Dolly, Rose Marie). Často také koncertovala, zpívala v rozhlase, její hlas je zaznamenán i na několika gramofonových desek. Již od počátku padesátých let se věnovala také interpretaci klasické chrámové hudby v kostelech, což jí ale především v době komunismu přinášelo problémy. Má za sebou také řadu zájezdových představení, často hostovala v divadle v Teplicích, díky výborné znalosti němčiny zpívala v Německu, ale i v jiných evropských zemích.

Spolupráce s kamerou se u Dagmar Rosíkové omezila jen na několik vystoupení. Televizní kamera zaznamenala některá představení Karlínského divadla, v nichž Rosíková účinkovala, vystupovala také v zábavných pořadech. Pro film pracovala jen jedinkrát za svou dlouhou kariéru, v nevelké roli krotitelky se objevila v gulliverovském podobenství PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA (1969). Až do vysokého věku účinkovala Rosíková v Karlíně, divadlo opustila až po povodních v roce 2002, kdy se neztotožnila s provizorním působištěm v Kongresovém centru. V roce 2005 obdržela od Herecké asociace cenu Senior Prix.

Dcera Dagmar Rosíkové, Miriam Němcová (*1961), je dirigentkou a obor dirigentství vyučuje také na Pražské konzervatoři.

Pavel "argenson" Vlach