Reklama

Reklama

Nina Bártů

Nina Bártů

nar. 03.04.1904
Protivín, Rakúsko-Uhorsko

zom. 04.01.1992 (87 rokov)
Praha, Československo

Biografia

Nina Bártů se narodila jako Anna Bártů 3. dubna 1904 v Protivíně u Písku. Umění se věnovala také její starší sestra, operní pěvkyně a sólistka operety Mary (Marie) Bártů (1902 – 1960). S hereckou dráhou začínala Nina Bártů už jako ochotnice v Táboře. V letech 1921 – 1925 vystudovala dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře u profesora Jaroslava Hurta.

Už jako profesionálka začala hrát v kočovné divadelní společnosti J. O. Martina na Kladně (1925 – 1926). Po velmi krátkém angažmá v košickém Východoslovenském národním divadle (1926 – 1927) se Bártů stala výraznou herečkou Osvobozeného divadla v Praze (1929 – 1933 a 1935) a Jihočeského národního divadla (1933 – 1935).

Nakonec se usadila v Městském divadle v Plzni (1935 – 1947), ovšem po osvobození v rychlém sledu prošla oblastní scény Státního divadla v Brně (1947 – 1949), Východočeského divadla v Pardubicích (1949 – 1951), Městských divadel pražských (1951 – 1954 a 1956 – 1961), Krajského oblastního divadla Varnsdorf (1954 – 1956) a nakonec až do odchodu na odpočinek jihlavského Horáckého divadla (1961 až 1971).

Zbytek života dožila už v Praze. Nina Bártů byla charakterní herečka, která vytvořila bezpočet významných divadelních rolí. V počátcích na její herectví (které výborně využila v poválečných dobách) měla největší vliv poetika Osvobozeného divadla, kde měla možnost rozvíjet mluvené slovo, zpěv i tanec.

Objevila se např. ve hrách „Don Juan & comp.“ (Isabel), „Sňatek s překážkami“ (Isabela Blundellová), „Robin Zbojník“ a „Sever proti Jihu“ (Mercedes), „Svět za mřížemi“ (Baby Polly), „Maryša“ (Maryša), „Na čem záleží“ (Qwendolina), „Matka“ (Matka), „Křišťálová noc“ (Strunová), „Lucerna“ (Kněžna“), „Morálka paní Dulské“ (Juljasevičová), „Noc na Karlštejně“ (Alžběta), „M. D. Rettigová“ (Roubínková), „Tartuffe“ (Elmíra), „Lakomec“ (Frosina), „Hazardér“ (Charlotta), „Pygmalión“ (Higginsová), „Paní Marjánka, matka pluku“ (Paní Marjánka), „Strýčkův sen“ (Praskovja), „Zlaté tele“ (Lékařka), „Majitelé klíčů“ (Krůtová), „R. U. R.“ (Nána), „Romeo a Julie“ (Monteková), „Husaři“ (Marie), „Konec masopustu“ (Pražka), „Věc Makropulos“ (Poklízečka), „Jedenácté přikázání“ (Veronika) aj.

K filmu se herečka Nina Bártů dostala až ve znárodněné kinematografii. A většinu své aktivní herecké dráhy prodlela v mimopražských divadlech. To je též důvod, proč se během let 1952 – 1987 objevovala v každém desetiletí pokaždé jenom dvakrát v malých postavičkách a velkých časových rozestupech. Tak byla v 50. letech dámou v Českého srdce ze Steklého ANNY PROLETÁŘKY (1952) a Novákovou ve filmu PADĚLEK (1957) Vladimíra Borského.

Na tyto úlohy navázala v 60. letech roličkami matky poručíka Mirka Podlešáka (hrál Petr Kostka) v dramatu Václava Gajera KRÁLÍCI VE VYSOKÉ TRÁVĚ (1961) a královské kojné v podobenství PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA (1969) Pavla Juráčka. Na roli už v normalizačním filmu si Bártů musela počkat téměř deset let.

V jeden rok se filmovým divákům Bártů představila jako babička ve filmu v dětské komedii JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY (1977) Věry Plívové – Šimkové a jako stařenka Božena Kubešová v politickém dramatu Zbyňka Brynycha HNĚV (1977) z hornického prostředí a na námět a scénář Karla Valtery a nechvalně proslulého ústředního dramaturga Ludvíka Tomana.

Po dalších deseti letech na ní připadla v 80. letech pět let před smrtí jen jedna úloha dvořana, člena královy (Jiří Kodet) suity v absurdní satirické komedii Věry Chytilové a Bolka Polívky ŠAŠEK A KRÁLOVNA (1987). Další dvořany hráli hereččiny vrstevníci Nelly Gaierová, Marie Glázrová, Anna Gruberová, Marie Rosůlková, Jiřina Steimarová, Vladimír Hlavatý, Vladimír Leraus, Miroslav Mokošín, Gustav Nezval, Raoul Schránil a Petr Sekanina.

Ač svůj debut ve filmu prožila Bártů v 50. letech, nepřímo se s kinematografií setkala už na přelomu 20. a 30. let, když v Osvobozeném divadle parodovala se Světlou Svozilovou do českých kin nově přicházející americké zvukové filmy v revue „Fata morgana“.

I kvůli hraní na oblasti se Nina Bártů dostala výjimečně i k rozhlasovému („Třírohý klobouk“, „Padesát jednou ranou“, „Evženie Grandetová“) a dabingovému mikrofonu a před televizní kamery.

Získala Vyznamenání Za vynikající práci (1956). Byla provdána jako Anna Kašková. Nina Bártů zemřela 4. ledna 1992 v Praze ve věku nedožitých osmaosmdesáti let. Zemřela po jednadvaceti letech penze a svojí o dva roky starší sestru přežila o třicet dva let.

Jaroslav "krib" Lopour

Herečka

Ovládací panel

Reklama

Reklama