Postava k podpírání

Příjemná surrealistická hříčka s mnoha přesahy - a kupodivu nejen komunistickými, protože dnes bychom mohli poukázat i na některé nesmyslné a byrokratické zákony EU i naše. Skvělé využití lokací. Karel Vašíček se svým překvapeným a nechápavým výrazem se sem rovněž skvěle hodí. Jeho postavu ostatně využil Juráček ještě v Případu pro začínajícího kata. Vlastně bych ani neřekl, že film má 38 minut, uteče velmi rychle, stále je čím se obrazově kochat, a přitom člověk přemýšlí nad možnými paralelami nejen samotné půjčovny koček, ale i oněch byrokratických problémů. (03.06.2018)

Jistě není náhoda, že snímek vznikl ve stejném roce, jako se u nás otevřela první oficiální možnost, jak mluvit o Kafkovi a existencialismu díky památné konferenci v Liblicích. Juráček natočil film, na který by byla radost koukat pořád dokola a nacházet stále nové konotace a cesty výkladu. Hodně totiž záleží na tom, jak moc doslovně to chce člověk interpretovat ve spojitosti s dobou. Je zřejmé, že režisér do filmu některé prvky kultu Stalinovi osobnosti propašoval úmyslně (úvodní záběry na staré transparenty demonstrující jednotu socialistického tábora, záběr na původní místo Stalinova pomníku apod.). Ale chápat celý film jako metaforu života v komunistickém režimu by znamenalo ochudit jej o nadobecnější přesah. Masterpiece. (04.08.2015)

podobných snímků bohužel v české kinematografii je málo a tak jsem aspoň rád, že jsem na tohoto režiséra narazil a je velká škoda, že mu doba nepřála. Tato kratší filmová hříčka je i po těch letech stále aktuální a díky absurdnosti situací se udržuje napětí až do konce. Surealismu prostě není nikdy dost a stojí za shlédnutí i kvůli zajímavé kameře. Možná si zaslouží ještě lepší hodnocení, ale nechám si to zatím uležet. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (21.08.2012)

Rozhodne veľmi zaujímavý snímok. Príbeh Kafkovských rozmerov aplikovaný na pražské ulice a socialistický režim. Výsledok je naozaj príjemný, prekvapivý a dobre natočený stredometrážny snímok dvojice Juráček a Schmidt. Film využíva všetky novátorské postupy novej vlny - ako využívanie druhých a tretích plánov, dlhé zábery, nehercov a prirodzené osvetlenie. Z vidieka sme sa presunuli do mesta a do kaviarní, bytov a obchodov. Jedná sa o naozaj delikátesnú filmovú pochúťku pri ktorej zamrzí, že nie je o hodinu dlhšia. Celému filmu dominuje výborná scéna na úrade zakončená kráčaním po schodov smeroch z dola nadol. (20.05.2012)

Jako bych viděl filmem přečteného Kafku. Juráček se Schmidtem si dali pozor, aby nic ve filmu nebylo nepůvodní a konečný tvar, to je jako škola filmu. Formální a stylistická jazyková syntéza jako učebnice filmařských možností založená na geniálním Juráčkově scénáři. Film jako literatura. Zde to působí přesně. A nemusíme číst slova a obracet stránky, zde se ukazuje, proč vlastně byl vynalezen film, který disponuje nenahradielným a zvláštním kouzlem zkratky. Zkratky a kouzlem nedořečení. Míň je víc, nebo také víc nevyřčeného je i víc. A míň na délce, míň na prostoru, nejvíc na náplni. Jestli v nějakém díle je ukryto tajemství filmového vynálezu, tak zde. Ten, kdo je pod ním podepsaný, je nezpochybnitelný mistr. Mistr z mistrů. (24.05.2009)