Případ pro začínajícího kata

Juráček byl především scénárista, ale podepsal se zároveň jako režisér pod jedním z nejzajímavějších filmů našich filmových dějin, když v krátkém období tvůrčí svobody natočil podle proslulého románu Gulliverovy cesty nápaditou alegorii na absurditu života v totalitním Československu. Je to nejenom klíčové dílo Pavla Juráčka, ale zároveň i nejvýznamnější role herce Lubomíra Kostelky. Děj není podstatný, rozhodující je atmosféra postavená na černém humoru, jízlivém sarkasmu a obrovské nadsázce. Režim Juráčkovi jeho film nikdy neodpustil, a tak nakonec tenhle autor skončil opravdu špatně. Jestli u nás existuje ve 2. polovině 20. století filmové dílo, které by reflektovalo Kafkův literární styl založeném na absurditě, pak je to právě Případ pro začínajícího kata. Celkový dojem: 100 %. (13.06.2006)

Samotného mě to mrzí, ale do budoucna budu patřit k těm divákům (i když možná nakonec budu sám, samotinký like Gulliver v Balnibarbi, kdoví?), kteří si budou o Případu pro začínajícího kata pro jeho nezpochybnitelnou důležitost/ojedinělost v rámci československé kinematografie rádi číst (kupř. v roce 2020 vydala Knihovna Václava Havla všechny Juráčkovy texty, jež nějak souvisí s výrobou filmu, tj. synopsi, explikaci, filmovou povídku a dvě verze literárního scénáře; určitě se do toho někdy pustím) (a)nebo k těm divákům, kteří budou o filmu rádi přemýšlet (resp. nořit se do přemýšlení jiných), ale přitom jim tam někde vzadu v hlavě bude strašit, že je výsledný film (až na pár nápadů) moc nebavil (mně se kupř. film jevil příšerně zdlouhavým, těžko proniknutelným [parodoxně navzdory tomu, že jeho hlavní poselství je očividné], formálně, řemeslně drhnoucím, lopotícím se, jinými slovy chybí tomu lehkost šlehnutí tak typická pro satiru a absurdní humor, úlevná osvobodivost pravdivě prosloveného slova v záplavě lži - možná mě nakonec nejvíc mrzí, že právě toto [ač definováno hrozně mlhavě, obdobně lopotně stejně jako mi přišel styl tohoto Juráčkova filmu; jaké mám tedy právo být zklamán?] jsem ve filmu nenašel). Za mě tedy: toužíte-li po výborných podobenstvích, doporučil bych vám spíše Sedmikrásky, O slavnosti a hostech, ale třeba i Postavu k podpírání. Nicméně čtěte Juráčka (Deník; filmová inspirace)! 65 % [dafilms] (07.08.2023)

Tak do tohohle se nepouštím. Dumal jsem, proč jenom tak málo lidí z mojí topky má film hodnocený, a už to asi vím. Jak je to podobenství, ruce pryč, spálil jsem se už tolikrát. A co tím chtěl básník ehm tedy filmař říci? I kdybyste mě poslali příští víkend volat Hollana, tak vám to neřeknu. Musím hodit nízký. (29.09.2016)

Na prednáške: PROFESOR: Řekněte nám slečno, za jakých okolností konstatujeme u vyšetřovaných objektů tzv. úpornou mlčenlivost? SLEČNA: k úporné mlčenlivosti dochází u objektů duševne méněcenných až debilných. GULLIVER: Včera pane profesore, včera jste úporně mlčel Vy. JA: napriek rytmicky nevyrovnanému záveru, v českých luzích a hájích NEVIDENÉ a NEVÍDANÉ! (25.10.2016)

Definice člověka lapeného řádem nonsensu uvnitř absurdní existence. Jedinec coby alegorická oběť davu. Groteskně mrazivá zpráva o stavu ztracenosti, falzu světa. Čiré lidské plynutí odcizené symbióze vlastního vnímání. Mytologické struny kouzla tápajících. Fantaskní paralela, preludium na klávesách nekonečné surrealistické "výřečnosti." Svár zainteresované racionality, situace nepojmenovatelných exkurzů do "lakomé" mysli. Zrezivěla tenata prostého přemýšlení. Slyšíme, ale nechápeme. Vidíme, ale nejsme schopni interpretace. Absurdní výlet do přelévající se země nikoho a ničeho. Výsada oněch odpovědí, kterých se nám nedostává. Útěky myšlenkových pochodů do zašifrovaných konverzací. Jsme stvořeni k věčnému bloudění? Přání poznat tu krásu trvání, těch sytých okamžiků volnosti. Nebýt sami sobě na obtíž, nebýt katem prostého bytí. Buďte pozorní, ale nesnažte se pochopit úskalí lidského tápání. (17.10.2015)