Môj strýko

Malomestactvi je jedna z nejhorších nemocí, kterou člověk může chytnout. A právě proto mám s Tatim trochu problém. Je to génius, a jeho precizní zivocichopis malomestaku v jedné pařížské čtvrti, kde se střetávají novoty s tradicí, je prospikovan dokonalymi vtipy, jenže on ty své postavičky tak miluje, že je v každém momentu laskavý a vlastně nekonfliktní. A to je průšvih, protože Tatiho opomijeni temné strany malomestactvi má za následek to, že jeho filmy jsou krásné, vtipné, ale bez života. (15.05.2016)

Ani třetí pokus nevyšel . Ten Hulot tam snad neřekne vážně nic (možná až na ten nepatřičnej vtip). Tuhle pointu humoru asi nikdy nepochopim. „pes vrčí z podstolu na hlavu ryby, která čouhá z nákupní tašky chodce. Hahaha! (27.02.2009)

Film postaveny na kontrastu pitoreksniho sveta stare Parize a odporne funkcinalisticko-kubisticke ctvrti. Jacquest tati je jako vzdy vynikajici, gagy dobre promylene a film funguje i jako kritika pretechnizovane spolecnosti. (02.03.2009)

Niektoré filmy treba asi pozerať s výraznejším zreteľom na dobu realizácie a v tomto zrejme nevynikám... Každopádne to bolo milé, zábavné, k záveru sa objavilo aj trochu nostalgie, Tati je o to sympatickejší, o čo hnusnejšie sú ostatné osoby, ale dieru do môjho sveta to nevypálilo. PS: Je to tak trochu filmová neúcta, ale oveľa komickejšie je sledovať v rýchlosti 1,5%. Vážne to na chvíľu skúste :) (22.02.2013)

Mé první setkání s Tatim. Zatím především omráčen totální jinakostí jeho filmového světa; počítám, že teprve příště začnu pořádně zjišťovat, o čem to celé je, jak to vlastně drží pohromadě a co to se mnou doopravdy dělá: samé celky, žádné detaily, a to i ve zvuku – dialogy jaksi rozmlžené, někdy se nechce věřit, že to, co je napsáno v titulkách, bylo doopravdy řečeno; situační humor se střídá s pasážemi zvláštního chaosu, o kterých zatím nevím, jestli mě nudí nebo hypnotizují. Provizorně čtyřka za absolutní originalitu, hravost, výtvarno, půvab vykřesaný z rozhraní starého a nového a taky za ústřední melodii, kterou jsem jako malý kluk poslouchal u svého strýčka z už tenkrát archivního singlu s Richardem Adamem a vyžadoval ji tak často, až to strýčka přestalo bavit, ten singl mi věnoval a já ho mám doteď. (14.08.2012)

Škoda té zdlouhavosti, občasného přílišného tlačení na pilu a nadbytečnému opakování motivů. Jinak vážně zábavné, tak takhle se baví aristokratické děti na francouzské riviéře! (12.11.2013)

Některé momenty jsou geniální a nadčasové, ale celkově má film na dnešní dobu příliš pomalé tempo vyprávění, škoda. (14.03.2021)

5* hlavne kôli vizuálnej stránke filmu... fakt dosť dobré! Pre mňa boli najlepšie tie okná, ktoré boli v noci ako oči - ÚŽASNÉ. :o))) (14.06.2005)

Zkrátit o 30 minut a je to jedna z nejlepších francouzských komedií. (08.06.2010)

"Koberce nechceme, všetkého máme prebytok." Tati ukázal jeden z najvýraznejších kontrastov v dejinách filmu. Pekné prostredie, skvelá kamera, úžasná hudba ála Yann Tiersen a definícia satiry: (ostrý) uštipačný výsmech mi tu sedí ako nikde inde. Napriek tomu to bolo dlhé ako plastová trubka vedúca popri transsibírskej magistrále z Mosky až do Vladivostoku. Dĺžka vôbec nebola úmerná k množstvu skôr úsmevných ako vtipných scén a výraznejší bod zlomu, ktorý som čakal v druhej polovici sa nedostavil vôbec. (23.03.2013)

Absolútne nevtipné, neuveriteľne zdĺhavé a to je pre mňa vražedná kombinácia. Jedna hviezda je za atmosféru starej francúzskej uličky a druhá za ukážku otrasnej nefunkčnej architektúry, ktorá našťastie už zapadla prachom. A keď k tomu dve hodiny hrala stále tá istá hudba, bol som dokonale otrávený. (13.02.2018)

Širokoúhlý plán s detailně vypracovanou kompozicí záběru, gag v každém koutě plátna a satira moderního požitkářství skrytá hluboko pod povrchem. Především je to ale perfektní zábava, kterou si mohu dopřát kdykoliv, stejně jako jiné Tatiho filmy. 85% (21.06.2010)

Mon oncle mě minul obloukem, hlavně ten humor. Vizuál, kamera, celková stylizace dojem zlepšili, ale pro mě to byl film plný cvoků, kteří mě neskutečně iritovali, především pak "hlavní hrdina", což je problém, ale asi jen můj, jak vidím to hodnocení:-) Má to dobrý námět, některé momenty jsou povedené, ale většina mi připadala spíš trapná, hlavně vůbec ne vtipná a vážně by mě zajímalo, jak se tomu může někdo smát. Staré filmy mám ráda, Tatiho nakoukaného nemám, teď už alespoň vím, co od něj čekat a nebudu s jeho filmy spěchat. 50% (20.09.2011)

Hravý, rozverný, roztomilý, přitom společensky velmi kritický, nadčasový film. Estetická lahůdka a katastrofa v jednom. Tohle bude úplně stejně fungovat i za dalších 60 let. (17.02.2018)

[3,5*]     Rovnako dobré ako predchádzajúci film Prázdniny pána Hulota (1953). Tati nechal tentokrát turistov z rôznych štátov na pokoji a svoje satirické oko namieril na posadnutosť modernou technikou a modernou architektúrou. Život v bohatej, modernej štvrti je daný do kontrastu s bezstarostným tradičným spôsobom života v starej, rozpadávajúcej sa parížskej štvrti. Znovu sa tu prejavil Tatiho jedinečný štýl, v ktorom je humor založený výhradne na obraze a rôznych zvukoch (podľa vzoru grotesky). Film sa pri svojej nemalej dĺžke nedokáže vyhnúť istému stereotypu, najmä kvôli opakovaniu gagov a často sa opakujúcemu hudobnému motívu, takže sú v ňom miesta, kde som sa mierne nudil. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (29.07.2022)

Mé první setkání s Tatim nedopadlo zrovna oslnivě, film má dobrý námět i to chce říct je stále aktuální, ale není to téma na dvou hodinový film. Přílišná roztaženost, na druhou stranu postava Hulota je opravdu komická a několikrát jsem se zasmál, další plus je to jak celé moderní prostředí vypadá opravdu věrohodně. (08.07.2011)

Tati a jeho pan Hulot - to je zvláštní druh humoru. Tati byl jako pan Hulot vlastně spíše mim, promluvil snad dvě tři slova. O to víc vynikla komičnost situací, do nichž se díky své roztržitosti a neohrabanosti dostával (tož, to s ním mám společné). A právě tento povahový rys je ve filmu v protikladu k rodině jeho sestry, která si s manželem manažerem zařídila postmoderní dům s ultramoderními prvky, které snad v roce 1958 byly ještě fantazií, zatímco dnes se jimi chlubí mnozí nadutí snobi i u nás. A film tak není pouhou komedií, ale stává se břitkou satirou na odlidštěnou povahu této vrstvy. Ohromně směšně působí jejich opatrnost na majetek, šlapání po vymezených chodníčcích a kamenech na zahradě, neustálé leštění nábytku atp. A pak ta kouzelná melodie, která mě provází životem od útlého dětství.... "Pět mi bylo let, byl jsem pouhé děcko, na procházku strýček mě brával rád, když jsme spolu šli, bylo k smíchu všecko, chtěl bych zas ty dny znovu prožívat". Tenkrát mi skutečně bylo právě pět... Kouzelné, poetické, nostalgické... (13.02.2018)

nejlepší byl ten dům, ve kterém Hulot bydlel a kobercová dáma :) (14.06.2005)

Príjemná nostalgická komédia, ktorá už teraz nevyvoláva záchvaty smiechu, no výborne sa na to pozerá a táto definícia platí asi o väčšine Tatiho filmov. (17.06.2008)

Je pravda, že atmosféra byla kouzelná. Ovšem vtip zaostával a na nostalgii jsem ještě moc mladej. Takže za vizuál, hudbu a výkon Tatiho (promluvil v tom filmu vůbec?) dávám lepší průměr. (24.07.2008)