Tajuplný vlak
Mystery Train
Réžia:
Jim JarmuschScenár:
Jim JarmuschKamera:
Robby MüllerHudba:
John LurieHrajú:
Masatoši Nagase, Júki Kudó, Cinqué Lee, Nicoletta Braschi, Tom Noonan, Sara Driver, Richard Boes, Steve Buscemi, Vondie Curtis-Hall, D'Army Bailey, Tom Waits (viac)Obsahy(1)
V Memphise v Tennessee sa počas 24 hodín toho môže prihodiť ozaj veľa. Veď je to mesto Elvisa Presleyho a Carla Perkinsa. V ošumelom hoteli kdesi na periférii sa pretnú osudy niekoľkých postáv. Mladý pár japonských turistov sa vydal po stopách rokenrolových legiend. Okrem vzájomnej lásky ich spája aj vášeň pre Ameriku pädesiatych rokov, ale stále sa nevedia dohodnúť, či je otcom rokenrolu Elvis Presley alebo Carl Perkins. Talianka Luisa musí v meste stráviť noc, pretože lietadlo do Ríma, kam vezie pozostatky svojho manžela, odlieta až na druhý deň. Tak sa zoznámi so zhovorčiovou Dee Dee, ktorá opustila priateľa a chystá sa presťahovať ku kamarátke. Keď sa Luisa uprostred noci zobudí, uvidí Elvisovho ducha a uverí historke, ktorú si cez deň vypočula od neznámeho darmošľapa v kaviarni. Angličanovi Earlovi zničenému rozchodom s Dee Dee rupli nervy a potrestal predavača za rasistické poznámky na adresu kamaráta Eda ráznejšie, ako mu to zákon dovoľuje. Spolu s Dee Deeinim bratom Charliem sa preto musia ukryť a útočisko nájdu práve v tichom hoteli. Ale Angličan so zlomeným srdcom je časovaná bomba a tak všetko dopadne trochu inak, ako by malo. Na MFF Cannes získal režisér Jim Jarmusch pre Tajuplný vlak cenu za umelecký prínos. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (154)
Možná proto, že ke mně Tajuplný vlak dojel až jako šestý Jarmusch v pořadí, jsem teď skoupější v hodnocení a kdo viděl Noc na Zemi, Mrtvého muže, Cestu samuraje, tak mě pochopí (a třeba taky ne). Opět je to ale setkání, které obyčejné přebásní na výjimečné (třeba když si Japonka prohlíží album a porovnává Elvise s Madonnou, Sochou svobody.... ) a které dává tušit, že Jarmuschův vlak se začal rozjíždět správným směrem. ()
Zlatá Palma - výběr ()
║Rozpočet $2,8milióna║Tržby USA $1,541,218║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Asi nejpomalejší jarmuschův film co jsem viděl. Vše se děje pomalu v rytmu Elvise a hudby Johna Lurieho. První povídka o těch Japoncích je opravdu skvělá a bezvadná a úžasná a hlavně zábavná. Druhá povídka si mě získala Elvisem a třetí mi přijde občas nudná což je velice velice škoda. Prostě docela typický film od Jima Jarmusche navíc s hity od Elvise Presleyho berte, nebo nechte být. ()
Kdo zná nějaký Jarmuschův film, nebo ví, co je pro tohoto tvůrce charakteristické, ten nemůže být zklamán, zato musí být nadšen, protože dostane přesně to, co čekal. Velmi nedramatické, velmi pomalé, s dokonalými bizarními figurkami ( pikolík, správce hotelu ), načasovanými pauzami mezi dialogy a nádherně barevnou kompozicí kameramana Robbyho Müllera s minimálním střihem. Pokud ještě k tomu máte rádi Elvise a jeho Blue Moon a typickou loserovskou roli Stevea Buscemiho, budete téměř v sedmém nebi... Víte, že Memphis je jako Jokohama bez 60% domů? ()
Jarmusch je jeden z mých nejoblíbenějších režisérů, takže jeho filmy miluju a hodně mě inspirují, bohužel u tohodle filmu jsem se už trošku nudil. Pro mne zatím spolu s Podivnější než ráj nejslabší Jarmuschův film. ()
Nechapu, proc se to jmenuje Tajuplny vlak, o zadnej vlak tu nejde a tech par scen z vlaku jsou vsechno mozny, jen ne tajuplny. Jinak je to klasickej Jarmusch, tri povidky, vicemene o nicem, nic moc se nedeje a jen tak se keca, taky vicemene o nicem, ale jako ve vetsine Jarmuschovo filmech, i tady to vcelku funguje. Prvni povidka s dvema japoncema je asi nejslabsi, par kecu o hudbe a pak si to rozdaj v hotelu, pointa nikde. Druhej film s Nicolettou Braschi je aspon vcelku vtipnej, i kdyz nejakou vyraznejsi pointu by tu clovek taky hledal marne. Treti povidka tak ze zacatku pusobi nejzajimavejs, tri ozralove se schovavaj pred fizlama, bohuzel povidka dost ztraci svoji dylkou a ke konci uz nudi. Z hercu bych asi zminil sympatickou Nicolettu a looserskyho Buscemiho, nicmene nejvtipnejsi je asi dvojka cernochu v hotelu. Konec filmu se sice jakz takz snazi tyhle tri povidky provazat, ale stejne to cely vyzni tak nak do ztracena. Lepsi 3*. ()
"Tady v Memphisu vezl Elvisova ducha každej." Tak to je jeden z důvodů, proč se do Memphisu nikdy nepodívám. Další jsou ty, že mi Memphis připadá špinavý, nikdo alespoň trochu normální mi nebyl představen a Elvis není můj král. Ani Carl Perkins. A jelikož se s Jimem Jarmuschem již nějakou dobu známe, tak jsem tušil, že se mě bude snažit unudit k smrti a byl jsem na to skvěle připraven. Přesto jsem třikrát umřel nudou, ale nakonec jsem to přežil s vědomím, že Elvis by na Jupiteru v době své smrti vážil 324 kilogramů, že opilci umí skvěle chytat letící láhev a že existují i Japonci, kteří na dovolené nefotí. ()
Další kosmopolitní sbírka povídek. Nemá to ten švih a lehkost Dne na zemi ani naléhavou působivost (nepovídkového) Ghost Doga. Relativně slabší Jarmusch zde dostane jen tři hvězdy, protože vím, že to umí líp. ()
Po minimalistickém ranném snímku Podivnější než ráj, který jsem přijal s rozpaky, se u mě Tajuplným vlakem Jarmusch opět rehabilitoval. Jde o jeho tradiční styl s pomalým tempem vyprávění, zdánlivě roztříštěnou strukturou několika paralelně se odvíjejících lidských osudů, hrdiny jsou poněkud zvláštní týpci, kteří se vyznačují drobnými či většími povahovými úchylkami, a jejich životní osudy se v jednom okamžiku střetnou v ospalém chátrajícím motelu s dvojicí bizarních zaměstnanců. Jako obvykle si Jarmusch střílí z hodnot americké společnosti a tzv. amerického snu plného konzumního pozlátka. Jeho hrdinové jsou buď absolutní looseři nebo návštěvníci z ciziny, kteří obvykle ztrácejí iluze při konfrontování s americkou skutečností. Zvláštní roli hraje Elvis Presley jako symbol americké popkultury. Film boduje atmosférou, drobnými vtípky i zajímavým castingem a předvedenými hereckými výkony. Celkový dojem: 80 %. ()
Daleko od Jokohamy je křehká sklenice, Elvisův Duch je led a Ztracení ve vesmíru ostrá whisky. To poslední by možná chutnalo i samotné, ale teprve všechno dohromady má ten správný říz.. Jarmuschova memphiská kráska. Hořce úsměvná, seškrabávající růžový lak z amerického snu, ospalá a přitom plná života. Buscemi je pro role outsiderů zrozen, o tom žádná, stejně tak, že mít na recepci hotelu velký model švába není pro hosty tím pravým reklamním lákadlem, ale jsme v Memphisu.. ()
Pokud jste to náhodou nevěděli, tak Madonna a Buddha jsou podobní Elvisovi. ()
Ve filmu Podivnější než ráj mě bavila jeho legendární píseň, v Tajuplném vlaku mě už bavil Screamin' Jay Hawkins osobně v neodolatelné roli hoteliéra, který jedné noci zjistil, že má rád japonské švestky. Jim Jarmusch zkrátka a dobře zase boduje a není možné se rozhodnout, která z povídek je lepší nebo nedejbože nejlepší. Nakonec, aby to bylo spravedlivé, totiž zvítězí film jako takový, Memphis, hudba a legendy na každém kroku. To víte, když v něčem (pravděpodobně) hraje duch samotného Elvise, to se pak těžko hledá nižší než pětihvězdičkové hodnocení. ()
Jim Jarmusch nám podsouval očekavané zápletky, tak trochu nás napínal jako kšandy, až to nakonec pěkně rozčísnul. Líbilo se mi, jak propojil jednotlivé povídky s humornou lehkostí. Zábavné. ()
Jen tak kdybyste si nevšimli : ten velký černoch v červeném obleku je bluesová legenda Screamin' Jay Hawkins, jehož píseň I put a spell on you několikrát zní v Jarmuschově starším filmu Podivnější než ráj. ()
V tomhle filmu se ještě Jarmusch neukázal v plné parádě. Přesto nám zde servíruje řadu bizarních postav a nenápadného humoru. Bohužel se už žádná další povídka nevyrovná té první, která ukazuje vše na co jsme u Jarmusche zvyklí. ()
film balancující mezi naprostou genialitou a totálním odpadem... leckdy syrově nudné, dlouhatánské minuty vykouzlí paradoxně lehký úsměv na tváři, i to minimum děje je prostě umě protaženo jarmuschovou nití a sešívá velmi zajímavou dečku z komického ničeho... zajímavé, divné, tajuplné, ale rozhodně ne špatné. 70% ()
Jak to tak u Jarmusche bývá, zdánlivě se tu po celou dobu neděje skoro nic. Děj se jen tak líně poflakuje od motivu k motivu, od povídky k povídce. Teprve až to všechno skončí a v hlavě si to člověk nechá proběhnout znovu, zjistí, jak košatý děj se před ním právě odehrál a jak vynalézavě režisér svůj film vedl. ()
Na ranného Jarmusche přeci jen slabší, ale i tak lehce úsměvné a stylistické. Hotýlek s Elvisem Presleym v pozadí dokáže zaujmout, ale když už bych měl volit hotelový povídkáč, jendoznačně bych sáhl po Čtyřech pokojích. PS: Názvu Mystery Train nerozumím, jeho vztah k ději je zřejmě stejně minimalistický jako celý film sám o sobě. Za mě hraničních 70%. ()
Abych mohl dát tomuto filmu pět hvězd, musel by mi Jarmusch vysvětlit, proč ho tak blbě nazval (od boku navrhuji možná laciné, ale jistě příhodnější Blue moon) a hlavně, proč ho po finální scéně (v pokoji 22) nastavil (a oslabil) tou zbytečnou epilogovou sekvencí. (Už v první povídce jsem měl na dvou místech pocit, že právě teď by mohla krásně skončit – nakonec jsem byl ale rád, že proběhla v celé své kráse; snad jsem sentimentální, ale její vrchol vidím ve větě „obejmi mě“ – zvrat vystupňované osamocenosti). Ke kompozici lze říci, že od první ke třetí povídce se stupňují některé motivy: Blíž k Americe, dál od Elvise. Dál od Elvise, blíž k Elvisovi. Nejprve Asiaté, potom Evropanka, nakonec samotní Amíci včetně domestikovaného Angličana. Nejprve Elvisovi adoranti (kteří si toho Elvise v jeho městě vlastně moc neužijí), pak žena, jíž je celý Elvis ukradenej (nicméně se jí osobně zjeví) a nakonec chlápek, který ho nesnáší (ale všichni ho podle něj nazývají). Nejprve japonský páreček téměř bez kontaktu s místními, pak Italka neustále s místními konfrontovaná, nakonec Angličan, který už mezi místní patří. Snob (3 hv.) má možná pravdu, že třetí povídka se předchozím dvěma nemůže rovnat: všechno je v ní přes její efektní humornost tak prachsprostě "ze života", přitom tak chtěně a strojeně - už od chvíle, kdy si chlastající anglánský dělník, kterému zrovna celej svět ublížil, začne v baru hrát s bouchačkou. Musím nicméně připomenout, že všechny tři povídky tvoří provázaný celek. A právě poslední povídka, která celek synchronizuje, se na rozdíl od předešlých týká výlučně domácích, Memphisanů (přestože ani zde ústřední postava nepochází z Ameriky). Je tedy v pořádku, že je zcela jiná. Mystery Train jako celek je film Američana o Američanech v konfrontaci s cizinci konfrontovanými s Amerikou. Když se nad tím zamyslím, musím obrátit svou původní výtku: nehledat "lepší název", nýbrž podřídit dílo jeho názvu: Mystery train je tedy vlak jedoucí do Ameriky (do které se vlakem dojet nedá). Blíží se k ní a zároveň se od ní vzdaluje. (Že je vlak jedoucím místem, v němž se na své cestě náhodně střetávají a vedle sebe bytují lidé vzájmeně cizích osudů, nemusím zdůrazňovat.) ()