The Prime of Life
Réžia:
Juraj JakubiskoHudba:
Wiliam BukovýHrajú:
Jiří Sýkora, Jana Stehnová-Čechová, Vlado Müller, Miriam Kantorková, Mária Sýkorová, Viktor Blaho, Zdeněk Týle, Jiří Stehno, Robert Krásný (viac)Obsahy(2)
Portrét mladého umělce ve středním věku. Celovečerní debut Juraje Jakubiska, jedné z nejvýraznějších osobností slovenské kinematografie, je tragikomickou výpovědí o pocitech a životních vyhlídkách muže, jenž se nachází v příslovečné polovině života. Malíř Juraj, slovenský malíř žijící v Praze, si po své třicítce uvědomí, jak bezcílně dosud žil, jak se plánovitě vyhýbal všem závazkům a povinnostem. Ve vztahu k blízkým lidem, zejména k bratrovi Andrejovi, který je pilotem, si Juraj postupně ujasňuje žebříček hodnot. Snad je to právě bratrova smrt, která Juraje přiměje k pokusu začít žít lépe... (Česká televize)
(viac)Recenzie (55)
Rezisersky debut Juraja Jakubiska je len priemerny ....pre mna su ovela vyssie Happy End Oldricha Lipskeho, Konec Agenta W4C prostrednictvim psa pana Foustky od Vaclava Vorlicka alebo larketa Mazarova od F. Vlacila. 50 % ()
„Až vyrostu, chci psát jako Lubor Dohnal,“ řekla jsem si v sedmnácti letech při své první návštěvě Filmovky. A stojím si za tím dodnes, mimo jiné i kvůli artovému filmu Kristove roky (1967) uvedenému existenciálním citátem „život je boj“, což je, řekla bych. Jedná se sice o debut s autobiografickými prvky Juraje Jakubiska, spojením dvou významných tvůrců Nové vlny ale vzniká záměrně chaotický, volnomyšlenkářský a částečně barevný klenot doplněný magickou až pohádkovou hudbou Wiliama Bukového, pro něhož byly právě šedesátky posledním obdobím života. Díky za rozpustilého Jiřího Sýkoru a jeden z nejlepších komplimentů vůbec. „Ježiš, ty seš ale krásná vobluda!“ (Filmové listy 2018) ()
Festival Nad Řekou 2009 ()
Typický raný Jakubisko. Bez silnejšej myšlienky či nápadu, s podpriemerným, takmer až amatérskym spracovaním. Že sa jedná o autobiografický počin/pokus, na tom nič nemení. ()
Samotný příběh se mi místy zdá být maličko upozaděný. Zvolená forma trochu přebíjí obsah a poselství, ale i přesto na mě Jakubiskův celovečerní debut Kristove roky zapůsobil mnohem víc než celá řada jeho pozdějších slavných filmů. (80%) ()
3 a pol* Za miestami veľmi peknú kameru a krásnu Janu Stehnovú. Inak ma ten film minul. ()
Třicátníku, tuž se, tuž. Čiň se životem jako dospělý muž. Trhej ovoce stromů rajských, dokud lemovat budou tvé hájemství. Pozor si ale dej, ať si prostorem, který si maluješ, kterým procházíš, nevyrazíš dech. ()
Chaos v duši neukotveného chlapa na prahu středního věku podaný adekvátně chaotickou formou. Zajímavá kamera (na DVD ze sady „3x Juraj Jakubisko“ degradovaná mizerným neanamorfním přepisem). Moc hezká role Jany Stehnové s mluveným projevem tak podobným Janžurce, až jsem místy přemýšlel, jestli ji náhodou nedabovala (a taky že jo, jak tak koukám do zajímavostí). Celkem vzato to méně pamětihodné z české nové vlny, i když s názvuky pozdějších Jakubiskových trademarkových poetizujících postupů (ale i stejně typického pozérství). ()
"Všecko je hoci iné, ako sme si to predstavovali. Všecko sa posunulo." Já jsem si v souvislosti Jakubiskovou prvotinou radši nic moc nepředstavoval. Tak ani nemohu být moc zklamán, že mě tahle jeho extravagance šmrncnutá místy s poetickou kamerou moc nezaujala. Resp. že jsem tomu chaotickému shluku jednotlivých filmových scén moc nerozuměl. Nejvíc v obraze jsem byl právě ve chvíli, kdy malíř Juraj v rozhovoru se svým bratrem (Vlado Müller) rozmítali nad tím, jak je život v oněch Kristových letech náhle jiný, než když byli mladší. Kdyby obdobně fungovaly všechny scény, mohlo to být vcelku fajn. Jenže tady to jaksi skáče od jedné absurdity k druhé (viz třeba scéna v hospodě, kdy se jeden člověk řehní jako idiot u "černých historek"). V čem jsem se taky vůbec nevyznal, byla vztahová linka (Juraj mezi dvěma ženami). V případě Jany Stehnové mi pak přišel zvláštní dabing v podání Ivy Janžurové. ()
Film s nepříjemně vysokým kontrastem, plný šaškování hlavního představitele, jehož smysl mi velmi unikal. Líbila se mi naopak Kantorková v roli poživačné mrchy se zajímavým zaměstnáním v blázinci. Volba Sýkory a Stehnové do hlavních byla z kamarádšoftu a tedy nešťastná. Inu mistrova prvotina. ()
Skvelý Jakubiskov debut so silným ľudským príbehom a vyšperkovanou kamerou. Jakubiska buď milujete, alebo zatracujete, tak si dobre rozmyslite do ktorej skupiny patrite :) Nová vlna... ()
(41/2017) / Prvý dlhometrážny Jakubisko je presne tým filmom akým by ste čakali že bude. Vďaka režisérovi chaotický, poetický, energický a originálny. Tým viac, že vznikol v uvolenených 60-tych rokoch, keď bol Československá kinematografia na svojom vrchole (prvom a jedinom). Zaujali aj herci/neherci ale najviac asi Vlado Müller. (6/10) ()
Na mě až trochu moc poetické, ale prapodivným směrem ()
Ta "nepříjemná přeexponovanost" má zajímavý efekt: podobně jako třeba v Podivnější než ráj se jednotlivé postavy pohybovaly v bílém prázdnu, zde se v něm přímo ztrácejí nebo splývají se svým okolím, často tak vytvářejíc dojem jakoby ve filmu ani neexistovaly. "Ale nic na mě není vidět." ()
Jakubisko v Novej vlne ako pokus o umeleckú autobiografiu? Jeho poetika mi niekedy sadne a niekedy nie. Tentoraz nie, ťažko pochopiteľné scény boli na mňa príliš, pre myšlienkové pochody hľadajúcich sa umelcov by som potreboval asi viac sily. –––– Vždycky děláš to, co nechceš. Ale to já taky. ()
Do istej miery mi to pripomínalo Godardov film Une femme mariée, hoc tento Jakubiskov je len o tri roky mladší. Pocitové a neisté. Pestrý katalóg charakterov a pochýb, ilúzií a striktných zásahov života zaobalených do povšimnutia hodnej poetiky. Novovlnový vplyv je, bol a bude vždy lahodiaci oku. Jedným slovom sloboda a toto si neodpustím : Jana Stehnová bola rozkošná. ()
Hraný debut Juraja Jakubiska, ktorý v mnohom naznačuje črty jeho budúcej filmovej tvorby... ()
Nádherný a poetický film.Vždy se odráží když má tvůrce trošku jiné,než jen čistě filmařské vzdělání.Konkrétně u Jakubiska je to vystudovaný obor fotografie,potažmo i zájem o malbu.Každý záběr sám o sobě může svým ztvárněním být celkem.Je to hodně osobní výpověď J.Jakubiska; vstřebává v sobě vše podstatné z filmových let šedesátých a dává i něco navíc - silnou generační výpověď. ()
Obnažený existencionalismus, který JE až do morku kostí uvěřitelný všem aktům normálního života. ()
Súvisiace novinky
Zemřel režisér Juraj Jakubisko
Československá kinematografie přišla o jedno ze svých velkých tvůrčích jmen, ve věku čtyřiaosmdesáti let totiž v pátek 24. února v Praze zemřel legendární slovenský režisér, scenárista, výtvarník a… (viac)
Slovenská zlatá šedesátá a ještě něco navíc
Už ve čtvrtek 28. května začne v pražském kině Ořechovka filmová přehlídka „Slovenská zlatá šedesátá a ještě něco navíc“. 60. léta minulého století jsou všeobecně považována za zlatou éru… (viac)