Pán prsteňov: Návrat kráľa

Nad zemí leží dlouhý stín, na západ vztahuje temná křídla. Věž otřásá se; k hrobům králů blíží se osud. Mrtví procitají; vždyť přišla hodina pro věrolomné; u kamene Erech znovu budou stát a z hor uslyší troubení rohu. Čí roh to bude? Kdo je povolá z šerého soumraku, zapomenutý národ? Dědic toho, kterému přísahali. Ze Severu přijde, nouzí hnán: on projde dveřmi Stezek mrtvých. Film nádherný v každém detailu a pravý vrchol té nejmilovanější trilogie. Návrat krále je procítěnou tečkou jedné strhující cesty, která mi od základů změnila život. Každá část je plně docenitelná až po zhlédnutí rozšířené verze, ale u poslední etapy nejde ani tak o dějové zákruty jako o pocitový dopad. Zářným příkladem jsou Domy uzdravování, které zhmotňují mou představu z četby. A který díl že je nejlepší? Při čtyřech zhlédnutích z pěti si řeknu, že vedoucím střípkem mozaiky je Společenstvo, napopáté pak právě Návrat krále, ale Pán Prstenů je v mých očích jedním nepokořitelným celkem a nejlepší ságou v historii kinematografie. (23.12.2004)

Čtyři hvězdičky vypadají jako hodně špatné hodnocení, když vezmu v potaz, že Návrat krále získal 11 Oscarů. Jenže já si nemůžu odpustit srovnávání s oběma díly a vůči prvnímu mi přece jenom přišel Návrat krále o něco horší. Už tradičně je ještě nabitější než předchozí díl, navíc s geniálními trikovými sekvencemi, úchvatnými bitvami (možná bude z Jacksona jednou nový Ridley Scott)... Návrat krále je skutečně víc než důstojné zakončení triologie. Jenže mi na něm znovu něco mírně vadí. A to jeho konec. V kině jsem skutečně jen nevěřícně zírala, jak film končil a znovu začínal. Sauron padnul, obraz se zatemňuje. Konec?! Ne, ještě se ukáže pohled na Froda. Znovu vše najednou končí, obraz temní a já čekám závěrečné titulky. Znovu nic. Sledujeme korunovaci Aragorna. Obraz po této několikaminutové scéně zase temní - že by už byl konec? - a přeskočí do Hobitína, kam se naši hobiti vracejí. Po svatbě dvou postav už se už tradičně obraz zatemňuje, můžeme očekávat konec? Ne, ještě přijde na řadu loď s Elrondem. A obraz zase tmavne. Tentokrát už Jacksonovi nesežerete, že za chvíli naskočí titulky a čekáte, že se obraz snad ještě obrátí k Legolasovi a ejhle... on je to fakt konec filmu. (16.10.2006)

To bylo tak: Jestli se režiséru Jacksonovi podařilo pohřbít v předchozích dílech některé postavy, přetavit určité příběhové struktury do jiných a částečně pozměnit narativ celé té mytologie, tak zde vysloveně selhal. Pointa celého Pána prstenů spočívá nikoliv ve zničení prstenu nebo návratu krále na gondorský trůn, ale právě v té poslední bitvě, totiž v bitvě o Hobitín. V tom bylo kouzlo knihy. "Svedli jsme velkolepé bitvy za hranicemi naší země, zachránili jsme svět, ale poslední bitvu musíme vybojovat tam u nás doma. Teprve ale posilněni tím vším dobrodružstvím stáváme se pravými hrdiny - tam u nás doma." Takhle to mělo být. Nejde jen o vypuštění jedné scény pro nedostatek času, jde zcela o nepochopení všech těch šesti knih. No, takže nezbývá, než zase jen pochválit obrázky, poplácat rejžu po zádíčkách, jak mu hezky lítaj nazgůlové nad Mordorem, jak trhají vejpůl citadely Minas Tirith atd. Ale i v tomto zpracování cosi hapruje. Armáda nemrtvých, Legolas na olifantovi a neskutečně pitomá podoba Denethora s Bilbo Pytlíkem. Bitvy ale byly tak úžasné, že to vše můžeme hodit za hlavu a nechat se kochat jen jimi. (23.12.2013)

Bála jsem se, že tři a půl hodiny v kině nevydržím sedět, ale opak je pravdou. Co se týče fanoušků knihy (mezi které patřím) - jsou zde opět výrazné odchylky v ději, něco málo přibylo, hodně událostí chybí, ale není možné převést 300 stránkovou knihu na plátno otrocky tak, bez invence, slovo od slova (tedy lze, ale výsledek by byl tragický). Takže dějové rozdíly jsem se snažila nevnímat a soustředila se na zpracování, dojmy, prostě na film. Technická stránka je dokonalá - kamera, efekty (až na pár míst, které vypadají trochu uměle - podle mého třeba Minas Morgul a zelený sliz á la armáda Mrtvých), střih, zvuk i výprava. Fantastická výpravná hudba Howarda Shore "jenom" ještě víc umocňuje emoce a napětí. Navíc mě fascinuje, s jakou láskou a pečlivostí do všech detailů byly vyrobené všechny kostýmy, rekvizity, lokace a města. Pozadu ale v žádném případě nezůstává ani ta druhá stránka filmu - režie a herecké výkony. Peter Jackson dokázal, že je fantastický vypravěč plný svěžích nápadů a spousty invence. A herci jsou kapitolou sami pro sebe. Elijah Wood i Sean Astin jsou bezchybní, zdatně jim sekunduje Andy Serkis jako Glum, což je asi nejzajímavější postava celého filmu. Legolas je jako obvykle dostatečně vznešený (já vím, nehraje, jenom stojí rovně a hezky se tváří a pěkně vypadá, ale prostě... pěkně vypadá O:-)) a Gimli legrační, ale moc prostoru zde nedostávají. Ani s charismatem Vigga Mortensena to není tak zlé, jak většina kritiků psala. Je pravda, že v okamžiku, kdy se stane králem a má působit naprosto monumentálně, mu něco mu chybí, ale dá se to překousnout, předtím ale do své role padne skvěle. Ian McKellen je již tradičně hodně přesvědčivý a mě osobně překvapil Billy Boyd jako Pipin. Snoubící ve své postavě dětskou zlobivost a zvědavost a naopak moudrost získanou dlouhou nebezpečnou cestou a odvahu na hobita nevídanou (obzvláště v Minas Tirith) - prostě nemá chybu. Tenhle film je zřejmě nejlepší z trilogie, nejlepší fantasy, jaké kdy bylo natočeno a pro mě i jeden z nejkrásnějších filmů, jaký kdy vznikl. (26.01.2004)

(1001) Obří zklamání, které naznačovalo, že co dál bude Petříček vyrábět za filmy, už nebude pro mě. Bohužel se ho zmocnila touha být větší, ještě větší, lepší, dražší, delší, víc k pláči a víc brutální a tak dále. Nelíbí se mi hudba, hodně míst scénáře, milion konců a vůbec ten velký nafouknutý pocit sentimentality, patetičnosti, hadrapušnosti a vůbec všech těch zhrzených věcí, že film nedopadl tak, jak jsem si ho vysnila. Ale přesto je to pořád velmi dobrý film a když mám svoje záchvaty, tak dívat se na všechny tři prodloužené filmy po sobě je prostě povinnost. (22.08.2010)