Hobit: Bitka piatich armád

Poprvé jsme si mysleli, že jde jen o drobné klopýtnutí, jen trochu pomalejší rozjezd. Podruhé už ale bylo jasné, že tahle trilogie je o třídu slabší než Pán Prstenů a to jak svou dramatičností a epičností, tak i režií. Trojka už je jenom rozumné zakončení, kde na první pohled sice všechno vypadá tak jak má, ale dotažené k dokonalosti není v podstatě nic. Za zmínku stojí snad jen vynikající proměna Thorina Pavézy a finální souboj na ledových krách. Zbytek je digitální bordel bez ladu a skladu, který se nedá srovnat svou dravostí a syrovostí se scénami např. v Morii ze Společenstva prstenu - což trestuhodně šokuje, bohužel v negativním slova smyslu. Charaktery a jejich motivy jsou načrtnuté tak akorát, aby se to líbilo a vizuál je patřičně načechraný, což se samozřejmě očekává jako standart. Pořád stejné výlety scénáristů do různých minipříběhů (děti ve městě atd.), pár mýtických postav se ukáže jenom tak aby řeč nestála a vše uzavírá nepřehledná, digitální, rádoby opulentní bitva. O deset let starší trilogie je po všech (!) stránkách lepší. 10 let rozdíl ve vizuálu jakoby vůbec nebyl - neuvěřitelné. (14.12.2014)

Příběh ve třetím dílu hraje již skutečně druhé housle, neřeší se moc "proč?", ani "jak?", ale zkrátka na velké planině se setká pět armád, aby si dali pořádně do těla. Dějově by se to tedy dalo shrnout do dvaceti minut, nicméně v žádném momentu nemůžu říct, že bych se nudil. Postavy se nikterak nerozvíjí, ale zachovávají si své stávající charisma. Jejich účel je jediný - tasit meč a kosit nepřátele hlava nehlava, aby se to divákům co nejvíce líbilo. Účel je splněn, bitvy jsou natočeny velmi pěkně, chytlavě i přehledně. Neočekávejte mnoho, nesrovnávejte s Pánem prstenů a budete spokojeni. 7/10 (13.01.2015)

Adaptácia, ktorá rozdelila divákov na dva tábory. Jeden bol nadšený, že sa mohol vrátiť do sveta, ktorý ich pred rokmi tak nadchol, ďalší zase sklamaný, nakoľko nedostal nového Pána Prsteňov. Je to logické, aj v priamom porovnaní knižných predlôh Hobit stráca v osudovosti, atmosfére, ale vďaka rozprávkovejšiemu štýlu je to dokonale akceptovateľné. Problém nie je v tom, že sa Peter Jackson pokúsil z Hobita vytvoriť nového Pána prsteňov, ani v adaptácii tak krátkej knihy do troch dielov. Problém je v tom, že aj napriek štedrej minutáži a zapracovaniu dodatkov je väčšina postáv buď plochá, alebo nevýrazná a pridanú hodnotu nahradilo vizuálne pozlátko a priehrštenie trikových scén. Vlna kritika z niektorých strán je i tak neopodstatnená, v rámci fantasy žánru ide stále o spičku a prvotriednu dobrodružnú zábavu, ktorá nerobí nikomu zo zúčastnených zlé meno. Len tá duša pôvodného diela trochu chýba. (17.01.2015)

Cestou z kina se mi hlavou motaly luxusní fráze do komentáře, ale teď jsou fuč a zůstala jen blažená vzpomínka na jedno z nejlepších fantasy, jaká kdy byla k vidění. Už nevadilo, že jde o vyfintěné trpaslíčky a zapomenutelnou křivdu. Byla to Středozemě v celé své kráse. Poprvé na mě dýchly stránky knihy (vidíte, na některé fráze jsem si přece jen vzpomněl). Filmu lze sotva něco vytknout. Od souboje elfích velitelů a Sarumana v Dol Gulduru, kdy zapudili Saurona do Mordoru, jsem věděl, že se jedná o výjimečné zpracování, které nemá obdoby. Pochopíte, kam směřovaly předchozí díly a uvědomíte si, že to celé jaksi vyzrálo. Samotná bitva pod horou měla neskutečný náboj a byla i chytře zpracovaná (celá bitva, lokální souboje, humorné vložky) včetně jedinečného vizuálního zpracování. Pokud jsem se díky filmu Gravitace ocitl na hodinu a půl v kosmu, tady jsem se na dvě hodiny ocitl uprostřed bitvy pěti armád Tolkienova světa. Takový je názor diváka, který jinak Jacksonovým zpracováním Hobita nedal nikdy pět hvězd. Jednou z nejlepších postav byl pro mě kupodivu Thranduil, který v druhém díle ode mě odešel s jmenným seznamem pohlavních orgánů. Když se však jako hajný Robátko hnal do boje, byl to vůdce elfů s veškerou svou majestátností a vy jste v tu chvíli věděli, že s ním to vyhrajeme. Hned za ním Thorin a jeho dračí nemoc, Bilbo na svém průměru a v neposlední řadě solidně pojatý Bard. Nejhorší postavu tam nenajdete. Snad jedině Legolas a jeho Kundabád a digitální tupouni. Ale což, už jsem si zvykl. (13.12.2014)

Chudák Peter Jackson. Přijít s tímhle před 10-13 lety, všichni by se rozplývali nad bezkonkurenčním zářezem do fantasy žánru, jenže dnešní diváctvo je již zmlsalé kinematografickými atrakcemi posledních let (a právem) a CGI triky, byť sebedokonalejší, už nikoho neohromí. Jenže já tam pořád toho hravého Petera cítím, toho kluka, co rozpohybovával ve 14 letech pookénkovým snímáním kyklopa, po kterém fotomontáží házel dřevěný oštěp. Pořád tam vidím to přerostlé dítě, co se rádo předvádí, jako ve svých filmových počátcích. A takové hračičky já rád. Navíc podobně jako u prstenové trilogie, i tady měli pod palcem vizuální stránku dvorní Tolkienovi ilustrátoři John Howe a Alan Lee, takže ani v tomhle ohledu si nemám na co stěžovat. Sice se Hobbit po emocionální stránce nevyrovná předchozí trilogii, ale to přeci u zpracování knižní předlohy, která je veskrze pohodovou nic neřešící pohádkou, ani nikdo čekat nemohl. Tím více oceňuji, že se Jacksonovi nějaké ty osudové emoce přeci jenom do Hobbita vecpat podařilo. Přesto na rozdíl od předchozích dvou částí nedávám 5*. Zatímco hobití štreka díky častému měnění prostředí a střetávání s bytostmi druhu všelijakého bavila a poutala, tady se v podstatě nehneme z místa, prázdné slámy se tu plácá více, než je zdrávo a navíc je znát, jak je to vyprávění brutálně prostříháno. A tahle politika studií (do kina nasadíme kratší kinosestřih a na blu-ray o půlhodiny delší, ať na tom vyrejžujeme ještě víc) mě opravdu rozčiluje. Když to ovšem sesumíruju a spočtu pro a proti, tak s klidem mohu říci, že ač se ´hobití´ trilogie v mých očích nevyrovná té ´prstenové´, před zbylou fantasy konkurencí má pořád náskok několika tisíců Šmakových ocasů. (05.01.2015)