Podezření
Suspicion
Suspicion
Réžia:
Alfred HitchcockKamera:
Harry Stradling Sr.Hudba:
Franz WaxmanHrajú:
Cary Grant, Joan Fontaine, Cedric Hardwicke, Nigel Bruce, Dame May Whitty, Isabel Jeans, Heather Angel, Leo G. Carroll, Alec Craig, Faith Brook (viac)Obsahy(1)
Cary Grant hrá v tomto thrilleri šarmantného gambléra, ktorý však svoju finančnú nezávislosť iba predstiera, v prvej triede cestuje na "treťotriedne" lístky a nie je ani zďaleka taký anjel ako sa zdá. Raz si vo vlaku (v prvej triede) padne do oka s Joan Fontain a onedlho na to si ju vezme. A až po svatbe začne Joan odhalovať jeho skutočnú tvár. (POMO)
(viac)Recenzie (120)
Podezření, opravdu? Bohužel i mistr se někdy utne. Obvykle tajemný Hitchcock je zde nečekaně přímočarý a předvídatelný. Pointa tak nikoho nepřekvapí, koneckonců Grant přeci nemůže hrát "záporňáka". ()
Zkratkovitý začátek a podivné zakončení to hodně degradují. Jinak místy parádně hitchcockovsky napínavé, jen chování hlavních postav je nezvládnuté, i když vzhledem k době vzniku lze přimhouřit oko. ()
Solidně napínavých 90 minut zazděných nevýrazným koncem, díky kterému to vyzní zcela do ztracena.... ()
Typickej Hitchcock. Ze začátku těžká romantika, která se mění v těžkej nervák s vraždou. A nebo taky ne? Cary Grant byl pan herec. Oscar pro Joan Fontaine. ()
Slabší Hitchův film, v tom, že se celou dobu postupně blíží k očekávanému konci, který studio zamítlo a zbyl tak tento pozitivní nehodící se happyend. Je to škoda, protože Grant je zde vykreslen ďábelsky a záporná role je příjemná změna v jeho filmografii. ()
Ani Hitchovo režisérské umění nedokáže vymazat tu nudu 80 minutovou nudu. Schválně píši 80, jelikož posledních 15 minut je skutečně strhujících a teprve tady Hitch naplno rozbalí své umění. Nicméně dát čtyři hvězdy kvůli poslední čtvrthodině by nebylo fér. PS. Závěr, který preferoval Hitch bych preferoval i já. To by byl masakr. Škoda, že v té době byli režiséři jen figurkami velkých produkčních společností a konzervativních studií a nemohli si film natočit podle svého. ()
Nebýt Caryho Granta a Alfreda Hitchcocka, tak o tomhle filmu nikdo nic neví. Stojí to pouze na tunách charizmatu toho prvního a na precizní režii toho druhého. Cary Grant po celý film úžasně klame tělem, Hitchcock nenápadně přidává jednu indicii za druhou, aby je hned za chvíli zase popřel. A tak až do konce, který je klasicky hitchcockovsky odbytý za deset vteřin. ()
Cary Grant v dost netypicke roli v tomto filmu. Ze zacatku to vypadalo na komedii, ktera presla po hodine do thrilleru. ()
Na tento film sa dá dívať ako na príbeh, ktorý postupne pomalými dávkami pridáva na napätí, až si na konci uvedomíte, že z na prvý pohľad romantického filmu sa vykľul poriadny thriller. Dá sa na to takisto dívať ako na virtuózny herecký koncert Joan Fontaine, ale najmä Cary Granta, ktorý hrá mimoriadne ťažké kúsky s úžasnou ľahkosťou, ako keď Beatles hrali svoje pesničky. No ja som sa na to díval ako na nádherný meniaci sa čiernobiely obraz. Všetky tieto možnosti vám dáva na výber réžia Alfreda Hitchcocka. ()
Konec mi moc nesedl, nicméně jinak je to celkem kvalitní Hitch. ()
Typicky hitchcokovský thriller, skvele nakrútený, plný skrytých symbolov, ktorých význam som musel vyhľadať na internete, lebo som sa nedokázal zmieriť s tým, že im nerozumiem (napr. kubistické zátišie vo foyeri, na ktoré inšpektor pozerá ako zhypnotizovaný, alebo portrét generála, zanedbane položený na podlahe a predelený čiernym tieňom). Suspicion však obsahuje aj veľmi zreteľné prvky žánru noir, a to nenarážam len na tú legendárnu scénu, kedy Cary Grant pomaly stúpa v pološere po schodoch so svietiacim pohárom mlieka... Hru svetla a tieňov tu Hitchcock využíva vskutku často a vždy len v tých momentoch, kedy to má skutočne význam. Skvelá je tiež úvodná scéna vo vlaku, kedy je v priebehu zanedbateľného množstva minút naznačené všetko, čo sa bude po celý film diať. Ten často kritizovaný záver mi sadol dokonale, keďže hlavnú rolu tohto snímku zastáva podozrenie a pre hlavnú hrdinku nepredstavuje taký samozrejmý happy-end, ako to možno na prvý pohľad vyzerá. ()
Ohraná záplatka v zajímavém psychologickém kabátu. Hitchcock dokonale pracuje s atmosférou a opět nabízí plno postav, se kterými se jen těžko sympatizuje. ()
Po rade skvelych filmov natocil Hitchcock podla mna holy nezmysel. Za rec stoji akurat kreacia Granta a Fontaine, avsak postavam a ich pocinaniu vobec nerozumiem. ()
Od Hitchcocka očekávám víc než přibližně pět minut strachu a červenoknihovní konec. Zajímavé komentáře: Djkoma, Tayen. A je mi líto, Joan Fontainová se hroutila příliš divadelně. ()
Na poměry Alfreda Hitchcocka poněkud slabší film. Sice disponuje velmi zajímavou zápletkou, jejíž veškerý možný potenciál však zůstane naprosto nevyužit. První polovina filmu působí jako romantická komedie, čemuž by nahrávala i osoba Cary Granta, ta druhá kriminálně-thrillerová nastoupila až příliš pozdě na to, aby dokázala film pozvednout na něco víc než průměr. Je to však lepší průměr, který bych u jiného režiséra hodnotil vyšším hodnocením, u režiséra kvalit Alfreda Hitchcocka však vždy očekávám mnohem více. Ano, film nabírá závěrečnou třetinou svůj druhý dech, ale bohužel to nedokázal zachránit ani tradičně výborný Cary Grant a už vůbec ne Joan Fontaine, která na mne naopak působila jako šedá myš. Množství momentů, kdy herečka ve své roli omdlévala bylo na jeden film až moc. Nejhorší však pro mne je, že ač měl být závěr jistě velkým překvapením, sám jsem byl na závěr překvapen, jak dobře jsem odhadl konec filmu. Což mne hodně mrzelo. Škoda, ten potenciál zde opravdu byl… ()
Hodne naivný film, pri ktorom som sa chytal za hlavu ako nám toto mohol Hitch naservírovať. Tak naivný dej i zápletku by som nečakal. A nepomohol mu ani Grant, pre mňa v trochu čudnej role, na ktorú s počudovaním kývol. A ani pekná Fontaine to nezachránila. ()
Ten film klame tělem a tak až do posledního záběru nevíte, co z toho nakonec vyleze. ()
Pri pôvodne zamýšľanom závere, kde mal byť Grant ozaj vrahom by to bolo omnoho lepšie. Takto ma film pomerne dosť sklamal. Vyvažujú to však skvelé herecké výkony a pomerne dobrá atmosféra. ()
Napoprvé jsem byl trochu zmaten, ale po třetím shlédnutí už mohu klidně napsat, že je to velmi dobrý film, i když Hitchcock natočil ve čtyřicátých letech lepší filmy. Možná by pro hlavní mužskou roli byl vhodnější někdo jiný (Cary Grant opravdu nepůsobí jako možný vrah), také se mi moc nelíbí dialogy v úvodní romantické části filmu. Jinak jsem naprosto spokojený - scéna se sklenicí mléka, opakované stoupání kamery po schodišti; valčíková melodie Wiener Blut, která navozuje vždy romantickou atmosféru, ale ve scéně, kdy Joan myslí, že její manžel zabil svého přítele, působí tatáž melodie najednou velmi zlověstně. Pokud jde o závěr, Mistrův záměr byl, aby Joan Fontaine psala dopis své matce ("Drahá matko, jsem do něho zoufale zamilovaná, ale nechci žít. On mě zabije, a já chci být raději mrtvá"), vypije otrávené mléko, a další den hodí její manžel dopis do schránky. Nepochybuji o tom, že většina lidí je skutečným koncem zklamána. Ale z určitého pohledu je "šťastný konec" možná opravdu ještě lepší - místo filmu o tom, jak zhýralý muž zabije svoji počestnou ženu, vidíme příběh ženy, která se propadá do stále většího zmatku a neví, zda ji chce její manžel skutečně zabít, nebo zda je to jen výtvor jejího strachu. Navíc se zde objevuje stejný prvek jako později v průběhu filmu Okno do dvora - divák je zklamaný, že se nestala vražda, což je dost hrozné zjištění, ne? ()
Truffaut se v Rozhovorech zmiňuje o překvapení kritiků, kteří znali knižní předlohu "Before the Fact" od Francise Ilese. Zatímco knížka je o ženě, která postupně zjišťuje, že si vzala vraha, Hitchockův film z tohoto zjištění dělá pouhé "podezření", které v závěru vyšumí docela. Údajná režisérova nespokojenost s tímto koncem (jak zde někteří uvádějí) by tedy nebyla žádným "černým humorem", ale odpovídajícím pochopením předlohy. V knížce Lina vypije láhev otráveného mléka, a to ze své vlastní "svobodné vůle", vědomě akceptujíc osud oběti. Hitchcock Truffautovi opáčil, že chtěl zachovat původní konec, ale s dodatečným zvratem: usvědčujícím dopisem, který Lina napíše před vypitím mléka a který Johnnie zvesela odešle (v dopise mělo doslova být: "Drahá matko, jsem do něho zoufale zamilovaná, ale nechci žít, protože je vrah. Ač sama chci být raději mrtvá, myslím, že společnost by před ním měla být ochráněna."). Takovému konci - podle Hitchcocka - zabránily hollywoodské konvence, které neumožnily tolerovat Caryho Granta jako vraha. Ti, kteří Podezření vykládají, buď litují happyendového klišé či uvádějí, že spekulace o odlišném konci je jen dalším z Hitchcockových vtipů a že pouze nynější konec má vztah k celku. Osobně nevidím důvod, proč režisérovi nevěřit. Naznačovala by tomu i jeho minirole kolem 45. minuty filmu, v níž Hitch vhodí - teď už jen symbolický - dopis do poštovní schránky. Zároveň si myslím, že tento "původní plán" byl upozaděn samotným autorem, aby dal příběhu jiný rozměr. Neštěstím filmu je, že jsou v něm oba tyto prvky přítomny. Původní záměr nebyl nikdy skutečně zmařen (stejně jako nikdy zcela nezemře hrdinčin otec, jehož roli přebírá svým "podezřením" Lina), a tak ten druhý - i navzdory konci filmy - úplně nezvítězí. Proto snímek působí těžkopádně, a není náhodou, že nejlepší scéna (Cary Grant se sklenicí mléka - do níž Hitch dal lampičku, protože chtěl, aby svítila) má vztah k první verzi, což ale postrádá smysl. V obraně před možným zklamáním pak nacházejí ti vnímavější (podezřívavější) z nás aspekty Grantovy zločinnosti i v závěrečné (snad záměrně nevytříbené a nepřesvědčivé) scéně, která se vskutku zdá spíše "dětským švindlem", oboustranně akceptovanou lží. Výmluvné tu je, že navzdory nominaci na film roku (John Ford se svým "Bylo jednou zelené údolí" nakonec porazil i Občana Kanea), Podezření nebylo nominováno na Oscara za nejlepší scénář (Rozdvojená duše je tentýž případ). Cena pro krásnou představitelku hlavní role byla na druhou stranu udělena jistě též v kontextu loňské Mrtvé a živé (oba filmy mají mimochodem více společného, což dokazuje, že distanc režiséra od Rebeky lze brát s rezervou). Ale ta proklatá sklenice mléka nepřestane fascinovat. Lina může potvrdit své podezření, že Johnnie je vrah, pouze vlastní smrtí. Proto se NESMÍ napít, je uvězněna ve své nečinnosti a ve svém osamoceném pohledu, neboť jakákoli akce by znamenala konec podezření (a tím i konec filmu). Není natolik odvážná, aby se napila, protože ŽÁDNÉ řešení není uspokojivé (tím se shoduje s Hitchem). Nebojí se snad ještě víc, že až se napije, "nic se nestane"? Že její úzkost nebude mít smysl a opodstatnění? Proto rozhodnutí odkládá. No a nakonec přijde ten neslaný nemastný happyend. Její únik k matce je překažen Johnovým vyznáním a šťastná budoucnost je neodvolatelná. Jinými slovy, pokud přijde někomu konec filmu jako zklamání, pak nejvíc hrdince. () (menej) (viac)