Cudzinci vo vlaku

Další výborný Hitchcock. Je pravda, že tento film nijak zvlášť nepřekvapuje a plyne po jasně nastíněné linii, ale přesto má skvělou atmosféru a působivě graduje. Za zmínku stojí především vynikající lehce vyšinutý záporák, který mistrně zatlačuje svého protivníka do kouta a některé nepřehlédnutelné režijní inovace a nápady. (08.08.2007)

"Tatínkovi skandál nevadí. Je senátor." Vraždící budoucí zeťák by možná i senátorovi trošku vadil, ale tentokrát není o hrdinově nevině pochyb a hraje se jiná hra. Hra o výměně vražd, kdy se na věci dohodla jen jedna strana a hrdina musí za nenápadného policejního dohledu čistit své jméno. Jsem si jistý tím, že námět v době vzniku smrděl genialitou, Hitchcock si skvěle vyhrál s napětím, děj dopředu nebylo snadné vyvěštit a když k tomu přidám zběsilé rotace těla při tenisovém mači a dobové kopcoidní returny, tak mi ke spokojenosti nic nechybělo. (15.04.2016)

„Nemusíme se ničeho bát. Nikdo mě neviděl. Kromě Miriam!“ Proč by měl zabíjet úplného cizince? A co když jsou jeho jediné alibi prolité bourbonem? Dva naprostí cizinci (protože jeden má tenisem profláknutý ksicht) se setkávají ve vlaku, poví si, co jim nedá spát, a než skončí oběd, ten druhý navrhne, aby každý z nich spáchal vraždu pro toho druhého. Jednoho trápí nevěrná manželka, druhého vlastní otec. Alfred Hitchcock roztáčí znepokojivý thriller v duchu, kdy „každý má přeci někoho, koho by chtěl odklidit z cesty“, ve kterém hraje důležitou roli působivá kamera a děsivě intrikánský Robert Walker. Napětí, atmosféru a pár solidních nápadů ale vystřídá víc a víc naivní hra a vyvrcholí scénou na kolotoči, kterou za sebe nepovažuju za nějakou zásadně uznáníhodnou. (14.02.2022)

Můj nejoblíbenější Hitchcock, obsahující vše, co od něj očekávám. Cynicky nekompromisní jednání k hlavnímu hrdinovi, zrelativizování jeho hodnot, mnoho dilemat, úskoků, gradující tempo a vyložené perličky, co se v záběru jen mihnou, ale přesto je divák před očima drží ještě po mnoha letech. Cesta k úspěchu = Robert Walker. Vím, že kožený Joseph Cotten nebo vyšinutý Anthony Perkins by v diváckém hlasování o Hitchockova oblíbeného záporáka dostali hlasů více, ale to částečně pramení i z toho, vůči komu ve filmech stojí. Většinou kladných, byť arogantních osobách či rodinách. Nagelovaný tenista Farley Granger není kladný, prostě nemůže být. Ve skutečnosti se do svých problémů sám zamotává a něco v jeho jednání nehraje. Robert Walker odbourává masku svého soka a vyloženě si to užívá. Dělá věci přesně v rozporu s tím, jak by se dělat měly (jeho zírání při tenisovém utkání). Divák by mu asi fandit neměl, ale je možné odolat? Naprostá špička a neodpustitelně podceňované. (18.07.2009)

Jeden z těch méně doceněných, ale o to lepších Hitchcockových filmů, který jede od svého začátku, až do konce, po jasně dané přímce, jenž vykresluje změny povahy dvou naprosto rozdílných osob. Osudové setkání se pro jednoho muže mění v zábavnou hru, pro druhého v noční můru. Napínavý film, který udrží diváka v pozoru a ostražitosti. Nikdo z nás by si nepřál, objevit za svými zády takového Bruna. Hitchcock se zde mj. předvedl i několika zajímavými záběry, které dokazují jeho režisérskou velikost. (23.01.2012)