Tohle jsme my

Tohle jsme my je taková moje srdeční záležitost. Hned od první epizody jsem propadla nejen té úžasné rodince, ale i jedinečnému stylu vyprávění a navýsost poutavé hudbě. Dojímám se téměř u každého dílu a rozhodně se za to nestydím, protože kdo z nás by nechtěl prožívat takovou rodinnou sounáležitost, jaká je tu k vidění. A je mi vážně šumák, jestli Pearsonovi představují prototyp spokojené americké rodiny, nebo je to všechno za vlasy přitažené. Člověk se potřebuje aspoň někdy trochu zasnít, obzvláště v dnešní uspěchané době, kdy jsou tradiční rodinné hodnoty poněkud upozaděné. (95%) (21.09.2020)

Provázaností mezi postavami a důrazem na rodinu tento seriál snadno evokuje Moderní rodinku, avšak bez absurdností, nadsázky a s větším důrazem na skutečný život. Ačkoli postavy rozhodně nepatří mezi běžné človíčky, které potkáte na ulici, jejich příběhy a prožívání působí lidsky - věrohodně. Humor si zde také svoje místo najde, ale jde spíše o hřejivé úsměvy, než o hlasitý smích. K té hřejivosti bych měl ale jedinou větší výtku. Seriál mi přijde místy emocionálně přepálený, lehce patetický. Řada dílů je výrazně slabší dějem a je spíš naplněna určitými pocity z několika životních momentů postav... Už jsem na obrazovce rozhodně viděl kvalitnější vztahové drama... 7/10 (25.03.2017)

Dojemná vztahová skládanka jedné (ne)dokonalé rodiny, postupně se odkrývají jednotlivé dílky, minulost se prolíná s přítomností a všechno do sebe krásně zapadá. Na tento seriál ale musí být nálada. V každém druhém ne-li v každém díle (obzvlášť v druhé sérii) jsou totiž slzy, hodně slz - dost možná i vašich. (22.02.2018)

Začne to pár fakty z Wikipedie, končí docela fajn představením jednotlivých postav. Kate, jejího dvojčete Kevina a adoptovaného sourozence Randalla. Tihle dva měli komplikovaný vztah už od dětství, Kevin byl přes sport (a později přes herectví), Randall zase přes hlavu. Kate celoživotně řešila trable s nadváhou. Jejich matka čekala nejprve trojčata, nakonec trojlístek doplnil novorozenec odložený před požární stanicí. Jejím úkolem bylo vychovat tři slušné lidi, zatímco později se pokoušela o restart svého pěveckého snu. Úkolem otce Jacka, o němž víme, že (brzy) zemře, bylo velkou rodinu uživit a odolat démonu alkoholu. To byla nicméně jediná kaňka, protože jinak to byl sympaťák každým coulem. Melodramatické pojetí ve své nejryzejší podobě. Tady nejde o salvy smíchu, ale o milý úsměv na tváři z netriviálního vyprávění, které posbíralo několik prestižních televizních a filmových cen. První i druhá série ničím speciálním nevybočuje (a to je možná ta největší síla), jede na stejné náladě, ve stejném rytmu, se stejným humorem. A se silnými momenty. Neustále se všechno proplétá, získáváme nové souvislosti. V průběhu druhé série se mimochodem z Tobyho (Chris Sullivan) a Beth (Susan Kelechi Watson) stanou velmi cool vedlejší postavy. Civilní, milé a přirozeně zahrané. (21.04.2020)

Výborný pilotní díl vystřídaly epizody, ve kterých se kolikrát zdánlivě nic moc nedělo, aby pár minut před koncem došlo k natolik dramatickému zvratu, že jsem s napětím čekala na pokračování. Zajímavá proplétající se dějová linie jednotlivých postav a různé časové roviny dodávaly seriálu na atraktivnosti, stejně jako problémy, které se tu po většinu času řešily. Bohužel, ke konci už jakoby tvůrci vařili z vody a některé z posledních dílů (ne však díl závěrečný) měly konzistenci nastavované kaše. 1. série 80%. (20.03.2017)