Mrtvá a živá

Stephen King si ako motto svojho románu "Vrece kostí" zvolil krátky úryvok z knihy "Rebecca", ktorú v roku 1938 napísala anglická spisovateľka Daphne du Maurier. Na základe toho som si tento jej psychologicko detektívny román prečítal. Úplne ma uchvátil atmosférou a prekvapil nečakaným rozuzlením. Keď som sa dozvedel, že legendárny režisér Alfred Hitchcock natočil jeho filmovú adaptáciu, ihneď som si ju zohnal. Filmová verzia ma ohromomila rovnako ako jej literárna predloha. ***** (15.05.2016)

Spíše potěšení z krásné, elegantní filmařiny ranného Hollywoodu v honosných kulisách a s výborně vybranými a stylizovanými herci, než z příběhu. Ten už dnes nedokáže strhnout jako v době svého vzniku, a rouško diváckého vzrušení přináší až závěrečným rozkrýváním pravdy. Navíc, úzkostnou pozici hlavní hrdinky v příběhu více procítí ženské, než mužské publikum. Pro mě je Rebecca především o star-power charizmatu Laurenca Oliviera, dizajnu a atmosféře pochmurného sídla Manderley a černé siluetě tajuplné hospodyně v interiérech s dlouhými záclonami. Tedy o prvcích, které Hitchock později zužitkoval ve výraznějších a pro mě důležitějších dílech. [Noir Film Fest] (26.08.2019)

Rebecca je film, kterému trochu podráží nohy první půlka, jaksi literátská a nedostatečně zásobená informacemi - ty se nahrnou až v půlce druhé, zbytečně kvapně, řekl bych. Malinko neústrojně také působí s tím související rychlý přechod od mysteriózního psychologického dramatu k detektivce. Jinak jde ale o solidní thriller se slušnou atmosférou a cílevědomě udržovaným napětím. (11.08.2015)

-REBECCA bez Rebeccy, a pritom je to celé o Rebecce- Dve osoby sa stretnú úplnou náhodou na útese v Monte Carlo. Jeden z dvojice rozmýšľa, že by skočil, jeho meno je Maxim de Winter, ktorý je aktuálne vdovec (šľachtic), a stále smúti nad smrťou svojej ženy Rebeccy, nad ktorou visí kopec otáznikov, čo sa týka jej smrti... Druhá osoba je bezmenná žena, ktorá robí „garde” istej dáme Van Hopper, pri ktorej je ako pes na vodítku. Medzi týmito dvomi ľuďmi vzplanie láska, Maxim si ju vezme za ženu, z čoho vyplýva, že sa poberú na panstvo Manderley, kde de Winter kedysi žil so svojou prvou ženou, Rebbecou de Winter. Služobníctvo žije stále v predstavách, že Rebecca je tam s nimi, akoby duchom prítomná, čo si najmä tak vysvetľuje nepríjemná gazdiná p. Danvers, ktorá to novej manželke Maxima de Wintera nijako neuľahčí, ba naopak, bude ju huckať, aby spáchala samovraždu, pričom samotná Joan Fontaine ( budem ju volať tak, ako sa volá v skutočnosti, keďže nemá krstné meno svojej postavy), je strašne nesvoja, nervózna, nie je vo svojej koži, až bude chcieť byť ako Rebecca, tak chce vyzerať ako Ona, bude sa snažiť dosiahnuť čo najväčšiu fyzickú podobu - (myslené - vystrojí sa podľa Rebeccynho obrazu, t.j. vhupne do takých šiat, ktoré ju budú extrémne pripomínať, že raz na jednej akcii sa osobne Maxim zdesí a zhrozí... ), a aby toho nebolo málo, veci naberú vývoj smerom k postave Jack Favell, ktorý zamieša kartami, lebo bude vydierať zúčastnených ! Pozoruhodný režisér Alfred Hitchcock, ktorý si týmto skvelým melodramatickým thrillerom vyslúžil obdiv, lebo malo by sa jednať o americký debut s vynikajúcimi britskými hercami v úlohách, najmä Laurence Olivier je výnimočný, George Sanders, keď príde po prvýkrát na scénu, tak sa snaží byť inkognito, ale stretne sa s hlavnou postavou, brutálne nádhernou, krásnou ženou Joan Fontaine, ktorú som zbožňoval vždy, keď bola na plátne, obdivujem, že Hitchcock býval obklopený toľkými krásnymi ženami počas svoje vychýrenej kariéry, že to až nie je možné, ale keď si myslíš, že to nie je možné, tak to možné je ! No a spestrenie spočíva v Judith Anderson, ktorá pomaličky a systematicky buzeruje hlavnú postavu, lebo chce, aby sa zbláznila. Ako skončí ? Tak to musíte vidieť sami... Škoda, že HITCH nedostal oscara za réžiu, lebo práve teraz mal na to najlepšie (nakročené) predpoklady, tie ďalšie nominácie, tie sú bohužiaľ, len do počtu, tak aspoň populárny producent si odniesol sošku za najlepší film + patrí sa spomenúť excelentnú prácu kamery Georga Barnesa, ktorá napomáha čoraz viac zlepšovať tiesnivú atmosféru. - R - (13.10.2015)

(1001) Vím, že tohle není zrovna nejintelektuálnější způsob, jak začít přemýšlet o tomhle filmu, a také se netýká jenom tohoto díla, ale nemohu si pomoci: Jak je to sakra možné, že je Laurence Olivier tak démonicky krásný i s tím příšerným knírkem? A co se týče těch vznešenějších výplodů, tak tohle je jeden z těch filmů, které se mne nikterak vnitřně nedotýkají, na které se dívám jako na okno do minulosti - ale ne v tom pozitivním smyslu. Tenhle film pro mě zkrátka není nadčasový, je zatížený až hanba a to mi znemožňuje se na něj napojit nebo ho nějak prožít. Ta terapie láskou tady pro mě není funkční (oproti Langovu modrovousovštějšímu Secret Beyond The Door, kde nová žena opravdu pomůže svému muži z labyrintu předchozích nejistot) a jako jediné ponaučení mi z filmu trčí "nežeňte/neprovdávejte se k čertu za někoho, o kom nic nevíte". (09.10.2014)