Princ Mamánek
Réžia:
Jan BudařScenár:
Jan BudařKamera:
Jan MalířHudba:
Jan BudařHrajú:
Jan Budař, Ondřej Vetchý, Martin Huba, Jana Nagyová Pulm, Veronika Khek Kubařová, René Krupanský, Vladimír Javorský, Bolek Polívka, Adam Halaš, Jan Rak (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Princ Ludvík Otomar Karel XII., zrodený Vznešený, má veľmi blízko k svojej milujúcej mamičke, kráľovnej Ľudmile. Lenže Ludvík je už tak trochu „prerastený“ princ, má 39 rokov. Bojí sa skoro všetkého, do ženenia sa veľmi nehrnie a väčšinu života trávi pofľakovaním sa po prepychovom zámku a priľahlých zverniciach. Múdry kráľ Radomil mu preto na narodeniny pripraví nečakaný darček – princ sa jedného rána prebudí v lese v obyčajných šatách a v sprievode drsného rytiera Hudrovala sa má vydať do sveta, aby zistil, o čom je život a možno konečne aj dospel. Na jeho veľkej dobrodružnej ceste ho čakajú zážitky, o ktorých doteraz čítal len v knihách. Stretne sa s mocným čarodejníkom, zlými čarodejnicami, duchom i samotnou pani Smrťou. A možno nájde aj lásku svojho života... Čo na to všetko povie milovaná mamička? A bude kráľovský otec s jeho „výkonom“ spokojný? (Bontonfilm SK)
(viac)Recenzie (327)
Dobře vy, pane Budař! Čekal jsem jízdu, ale tohle opravdu ne. Pohádka o Mamánkovi, studie opožděné iniciace, se rozjíždí ve stylu české žánrové produkce posledních desetiletí, tedy bezzubě (hlavně vinou oblíbeného vysvětlovacího úvodu), leč už při tom je o poznání vkusnější, než na co jsme zvyklí. Co se ale odvíjí od procitnutí v lese, jakož i způsob podání a zobrazení, je úplně jinde (snad jen ty čarodějnice mohly Trošku ubrat; i když vzhledem k jejich původu...) a současní zaběhnutí výrobci pohádek, neustále nám cpaní domácími produkcemi v čele s ČT, by se už konečně mohli jít zahrabat. Děj Budařovy prvotiny sotva může být primitivnější: princ se nedostane dál než do nejbližší hospody, odtud zpátky do lesa a k hrobařovi. Přesto dál, než kdokoli před ním. A stane se všechno, co se stát má a musí. Celá předlouhá pasáž pohřbení patří k tomu nejlepšímu, co jsem v českém filmu posledních desetiletí zažil. Škoda toho Abrháma (Huba nudný) a Lasici (Polívka jako hrobař ušel, jako vypravěč slabší). Nagyová přesná a, Pámbu mě netrestej, asi vhodnější, než by byla Šafránková (ale zase ta nepatřičná libuškovost by mohla dát celému komplexu s matkou zajímavou dimenzi). Kubařová schopností hrát roli i půvabem strčí do kapsy nejednu princeznu, k tomu jeden z nejlepších Vetchých, co jsem zažil, Javorský nejlepší jako vždy a všude, titulní Budař e-pes-ní. Pro posvátný dub mluvící hlasem Josefa Kemra a pro komára jako průvodce zásvětím jsem ochoten odpustit "vůbec" ve významu "vůbec ne", neustálé "pokud" místo patřičného "jestli" i opakované "omlouvám se" v hovorech se Smrtí. Díky! ()
Pohádka, co není pro dětské publikum dostatečně bezpečná. A tím pádem nebude příliš vyhledávaná pro své morbidní, filosofické a experimentální pojetí. O vánočním období by si ji pustil jen málokdo. V úvodu vše ještě začíná pohádkově. Korunní princ Ludvík, kterému táhne na čtyřicátý rok života a který se urputně drží máminých spodních kalhotek, je jednoho dne svým autoritativním královským otcem (Martin Huba) vyhnán, či spíše tajně ve spánku vynesen daleko od svého zámku do lesa, aby přestal být maminčiným mazánkem a ve světě zakusil i negativitu života, konečně dospěl a hlavně absolvoval setkání se Smrtí. Po probuzení ho čeká pochopitelně šok a v doprovodu žoldnéřského rytíře (Ondřej Vetchý) se vydává do světa na zkušenou. Jejich první kroky vedou do krčmy, kde hosty obsluhuje sympatická Veronika Khek Kubařová s kilometrovým úsměvem. A také patří dvěma nevzhledným šilhajícím a šišlajícím čarodějnicím, co praktikují černou magii. Od těchto temnějších sekvencí se pohádkový ráz přemění na osobitě svérázný styl, kterým se Jan Budař, herec hlavní role, režisér, producent, skladatel hudební složky a scenárista, zřejmě vyrovnává s jednoduchostí a jednotvárností české pohádkové tvorby. Jak jinak si vysvětlit náhlou změnu ve vyprávění, naprostý odklon od pohádkové přívětivosti, kdy rodiče značně zneklidní, když jejich caparti musí zcela ve vážně pojatém vyznění absolvovat setkání s duchem oběšence (Vladimír Javorský) a posléze je náš hrdina hrobařem (Boleslav Polívka, který je i vypravěčem příběhu) z daného účelu zatlučen do rakve. Pak se vtírá otázka, zdali je to ještě vůbec pohádka. Vyprávění pak v mnohém spíše připomíná halucinogenní trip s prvky hororu, kdy vše korunuje (nedokonalá) imitace hlasu Josefa Kemra a paní Smrt s tváří Jany Nagyové a s hlasem Simony Stašové. Pokud jde o trikovou složku, příliš mnoho nečekejte. Na tricích rozhodně tenhle film postaven není. Hodně se činil kouzelník za kamerou Jan Malíř, který celek opatřil dostatečně kvalitně nasnímanými obrázky. Film netrpí nuzností. Výprava, technická stránka, kostýmy a další důležité náležitosti jsou finančně více než dobře pokryty. Jan Budař se svojí pohádkovou jinakostí to neměl vůbec lehké. Statečně se postavil zaběhaným klišé, přidal na originalitě i drzosti, děvečka jde dokonce vykonat malou potřebu, ovšem dospělé publikum bude konsternované a své děti za jeho pohádkou (napříště) nepošle. 7/10 ()
Tohle se opravdu nepovedlo. ()
Na východnom Slovensku budar znamená záchod a preto som spozornel, že taký jeden budař je režisér, autor hudby, scenárista aj hlavný herec. A malo to smerovanie naozaj také latrínové, pretože rozprávka je temná, pre deti až strašidelná v niektorých momentoch. A nielen príbehom, efektami, ale už len samotným princom, lebo pri všetkej úcte ak Budař zo seba chcel urobiť 39-ročného princa za zenitom, tak vizuálne pripomínal skôr päťdesiatnika chorého jak vrana. A 39-ročný princ ani nedáva zmysel, to už všetci boli v stredoveku chcípli od alkoholu, sexu alebo len tak od hobbystického sekania mečom do tela, lebo telka nebola, tak sa nudili. Takže štvorjedinný Budař by sa mal nabudúce uskromniť, skúsiť niečo veselšieho, ale najlepšie len na jednej pozícii. Najlepšie hudobnej, aby ho vidieť nebolo. ()
Začátek vypadal nadějně, ale na cestě k happyendu se to nějak zvrtlo. Pitvoření dvou čarodějnic či klopýtání hrobařových pomocníků po lese s rakví se poněkud tlouklo s existenciálními či hororovými motivy. Jan Budař si zkrátka všechno vymyslel i natočil sám, což byla chyba. Měl do procesu zapojit i někoho, kdo by měl od látky trochu odstup. Na druhou stranu, třeba Ondřej Vetchý byl výborný a vypadal, že si roli užívá (50%). ()
Z počátku originálně pojaté, později nudné až otravné. A popravdě, pohádky jsem tam moc nenašel. ()
Hodně nápadů je zajímavých, a asi bych si ani nestěžoval, že Ghek je všude. Dávat ale motiv zavírání do rakve do pohádky, byl fakt blbej nápad. Vyhodit přebytečného otravného norka Bolka. Skvělý byl duch Javorský, maska i projev. Huba fajn, maminka trochu protivná a Arabelu jsem tedy nepoznal, jen přízvuk byl slovensky měkký. Jako vždy to drží Vetchý a jeho přirozený "zahraju všechno a všude a všem se to bude líbit" šarm. Kemr nejvíc překvapil a i když bylo znát, že se jedná o nápodobu, nedopadlo to věru zle. ()
Tema dospivani a vyporadani se s vlastnim strachem. Najdete tu dobrodruzstvi, pouceni, strach a romantiku. Pribeh se bude jiste libit dospelym i detem. Neni to ale klasicka pohadka, jakou by v kine cekala rodina s detmi. Budar hraje zhyckaneho kralovskeho synka, kteremu se nechce z tomu. A zaroven se sam reziruje. ()
Budařův Mamánek není pro každého, což ovšem vůbec nevadí. Mě oslovil originalitou, pohádku jsem sledovala se zájmem, slabší místa vidím třeba v čarodějnicích, jinak fajn. ()
Do kina jsem šel na Prince Mamánka se střízlivým očekáváním a po projekci jsem odcházel mile překvapen. V sále mě překvapilo množství dětí, protože jsem tušil, že nepůjde primárně o pohádku určenou pro malé publikum - a měl jsem pravdu. Prince Mamánka si užijí především odrostlejší diváci, kteří budou ochotni tolerovat Budařův styl vyprávění. Při sledování mi na mysli vytanuly jiné žánrové filmy - zejména Hodinářův učeň (kvůli symbolice života a hlavně smrti), ale i takový Hvězdný prach (kvůli čarodějnicím, které byly sice až nepěkně "troškovitě" ukvičené, na druhou stranu ale měly nevídaný "background story"). Celkově se mi na filmu líbilo množství nápadů, které divák nevidí v každé (tuzemské) pohádce - ať už šlo o mluvící prastarý dub, oběšence majícího strach ze Smrti, či quest v "říši mrtvých". Zaujal mě též rámcový příběh s hrobařem, který nakonec vstoupil do ústředního děje. Rovněž musím pochválit audiovizuální zpracování snímku - od nádherných exteriérů, přes pěkné kostýmy (snad jen Ondřej Vetchý mohl dostat kostým, který by lépe "lichotil" jeho fotbalovým nohám do O) a masky, až k líbivému hudebnímu doprovodu. V neposlední řadě chválím přesné herecké obsazení - rád jsem viděl po letech Janu Nagyovou, která zestárla s grácií. ()
Jsou filmy, které určité žánry zneužívají. Třeba zneužijí jinak sci-fi prvek cestování časem k romantickým komediím. Zde Budař zneužil žánr pohádky pro filozofický film o strachu ze stárnutí a ze smrti, takže výsledné dílo rozhodně, ale rozhodně není pro děti, spíše bych je pouštěl v domovech důchodců. Nic proti, ale mně se daleko víc líbila ta úvodní hravá třetina, přesně do chvíle, kdy dojdou do hospody, resp. jsou ubytováni. Pak už se nastoupí v plné palbě, dojde ke změně ve stylu vyprávění, a začne se to táhnout jako smrad, neboť i záběry jsou najednou delší a střihač si zde dával delší dobu pauzu. Jinak ale jo, natočené je to velmi slušně, kamera, lokace, výprava, hudba, herci hrají uvolněně, přirozeně, a dokonce zde hraje Khek Kubařová, jejíž úsměv a veselé oči dovedou rozveselit smutná chlapská srdce již jen od pohledu. Dokonce i některé repliky jsou vtipné, dialogy dobře postavené. Ale v celkovém, důsledku jsem si odnesl, že smrt je vlastně fajn, takže doufám, že po odvysílání v TV nestoupne počet sebevražd oběšením. Jo, a myslím si, že obsadit dřívější princeznu Arabelu do role královny byla od Budaře poněkud zlomyslnost a škodolibost. ()
Pokud tedy Janu Budařovi nemohu něco upřít, pak je to originalita a fakt, že šlo o opravdu zvláštní počin. Byla to tak divná záležitost, že když jsem v jejím průběhu přemýšlel o hodnocení, pohyboval jsem se na škále odpad- tři pěticípé. Nakonec jsem přiklepl dva kousky, protože si nedokážu představit dítě, které by se u této "pohádky" bavilo tak dobře, že by ji zvládlo až do konce. Třetí hvězdičku jsem nemohl přihodit ani pro dvě šišlavé čarodějnice (které měly ale skvělý příběh), jelikož mi evokovaly tvorbu Mistra Trošky, kterou bytostně nesnáším. Nebýt toho pitvoření, bylo by mé hodnocení vyšší, protože mě tento bizárek prakticky proti mé vůli jaksi zaujal a na ten nápad se Smrtí jsem všem třem tvůrcům (režisérovi, scénáristovi i představiteli titulní postavy) dokonale zabral. Jen autor hudby mě nepřesvědčil, ale i tak to všechno dopadlo mnohem lépe, než jsem původně očekával. Potěšil mě viselec Vladimíra Javorského i andrtejkr Bolka Polívky, jen Janu Nagyovou bych si pamatoval radši jako Arabelu. / Poučení: Než učiníš nějaké nezvratné rozhodnutí, dobře si to promysli, abys neskončil ve skříni. ()
Jestli to někdo hodnotí jako pohádku pro děti, nevidím se tomu nízkému průměru, protože to opravdu není film pro děti. Je to totiž regulérní horor. Příběh samotný není moc zvláštní, ale zpracování se svými psychedelickými, uměleckými a fakt děsivými scénami a s klasickou hudbou stojí za to. Byla jsem sama v celém sále a trochu jsem si přála, aby tam ještě někdo byl; chvílemi mi docela bušilo srdce. Strhávám hvězdičku za ty trapné šišlavé čarodějnice, které tam asi byly jen proto, aby se film přiblížil dětem, a vůbec se tam nehodily. ()
"Já za to přeci nemůžu, že si to starý Popelka rozmyslel !!" ;) Budař jede bomby, což dokazuje i odmítavý postoj šišlavé Mirky Spáčilové.. A to jsem z toho měl docela Strach..;) ()
Vydržel jsem do doby, kdy nesnesitelně šišlající a pitvořící se šenkýřky začaly olizovat mamánkův dopis. Pak jsme přepnuli na Knihu džunglí. Bože to byl nebetyčný rozdíl... Možná to někdy dokoukám do konce, ale ani na ty 3 hvězdy to nevidím. Škoda, fandil jsem tomu. ()
Ten pocit, když si pustíš v tv pohádku, která podle popisu bude zábavná a zasměješ se….a ta chvíle, kdy zjistíš, že to je existenciální pouť přerostlého panice. Víte, kvůli tomuhle se nemusím dívat na tv, naprosto stačí mrknout na seznamku, pánové. Sranec a další důkaz, že některé sny by měly zůstat jen v éteru. ()
Myslela jsem si, že film nějak přečkám (knihu už jsem četla, tak co by mě asi mohlo překvapit?), ale to jsem se spletla! Navíc - jako bonusek-bonbónek pro pečlivé čtenáře titulků - víte, koho hrál Miroslav Etzler? Taky kamera Jana Malíře je nepřehlédnutelná. Čaruje. Mamánka jsem nejspíš neviděla naposledy. Zatímco o většině (99 %) českých pohádek posledních dekád musím přiznat, že jsem je neviděla ani poprvé. ()
Předně, tohle fakt nebyla pohádka. Kdybych to hodnotila jako pohádku, nemohla bych dát čtyři hvězdičky. Jsem asi měkká, ale potom, co se při téhle “pohádce” odehrálo u nás doma, bych ji zkrátka malým dětem nepouštěla. I moje desetiletá dcera po mně ze začátku házela udivené pohledy, posléze si ke mně sedla blíž, zakrátko už jsem ji měla na klíně a pak už jsem jí jen hlásila, kdy už se může dívat a kdy zase ne, protože kdyby to bylo na ní, už by se nepodívala a možná by i utekla. Popravdě, byli jsme všichni moc rádi, že to máme za sebou. My dospělí mírně otřeseni, s očima navrch hlavy, s tím, že něco takového jsme tedy nečekali a že to byl teda nářez. Chvílemi mi to připomínalo Kytici, pak Hvězdný prach, bojovala jsem s tím, zda to dokoukat (hlavně u čarodějnic), ale vůbec to nebylo špatné. Jen, říkat dětem, že setkání se smrtí je krásné? Možná je, ale děti by na smrt neměly ani myslet. To je můj názor. Pro dospělé to na druhou stranu bude opravdu zážitek, na který už nezapomenou. Tohle tu totiž ještě nebylo. ()
Že půjde o velmi osobitý a originální počin jsem tak nějak očekávala, ale že až takhle, to fakt ne. Kdyby raději zůstalo u klasické pohádkové formy, tak byla mnohem radši. Pořád mi v hlavě straší hororová Jana Nagyová. Zbytek zmizel do nenávratna. ()
Na autorskou pohádku Jana Budaře jsem se těšil snad už od jeho návštěvy Show Jana Krause v roce 2017, kde v netypické sestavě s Ivanem Bartošem seriózně přednesl svůj originální nápad na volební právo děti, na závěr dechberoucím způsobem zahrál svého Letce...a taky jsem tam poprvé slyšel zmínku o Mamankovi. Pak se mi ještě s Budařem velmi líbil rozhovor s Lucií Výbornou a po Hovorech s TGM a zhlédnutí Nudy v Brně a Mistrů u mě Budař ještě více stoupl. Navíc si ho pojím s legendou televizní zábavy Budař s taškou ve Všechnopárty a jednou ze svých nejoblíbenějších pohádek Čerti Brko, kde tak skvěle ztvárnili padoucha Klouzka. Takže i když už to vypadalo, že to vážně nikdy nedopadne, z Mamánkovy realizace jsem měl velkou radost... Budařovo autorské nasazení navíc má můj obdiv, to je vážně svěží iniciativa. A možná je na konec dobře, že nejbližší kino uvedlo film až téměř 14 dní po premiéře a já se tak měl čas připravit. Protože ten námět je dám o sobě vtipný a i na základě traileru se mohlo zdát, že půjde hlavně o rozvernou veselou odlehčenou pohádku podobnou třeba tomu Čertímu brku, komediálně pracující z konfrontace princatka se skutečným světem. I když je pravda, že Budař už předem v rozhovorech avizoval, že mu jde o to aby se diváci i báli o svoje hrdiny, a že bude pohádka pracovat i trochu se strachem a vážnými tématy, protože tyhle věci děti podle něj vnímají úplně přirozeně. Na základě rozporuplných recenzí už ale šlo jasně poznat, že je tady skutečně vážněji a děsivéji pojatá pohádka. Je pravda, že tyhle ty ponuré rádoby pohádky většinou skoro až nesnáším (Sedmého Krkavců, Jezerní královna, brrr. Snad až tak moc nezlobím, ne?) a možná mě někde hluboko v hloubi pořád trochu hryže, že Budař trochu nevytěžil svoje komediální kořeny, jak jsem od něj očekával (a nevzal tašku.:D) Ale byl jsem dobře připraven. Přesto párkrat i tak mírně vyděšen či překvapen, co vidím. Pohádka o smrti je sama o sobě odvážný tah. Ale jinak stvořil Budař objektivně zajímavý a silný film (například o Oidupovském komplexu), který na mě i přes mou nechuť k podobným rádoby pohádkám, nakonec zapůsobil. Jenom se mi nelíbily (asi stejně jako mnoha dalším) vůbec nelíbily ty upitvorene čarodějnice, které jsem vůbec, ale vůbec nesedly a byť ten jejich příběh opět nebyl špatně vymyšlený a dokonce měl i svoji myšlenku v neschopnosti zestárnout, tak se s ním stejně nadále nepracovalo a nejlepší prostě bylo, když čarodějnice v prostředku úplně zmizely....fakt jsem je nepochopil, ale co nadělám. Možná bych jenom zrovna od Budaře nečekal tak velký prostor pro pitvořivou exhibici dvou slepic V tomhle mě zklamal. To tam vůbec být nemělo, i když se celkově připravte na divnou podívanou. Poslední třetina je ale nejsilnější a hodně zadumaná, kdy se mi některé myšlenky na první dobrou ještě nepodařilo úplně pobrat a pochopit, co mi všechno chtěl ten Budař vlastně sdělit. Je to možná závěrem až trochu překombinované, ale aspoň si každý může vybrat a některé motivy speciálně vyniknou, třeba vzpomínka na schovaného umrlce a tím splnění úkolu. Pro mě bylo asi nejsilnějším motivem, když v paní Smrti, kde člověk pozná lásku, potkal princ dvojí maminku a celé ty posmrtne snové scény s filtrem pro mě byly docela zážitkem. Ještě jsem snad nezažil aby kino po skonceni spontánně zatleskalo, ale v takovém rozpoložení mi to přišlo fakt na místě a i přes ty některé rozpačitě děti tam na nás Budař hold asi trochu zapůsobil.Asi bych nechtěl aby v rámci svoji dramaturgie uvedla Mamanka ČT třeba jako příští vánoční pohádku. Nemohu se trochu zbavit pocitu, že Budař tento žánr využil k toku svých myšlenek, ale bylo to fakt celkem zajímavé a ve stejné míře trochu zvláštní. Škoda, že nevyšlo něco komediálnějšího než takový trochu kočkopes, ale úplně kzahození. A všichni herci (samozřejmě až na ty dvě výjimky, které ani netuším, kde Budař vyhrabal) zahráli moc pěkné...A pak velký návrat princezny Arabely Jany Nagyové. A tady se pořád tak houpou procenta, že jsem z aktuálních 55 pomohl svou čtyřhvězdou Mamankovi znovu na 56, což je pořád málo, ale snad je to i za ty ostatní, co v kině na závěr tleskali....a klidně tu čtyřhvězdu dám, i když za ty dvě potvory se na Budaře zlobím, a zlobit budu...a ano, je to prostě trochu podivnost a možná se ani nedivím, že to zatím není moc přijaté. A osobně si myslím, že už to lepší nebude. () (menej) (viac)