Petrolejové lampy

Pamatuji si tento film z dob raného mládí ,možná to bylo ještě dětství :-). Abych byla přesnější ,pamatuji si promenádu pološíleného a poměrně již paralyzovaného Pavla ,s nešťastnou a studem se propadající Štěpou. Zůstala ve mne po celá dlouhá léta jako jediná vzpomínka na ten "strašný" film. Dnes z odstupu ,kdy trochu životních cest jsem si prošlapala ,se nedokážu ubránit po znovushlédnutí lehkému dojetí nad tím ,jak moc jsem filmu křivdila. Ano je depresivní , je plný zmařených nadějí ,ale přesto jsem v něm zachytila záblesky opravdové a vzájemné lásky ,takže něco pro mne ,pro romantika..... "Když na mne zbyli už jen flámové ,mám alespoň jejich krále". (26.11.2008)

Herecký koncert Petra Čepka a Ivy Janžurové. Oba herci tu podali jedny ze svých nejlepších výkonů a potvrdili, že v domácí tvorbě patřili k absolutní špičce. Petrolejové lampy jsou také filmem, kde je znát výrazná ruka režiséra. Herz se řadil k našim nejoriginálnějším tvůrcům a jeho díla se vyznačovala zaujetím pro morbidnost, černý humor a obrazovou vytříbenost (v tomhle filmu využil chytré prolínání záběrů a zaujetí pro dobové kostýmy). Podmanivý a místy groteskní snímek. 9/10 (02.05.2009)

Sugestivní zachycení kompletního rozpadu lidské osobnosti. Herz nenásilně vystihnul atmosféru té doby a obsadil soudobou hereckou elitu. Iva Janžurová v hlavní roli představuje typ emancipované ženské hrdinky, známé například z Truffautových Dvou Angličanek a kontinentu či Julese a Jima (nezapomenutelná Jeanne Moreau). Štěpa na rozdíl od výše uvedených více podléhá vlivu svého partnera, příliš silné osobnosti, aby s ním dokázala manipulovat, a sama se stává obětí. Petr Čepek má méně prostoru, ale více emocí – vystřídá snad všechny myslitelné polohy. Od neškodného blbce (už vím, od koho má Petr Rychlý ten stupidní smích), přes zákeřného despoty, po zdeptanou, smířenou trosku. Janžurová, stejně tak Čepek, hrají vyloženě na hraně, podobně odhalené city by se lépe vyjímaly na divadelních prknech, ale stále jsou přesvědčiví a právě oni přispěli k zarytí filmu hluboko pod mou kůži. Nápodobně kamera Doda Šimoniče, který se ani (a obzvlášť) ve tmě neztratí a silná (tu veselá, tu smutná) hudba Luboše Fišera. 80% Zajímavé komentáře: berg.12, Zuzanyje (16.05.2008)

Film, u kterého by stálo za to mít zde schopnost porovnat hodnocení dle genderu hodnotících. Hádám totiž, že syrový příběh o ženě, která si ve snaze o alespoň částečné sebezachování vezme za svého slabošského debila, u mužů nemusí zas tak silně rezonovat, protože si všichni myslíme, že nás se to samozřejmě netýká. Janžurová je zde naprosto nenahraditelná. Věříte jí jak tu neurvalost, tak i upřímnou starost. Navíc má určitou specifickou českost ve svém projevu. Je hrozně povědomá. Něco z našich matek, milenek, pošťaček, průvodčích i ženskejch na studijním bylo vždycky trochu z Janžurky. (17.09.2024)

Roky jsem se tomuto filmu vyhýbal a nepřeháním, když zde napíši , že jsem se ho bál. A opravdu, geniální Juraj Herz opět nezklamal a svou perfektní prací neomylně zasáhl do mého srdce. Psychologické drama se postupně rozvíjí a končí neuvěřitelně silnými scénami, tak dojemnými a bolestnými. Touha po štěstí a naplnění rozplynutá v důsledku osobní prohry života. Tragédie v období krásných časů naší země před neštěstím světových válek za doprovodu fenomenálního Luboše Fišera. (12.05.2012)