Petrolejové lampy

Pamatuji si tento film z dob raného mládí ,možná to bylo ještě dětství :-). Abych byla přesnější ,pamatuji si promenádu pološíleného a poměrně již paralyzovaného Pavla ,s nešťastnou a studem se propadající Štěpou. Zůstala ve mne po celá dlouhá léta jako jediná vzpomínka na ten "strašný" film. Dnes z odstupu ,kdy trochu životních cest jsem si prošlapala ,se nedokážu ubránit po znovushlédnutí lehkému dojetí nad tím ,jak moc jsem filmu křivdila. Ano je depresivní , je plný zmařených nadějí ,ale přesto jsem v něm zachytila záblesky opravdové a vzájemné lásky ,takže něco pro mne ,pro romantika..... "Když na mne zbyli už jen flámové ,mám alespoň jejich krále". (26.11.2008)

Mistr Čepek nikdy nepatril medzi mojich obľúbencov, a ani Petrolejové lampy to nezmenili. A to aj napriek tomu, že tu podal bravúrny výkon. Nielen on zahral svoju premenu dokonale, ale aj Iva ... za nich dvoch a za to, že z toho filmu netrčal ani kúsoček šťastia - skôr naopak - za to je moje hodnotenie. Apropo, muzika ... tej tam bolo strašne, ale strašne veľa a niekedy som si pripadala ako na kolotoči. (10.11.2015)

Petrolejové lampy ponúkajú nepríjemnú sociálnu štúdiu malomeštiackeho života zo začiatku 20 storočia. Ale potrebuje to odstup. Až po čase som si uvedomil smutnú krásu tohto filmu, kde sa ohromne deprimujúcim spôsobom nenaplnené ľudské túžby prejavia v celkovej tragike hlavnej postavy, a to plnou silou, koncové scény už mi dali riadne zabrať. Sugestívne a znepokojujúce, na dôvažok kostýmovo a výpravne výborne zvládnuté. 85/100 (09.11.2015)

Strhující filmová adaptace psychologického románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy s neopakovatelnou atmosférou a nedostižnými hereckými výkony. Z velmi naturalistické románové předlohy sice udělali tvůrci spíše melodram životním osudem zkoušené Štepy, ale i tak je to jedno z nejsilnějších filmových děl vypovídajících o době přelomu 19. a 20. století, o době zhoubné prudérnosti a (malo)měšťáckého pokrytectví. Dokonalá studie rozpadu lidské osobnosti je gradovaná především fenomenálním hereckým výkonem Petra Čepka, jehož metamorfóza z důstojnického flamendra v syfilitika je doslova famózní. (Již ve stadiu románové předlohy je velmi hluboké významové propojení mezi dobou úpadku, tedy přelomu století - dekadence, a progresivní paralýzou, tedy syfilidou, coby synonymem pro zhýralost a zpustlost.) Hned za ním je ovšem nutno jedním dechem jmenovat Ivu Janžurovou a její mimořádně silný dramatický výkon, kterým potvrdila, že je herecky famózní i ve vážných polohách. Zajímavou paralelu pak s tímto filmem vytváří následující Herzův film Morgiana, stýkající se s Petrolejovými lampami nejen v dosti podobném hereckém obsazení, fenomenální Ivou Janžurovou, ale i secesní stylizací, zvláštní dekadentní atmosférou a temnými proudy lidského (pod)vědomí... (17.11.2006)

Petr Čepek v jedné z dalších rolí, ve kterých dokazoval, že patřil k největším talentům českého filmu. // po druhém shlédnutí dávám místo 4 plných 5. Úžasné. // Tak možná se přece jen rozepíšu víc. Je jen málo filmů, které vyvolávají takovou úzkost, obavu. Přitom je to docela jednoduché. Neatraktivní (v kontextu místa a doby) stará panna kývne že zoufalství k sňatku s příživnickým a vypočítavým bývalým dustojnikem. A i když dostane jen to nejhorší, stejně se nevzdá. Žádný happy end, žádné těžko uvěřitelné zápletky. Reálný těžký život na malém městě a na vsi koncem 19. století. (16.07.2007)