Petrolejové lampy

Dvojhlasý žalozpěv o zmařených nadějích. Svatba Štěpy a Pavla půlí film na romantickou a naturalistickou část. Ta první, plná hýřivých barev, smíchu a nadějných vyhlídek mi připomíná příběhy Jane Austenové. Romantické komedie mravů, kde jsou vytoužené vdavky prostředkem k duchaplnému rozkrývání dvojí morálky, veřejné a soukromé, i cílem směřování děje. Štěpa by si o tom jistě měla co říct s Elizabeth Bennetovou nebo Eleanor Dashwoodovou. I ona je třídně kategorizovanou společností pozorována skrz prsty jako cizorodý element, který narušuje zasedací pořádek. Jane Austenová asi věděla co dělá, když dovedla třeba Elizabeth a pana Darcyho před oltář a do jejich společného života už nenahlížela. Pravděpodobně by jen nerada připouštěla možnost, že je Darcy v soukromí vulgární syfilitik. Tím se dostávám ke druhé části, která zvolnila tempo událostí a dala Petru Čepkovi a Ivě Janžurové konečně možnost psychologické drobnokresby, na kterou v uspěchané a proto odtažité první půlce nebyl potřebný prostor. Pokud vím, adaptace Havlíčkova románu (který jsem nečetl) si totiž z předlohy bere jen několik posledních kapitol. Ano, jedno ze zlatých pravidel dramaturgie velí "začněte vyprávět co nejblíž konci". Jenže pozvolná kauzalita událostí, které vedly k bezútěšným následkům, je tady zhuštěna na úkor jejich věrohodnosti. Některé vedlejší postavy (třeba služka na statku nebo Štěpina matka v jinak výborném podání Marie Rosůlkové) bez zjevného zdůvodnění mění své chování z jednoho extrému ke druhému, jiným (například skupině Štěpiných přátel z ochotnického kroužku) byl odepřen nárok na individuální charakterizaci. Tyto drobné vady na kráse a trhliny ve struktuře scénáře dělí Petrolejové lampy od mého plného hodnocení. Jinak je doporučuji jako jedno z nejlepších českých melodramat. 80% (22.05.2010)

Roky jsem se tomuto filmu vyhýbal a nepřeháním, když zde napíši , že jsem se ho bál. A opravdu, geniální Juraj Herz opět nezklamal a svou perfektní prací neomylně zasáhl do mého srdce. Psychologické drama se postupně rozvíjí a končí neuvěřitelně silnými scénami, tak dojemnými a bolestnými. Touha po štěstí a naplnění rozplynutá v důsledku osobní prohry života. Tragédie v období krásných časů naší země před neštěstím světových válek za doprovodu fenomenálního Luboše Fišera. (12.05.2012)

Protože znám Spalovače mrtvol, musím dát lampám čtyři, přesto se jedná o vynikající film. Ač tam půlka knihy chybí, vůbec to nevadí a strhne vás to od prvních minut. To, co předvádějí Janžurová a hlavně Čepek, je vysoká škola herectví, fantastické výkony. Čepek je fakt magor, takový dost dobrý smích a některé drsné hlášky (nejlepší je, jak stojí na tom dvoře v těch teplákách a směje se bráchovi, úžasné). Lampy jsou dobré i z filmařského hlediska, některé zajímavé záběry, dobrá režie, ještě že u nás existuje Herz, jinak bychom pořád koukali na trapné komedie. Ten příběh je fakt hodně dobrý a zajímavý, hlavně se mi líbí, že tam není žádné dlouhé rozebírání, třeba jak Pavel přišel k té nemoci a tak..prostě jí má a žije s ní. Říkám, výborný film, ale kdo zná Spalovače nemůže hodnotit plným počtem, do toho ještě něco chybí (29.12.2008)

Juraj Herz nabídl výborně napsanou roli Ivě Janžurové, a ta se mu odvděčila perfektním hereckým výkonem. V druhé polovině sice na sebe strhává pozornost do té doby filmem pouze procházející Petr Čepek, ale o jeho postavě tento příběh naštěstí není. On je jen jednou z drobných překážek na cestě, která zřejmě žádný happy-end mít nebude. (26.08.2012)

Keby som mal strucne vyjadrit svoje pocity, tak poviem, ze to bolo nudne. Vyborne ma bavil akurat tak pravidelny smiech Petra Cepka, ale inak ma vazne nic nenapada. Beriem, ze sa moze jednat o klasiku ceskej kinematografie, v tomto pripade vsak nie uplne podla mojho vkusu. Vhodne mozno do telky namiesto uspavanky, inak urcite nie. (30.12.2007)