Margit Harníčková

Margit Harníčková se narodila 26. dubna 1923 v Praze jako Margit Fišerová. Někdy též byla psána jako Margita Harníčková. Hereckou kariéru začínala a rozvíjela ještě pod svým dívčím jménem. Nejprve vystupovala v letech 1943 – 1944 v třebíčském Horáckém divadle a v Divadelní společnosti Františka Sece (1944 – 1945).

S touto společností přešla nakrátko do zájezdové scény Oblastního divadla J. K. Tyla v Kutné Hoře (1945 – 1946). Po rozpuštění tohoto souboru se ještě nakrátko uchytila v dalším zájezdovém souboru, ve Vesnickém divadle (1948 – 1952). Ovšem už jako provdaná svojí divadelní kariéru ukončila, věnovala se rodině a nastalým mateřským povinnostem.

Později byla i s manželem zaměstnána v nakladatelství Albatros. Harníčková byla představitelkou různých mladých a temperamentních milovnic, naivek a hrdinek. Pro své role využívala mimické a hlasové předpoklady, pohyby a práci s tělem a především dovednost pro charakterizaci svých postav. Vytvářela různé malé, ale i velké, role v klasickém a moderním českém a světovém repertoáru.

Ovšem nikdy nedosáhla takové proslulosti jako její ostatní kolegové. Ovšem ve Vesnickém divadle si zahrála například Melu ve hře Gabriely Zapolské „Morálka paní Dulské“ v režii hostujícího Františka Salzera, Služku v „Domě doni Bernardy“ F. G. Lorky za režie dalšího hostujícího režiséra Bohuše Hradila a nebo Růženu ve hře Ilji Prachaře „Hádajú sa o rozumné“ pod režií Gabriela Harta a za výpravy Adolfa Weniga. Je zajímavostí, že před filmovou kameru se Margit Harníčková dostala až po několika letech prodlených mimo divadlo a po mateřské dovolené.

Na konci 50. let se objevila a debutovala v pětatřiceti jako sousedka v dramatu Jiřího Sequense ÚTĚK ZE STÍNU (1958) s Františkem Smolíkem a o rok později jako žena v umývárně v psychologickém dramatu s Vlastou Matulovou, Františkem Holarem a Janem Třískou KRUH (1959) Ladislava Rychmana a jako Ramasová v dramatu podle stejnojmenného románu Karla Čapka PRVNÍ PARTA (1959) režiséra Otakara Vávry v hlavních rolích s Eduardem Cupákem, Gustávem Valachem, Jaroslavem Vojtou a Rudolfem Deylem ml.

V 60. letech pokračoval po tříleté přestávce, kdy natočila za jeden rok hned tři filmy. Margit Harníčková se vtělila do prodavačky v dramatu Zbyňka Brynycha NESCHOVÁVEJTE SE, KDYŽ PRŠÍ (1962), kde si zahrála Jaroslava Tvrzníková, Josef Abrhám, Bohumil Šmída, Ilja Prachař a Jiřina Štěpničková, do paní Tancošové v Novákově dramatu ZELENÉ OBZORY (1962) s Petrem Kostkou a Janou Brejchovou a do ženy v čekárně v ŽIVOTĚ BEZ KYTARY (1962) Jiřího Hanibala.

Ovšem všechny tyto kreace byl pouhé malé a okrajové epizodky. Ani v pozdějších letech, kdy na ní čekaly už jenom tři pozvání k natáčení, nemohla stvořit výraznější nebo větší filmový herecký úkol. Na konci 60. let, po sedmileté odmlce, byla ještě hysterkou v Kachyňově dramatu SMĚŠNÝ PÁN (1969) v titulní úloze s Vladimírem Šmeralem. Po dvou letech se předvedla jako Slavíková v psychologickém dramatu podle románu Jaroslava Havlíčka PETROLEJOVÉ LAMPY (1971) režiséra Juraje Herze.

Až o šest let později se do filmových ateliérů vrátila jenom proto, aby se předvedla naposledy jako jeptiška sestra Anunciata ve Steklého normalizační satirické komedii VŠICHNI PROTI VŠEM (1977) v hlavní roli znova s Vladimírem Šmeralem. Dalších 34 let si už Harníčková filmografii nerozšířila. Jedním z důvodů mohl být i fakt, že její syn se stal signatářem Charty 77 a roku 1983 emigroval do Západního Německa.

Ojediněle hrála také v televizi, rozhlase a dabingu. Krátce před smrtí obdržela Cenu Senior Prix (2008) od Nadace Život umělce. Dlouhá léta byla vdaná za administrativního a provozního tajemníka Divadla ABC a pracovníka propagace nakladatelství Albatros Miroslava Harníčka (26. 3. 1923 – 29. 4. 2011).

Zajímavostí je, že její manžel byl přesně o měsíc starší než ona a zemřel v nemocnici o pouhé tři dny po jejím úmrtí. Naštěstí se však o smrti své manželky už nestihl dozvědět. Měli syna – prozaika, disidenta a chartistu Martina Harníčka (*27. 3. 1952). Též její smrt byla symbolická. Margit Harníčková zemřela 26. dubna 2011 v pražské Vinohradské nemocnici, přesně v den svých osmdesátých osmých narozenin.

Jaroslav "krib" Lopour